O tom, že pravěké jeskynní umění mohlo vznikat pod vlivem přírodních drog, se spekuluje už dlouho. Žádné fyzické důkazy se pro to ale nikdy nenalezly. Nyní však prestižní vědecký časopis PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences) publikoval článek týmu amerických archeologů, kteří v jihokalifornské jeskyni Pinwheel – známé starými indiánskými malbami záhadných rudých „větrníčků“ (odtud anglický název jeskyně) – našli stopy po systematickém žvýkání durmanu, omamné byliny obsahující alkaloidy atropin a skopolamin. Je to vůbec poprvé, co se jeskynní umění podařilo prostorově spojit s užíváním halucinogenních drog.

Jeskyně s „větrníčky“

Zmíněnou „větrníčkovou“ jeskyni začal archeolog David Robinson z University of Central Lancashire zkoumat v roce 2007 a již v té době nalezl zbytky rozžvýkaného rostlinného materiálu nastrkaného do prasklin ve stropě. Dlouho se nevědělo, co je to za rostlinu, nedávno se však díky důkladnému zkoumání pod elektronovým mikroskopem a kapalinové chromatografii podařilo určit, že jde o jeden druh amerického durmanu (Datura wrightii) a že zbytky stále obsahují stopy po obou zmíněných alkaloidech, a potvrdit, že durmanová „baga“ opravdu někdo žvýkal. To je nezpochybnitelný fakt. Kromě toho existuje nápadná vizuální podoba mezi „větrníčky“ namalovanými zhruba před 500 roky v jeskyni a rozvíjejícím se květem dotyčného durmanu.

Zároveň víme, že kalifornští indiáni – konkrétně Čumašové – se dodnes durmanem obřadně intoxikují a to, co následuje, popisují souslovím „svaté sny“. Robinson – a další členové jeho týmu – proto soudí, že výzdoba jeskyně není zachycením vidin po intoxikaci durmanem, ale spíš poselstvím oceňujícím důležitost této byliny pro komunitu. „Malby zobrazují rostlinu, která vyvolala halucinogenní zkušenost, nikoli vidiny, které rostlina vyvolala,“ vysvětlil Robinson ve svém vyjádření pro další vědecký časopis Nature.

Kolektivní trans

Pozoruhodné jsou i další okolnosti nálezu. V dotyčné jeskyni se našla spousta kamenných nástrojů, včetně šípových hrotů, a zdá se proto, že šlo o dočasné – ovšem mnoha lidmi užívané – obydlí. To do značné míry nabourává rozšířené představy, že prostory, kde vznikaly jeskynní malby, využíval především osamělý šaman. Daleko spíš šlo o místo, kde se durmanu, vidinám a rudé barvě oddával celý kmen (či jeho významná část), tedy o jakousi kombinaci naší hospody a výstavní síně.