Nález na břehu řeky Tirekhtyakh

Pozůstatky nosorožce byly nalezeny v srpnu 2020 na břehu řeky Tirekhtyakh v Republice Sacha (Jakutsku) týmem vědců z Ruské akademie věd a Akademie věd Sacha republiky. Vynikající stav zachovalosti umožňuje podrobné studium jedince téměř v původní podobě. Pravá strana těla, zahrnující kůži a srst, zůstala neporušená, zatímco levá strana vykazuje známky poškození, pravděpodobně způsobené predátory, jako byli vlci nebo jeskynní lvi.

Analýza fyzických rozměrů zvířete naznačuje, že nosorožec byl v době smrti ve věku přibližně čtyř až čtyř a půl roku. Jeho roh dosahoval délky 24 cm, zatímco výška v ramenou činila 130 cm. Zbarvení srsti, které má světle hnědý odstín, kontrastuje s tmavším zbarvením dříve nalezených exemplářů, což může naznačovat variabilitu v adaptaci na prostředí.

Nový anatomický objev: Tukový hrb

Nejzajímavějším zjištěním je objev tukového hrbu na zádech zvířete, který dosahuje výšky 13 cm. Tento hrb mohl sloužit jako zásobárna energie a pomáhal nosorožci přežít drsné klimatické podmínky pleistocénní tundry. Tento nález přináší nový pohled na anatomii srstnatých nosorožců, neboť přítomnost tukového hrbu nebyla dosud u žádného exempláře popsána. Profesor Love Dalén ze Stockholmské univerzity, který se na výzkumu nepodílel, zdůrazňuje, že podobné struktury jsou běžné u současných arktických savců, kde slouží jako zásobárna energie a ochrana před extrémně nízkými teplotami.

Cenné vzorky pro genetický výzkum

Výjimečný stav zachování těla nosorožce poskytuje unikátní příležitost pro genetický výzkum, včetně analýz DNA, proteinů a dalších biomolekul. Tyto analýzy mohou odhalit informace o genetické diverzitě, příbuzenských vztazích, metabolických procesech a adaptacích na chladné klima. Měkké tkáně, které jsou k dispozici, umožňují provádět analýzy, které by nebyly možné pouze na základě fosilních kostí. Tento mladý jedinec rovněž umožňuje studium ontogeneze a vývojových fází srstnatých nosorožců, což rozšiřuje naše chápání jejich životního cyklu a adaptací na extrémní podmínky pleistocénní tundry.

Srstnatí nosorožci byli důležitými členy ekosystémů arktické tundry a obývali tato mrazivá území během poslední doby ledové, v období před 460 000 až 12 000 lety. Byli druhými největšími býložravci své doby po mamutech srstnatých a jejich fyziologické adaptace, jako hustá srst a možná i tukové hrby, jim umožňovaly efektivně čelit drsným klimatickým podmínkám.

Výzkum pokračuje

Tento významný objev přispívá k lepšímu pochopení nejen biologie srstnatých nosorožců, ale i celkové evoluce megafauny v arktických oblastech během pleistocénu. Další výzkum bude probíhat v laboratořích Akademie věd Sacha republiky, kde je tělo nosorožce v současnosti uchováváno. Vědci se zaměří na detailní analýzu měkkých tkání, genetický profil jedince a studium jeho stravovacích návyků, což poskytne hlubší pochopení ekologických adaptací srstnatých nosorožců. Vědci doufají, že analýza tohoto výjimečně zachovaného jedince poskytne nové informace o ekologii, adaptacích a interakcích megafauny s prostředím v průběhu doby ledové.