Evropský trh s elektřinou léta fungoval poměrně spolehlivě a spotřebitelům zajistil desetiletí mimořádně výhodných cen. Energetické firmy sice brblaly, že jim příliš nízké ceny znemožňují investice do nových zdrojů, jelikož se ale jednalo většinou o zdroje plynové, je to vzhledem k aktuálnímu nedostatku plynu spíše dobře.

Teprve krize spojená s extrémními výkyvy však odhalila nedostatky systému doposud skryté v přehlížených detailech. Nejde přitom jen o extrémní ceny vyvolané relativně malým podílem plynových elektráren, ale i o těžko zvladatelné zajištění termínových obchodů ze strany výrobců.

Paradoxní tak je, že v časech rekordních zisků z prodeje drahé elektřiny se nejeden producent ocitl v existenčním ohrožení. Do největšího rakouského dodavatele, městské společnosti Wien Energie, muselo město Vídeň i stát nasypat celkem 3,4 miliardy eur, aby ho uchránily od platební neschopnosti. Německý Uniper si už v lednu vyhandloval úvěr od státní banky KfW ve výši devět miliard eur. V posledním srpnovém tý­dnu oznámil, že tento je prakticky vyčerpán, a požádal o další čtyři miliardy, na což německá vláda poměrně ochotně kývla.

O podporu žádají stát energetiky i v dalších zemích. Norská energetická skupina Equinor dokonce odhadla, že evropské energetické společnosti budou od vlád potřebovat zajištění ve výši až 1,5 bilio­nu dolarů.

Ani české energetiky toho nejsou ušetřeny. ČEZ, který za první pololetí navýšil zisk o 32 miliard korun, už koncem července získal od státu příslib půjčky ve výši tří miliard eur.

Předminulou neděli ministr průmyslu Jozef Síkela v České televizi potvrdil, že obdobnou půjčku schválil i pro holding EPH Daniela Křetínského a skupinu Sev.en Pavla Tykače. „Sev.en Energy podobně jako ostatní účastníci trhu s elektrickou energií v posledních měsících čelí dramatickému nárůstu částek, kterými je povinna zajistit své burzovní obchodování,“ zdůvodňuje potřebu státní podpory mluvčí Sev.en Gabriela Sáričková Benešová.

O jakou částku se jedná, ani žádné další detaily Síkela neupřesnil a do uzávěrky vydání nebylo ani jisté, že ji obě společnosti skutečně dostanou. Poslední slovo bude mít totiž ministerstvo financí a to se pomocí ještě nezačalo zabývat. „Nejdřív musí žádosti posoudit ministerstvo průmyslu a obchodu, pak přijdou z ministerstva doporučení a my teprve poté začneme s danými firmami jednat o konkrétních podmínkách takových úvěrů. Zatím ale není o čem jednat, neb nám žádosti z ministerstva průmyslu a obchodu nedošly,“ říká ředitelka odboru komunikace ministerstva financí Michaela Lagronová.

To však nic nemění na tom, že firmy jsou v prekérní situaci. Podle zdrojů blízkých společnosti Sev.en není vlastník uhelné elektrárny Chvaletice zase tak daleko od situace, ve které se ocitla Wien Energie. Podle zdrojů z vedení ČEZ by ani státní třímiliardová půjčka nemusela brzy stačit, pokud by se cena elektřiny na burzách nadále držela na hodnotách nad tisíc eur za megawatthodinu jako v posledním srpnovém týdnu. To se naštěstí nestalo.

„Spíš se divím, že si o pomoc nepožádaly i další energetické společnosti,“ dodává další zdroj, který se v tuzemské energetice léta pohybuje.

Objevuje se sice kritika státních půjček jako podpory tuzemských miliardářů nebo ziskového polostátního podniku, většina branže, včetně kritiků zmíněných společností, je však alespoň obecně schvaluje. V ohrožení totiž tentokrát nejsou kancelářští obchodníci typu Bohemia Energy, ale skuteční výrobci energií či dodavatelé poslední instance, jejichž pád by způsobil katastrofu nebývalých rozměrů. „Není to dar, je to půjčka na kauci, která se vrátí,“ obhajuje státní intervenci hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.

Poučení z Lehman Brothers

Výrobce elektřiny napříč Evropou přitom dostává do potíží opatření, které mělo energetický trh zabezpečit proti otřesům a dát výrobcům i obchodníkům jistotu dodržení uzavřených kontraktů. Povinnost jistit termínové obchody zálohami koneckonců vznikla po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008, kdy rizikové nezajištěné spekulace vyvolaly světovou finanční krizi.

Takzvaný margining se týká forwardových obchodů na budoucí dodávku, kdy výrobce prodá obchodníkovi elektřinu třeba rok dopředu za cenu stanovenou v daný den. Pohne-li se cena na burze v mezičase nahoru, musí výrobce složit u burzy zálohu ve výši rozdílu mezi zakontraktovanou a tržní cenou. Není-li výrobce schopen nebo ochoten prodanou elektřinu v určený den dodat, vyplatí burza garanci obchodníkovi a ten si za peníze může nakoupit elektřinu za tržní cenu. Dodá-li naopak elektřinu dle dohody, dostane v určený den zálohu vyplacenu zpět.

Jde zkrátka o zabezpečení před krachem dodavatele nebo třeba i neochotou dodržet uzavřený kontrakt, pokud by se vzhledem k cenovému vývoji stal nevýhodným. Totéž se týká i poklesu ceny a povinnosti složit garanci ze strany kupujícího, což je však při současném vývoji méně častý případ.

To, co dobře fungovalo v časech relativně mírných cenových skoků, se však v době extrémních nárůstů stalo pro výrobce pastí. „Celý systém byl nastaven na normální časy, kdy se cena pohybovala v rozmezí dvou eur denně a za rok to bylo třeba dvacet. Když je to ale dvě stovky za den, systém přestává být vhodný,“ říká Pavel Řežábek. Jestliže se před rokem obchodovalo s elektřinou pod sty eury za megawatthodinu a dnes i za tisícovku, je zřejmé, že náklady výrobců na garance jsou extrémní.

Shutterstock.com

Mezi burzou v Lipsku a energetickými společnostmi denně létají desítky miliard. Například 26. srpna, tedy v den, který šéf Wien Energie Michael Strebl označil za černý pátek, dostala rakouská společnost z burzy pokyn doplatit na zálohách 1,7 miliardy eur. Tehdy také burzovní ceny přesáhly hodnotu tisíc eur. Wien Energie to zlomilo vaz a byla nucena vyhledat vládní pomoc. „Ze stovek milionů eur, které firmy běžně ze svého pokrývaly, narostlo toto zajištění až na miliardy. Takové částky už ale firmy nemají hotově k dispozici, a nemohou tak své obchody na burze zajistit,“ dodává mluvčí Sev.en Sáričková Benešová.

Napětí na trhu v posledních dnech částečně odblokovala ochota vlád krýt energetickým společnostem záda. Jak vysvětluje Řežábek, někteří obchodníci pod hrozbou rekordních garancí přestali na trhu úplně obchodovat. „Tím pádem škrtnete likviditu na trzích. Přitom tam pořád přicházejí zákazníci, kteří chtějí nakupovat, ale není od koho. Ceny jdou pak strašně nahoru, když dodávka ze strany energetik není, protože nemají na margining,“ vysvětluje Řežábek. Situace se tak ještě více vyhrotila a burzovní ceny ještě více stouply.

Pokles z posledních dní k hodnotám kolem 600 eur za megawatthodinu lze proto částečně přičíst i obnově obchodování, když energetiky pocítily, že se jich vlády zastanou.

„Rozhodně poskytneme společnostem, které na to spoléhají, potřebnou likviditu,“ prohlásil nekompromisně německý ministr hospodářství Robert Habeck, čímž vyslal jasný signál spekulantům sázejícím na nedostatek obchodované elektřiny a další růst cen. Burzovní ceny elektřiny jsou sice stále extrémní, ale už ne nad tisícem eur za megawatthodinu.

Španělská, nebo německá cesta

Státní ručení je samozřejmě krátkodobé opatření. Tím, jak upravit trh s elektřinou tak, aby se podařilo extrémy odbourat, se energetičtí ministři zabývali na jednání v Bruselu minulý pátek. To bylo po uzávěrce vydání týdeníku Hrot, a nebylo tak zřejmé, na čem se členské země dohodly. Předchozí debata se však logicky více zaměřovala na zkrocení samotných cen než na záruky burze. To spolu ale souvisí, nižší ceny povedou k nižším nákladům na margining.

Zjednodušeně řečeno se jednalo o volbu mezi dvěma modely, kterou šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský přirovnal k fotbalovému zápasu mezi Španělskem a Německem s „divokou atmosférou na tribunách“. Některé energetické společnosti i česká vláda hodnotily jako nadějný model odzkoušený na Pyrenejském poloostrově, takzvanou Iberskou výjimku. Vlády Španělska a Portugalska zastropovaly ceny elektřiny z plynových elektráren, které mají na tamní produkci poměrně velký podíl. Jelikož právě nejdražší plynové elektrárny určují koncovou cenu pro elektřinu ze všech zdrojů, vedlo opatření k celkovému zlevnění.

Španělsko a Portugalsko sice vlastníkům plynových elektráren rozdíl mezi tržní cenou a stropem vyplácejí a dotaci pak přenášejí na spotřebitele, i tak je tam však elektřina levnější než ve většině Evropy. Spotová cena v Německu například v srpnu dosáhla v průměru na 442 eur. Španělští odběratelé však i s kompenzačním bonusem platili 282 eur.

Dle dokumentů uniklých před pátečním jednáním však Evropská komise navrhla opačnou cestu. Panují totiž obavy, že zastropovaná cena plynu by mohla vyvolat jeho vyšší spotřebu. Poté, co ruský prezident Vladimir Putin minulý týden upustil od obvyklých výmluv na nefunkční turbínu a na rovinu přiznal, že žádný plyn plynovodem Nord Stream do Evropy už nepošle, je to to poslední, co by mohla Evropa potřebovat.

Komise tak naopak navrhovala zastropovat nikoli ceny drahé elektřiny z plynu, ale elektřiny z levných zdrojů, jako jsou obnovitelné, jaderné a v podstatě i uhelné elektrárny. Zisky nad limitem by měly být redistribuovány spotřebitelům na kompenzace koncových cen, které kvůli nezastropování určujících plynových zdrojů budou stále vysoké. To bude alespoň dočasně dál znamenat vysoké náklady na zálohy energetickým burzám ze strany výrobců.

Energetické společnosti proto tlačí i na změny ve způsobu zajištění termínovaných kontraktů. Jednou z možností je, že by garance místo národních vlád převzala Evropská centrální banka nebo obdobná instituce. V úvahu přichází také model, podle něhož by se neskládaly kompletní rozdíly mezi dohodnutou a tržní cenou, ale výše zajištění by se odvíjela například od ratingu výrobce. Podle posledních zpráv chtělo Česko v rámci předsednictví radě EU tyto možnosti na pátečním jednání otevřít. Riziko, že ČEZ zkrachuje a dohodnutou elektřinu nedodá, je totiž poměrně malé. Pokud tedy zrovna nepadne kvůli zajištění, aby elektřinu dodal.