V klasickém díle beatnické literatury prohlašuje románový hrdina, když coby hlídač krade ve skladu potravin, že jenom naslouchá výzvám prezidenta, aby se choval patrioticky a zvyšoval spotřebu. Tento způsob pochopitelně HDP nezvedá, ale spotřebitelský a podnikatelský „sentiment“ je pro každé oživení klíčový.

V týdeníku Hrot jsme věnovali hodně pozornosti tomu, jak se budou domácnosti a podniky vyrovnávat s faktem, že od půlky března do začátku dubna byla významná část ekonomiky na vynucené odstávce. V takovýchto časech by se měla potvrdit hypotéza o „preferenci likvidity“. Odkládají se investice a zbytné výdaje a lidé i firmy se snaží hromadit hotovost. Proti tomu jde fakt, že kde nejsou tržby, dojde i na úspory, a hotovost – není-li dodávána – začne z ekonomiky mizet. Potřebujeme vědět, co se děje právě teď, ale měsíc staré bankovní statistiky ČNB jsou momentálně to nejlepší, co je k dispozici. Duben ukázal, jak moc se ti, kteří mohou, snažili udržet peníze „při těle“.

Cvrkot u vkladů

Zatímco stav úvěrů ke konci dubna je cvičením v setrvačnosti a hlavně pohledem do zpětného zrcátka, takže je berte s rezervou, mnohem zajímavější pohyby se ukázaly na straně depozit.

Miroslav Zámečník

Na celkových objemech úvěrů se (zatím) nepotvrdilo, že by banky duply na brzdu a začaly dramaticky omezovat přístup k úvěrům. Ani domácnostem, kde tři čtvrtiny představují půjčky související s bydlením, ani firmám. Jediné, co klesalo, jsou „spotřebiteláky“, a to ještě asi o 0,6 procenta. Také úvěry živnostníkům zůstaly v podstatě na stejné úrovni.

Souvislost hledejte s odklady splátek, valnou většinu z nich, asi 230 tisíc z 310 tisíc v celkové hodnotě úvěrů 170 miliard korun, poskytly banky dobrovolně retailovým klientům ještě v týdnech před účinností zákona. Celková dočasná hotovostní úleva je deset miliard korun.

Díky odkladům bez zanesení do registru také podíl úvěrů v selhání zůstal v dubnu na úrovni historických minim jak u firem (3,2 procenta), tak u domácností (1,7 procenta, u hypoték pouze 0,9 procenta). Tato hezká čísla nějakou dobu vydrží, ovšem spíše jako statistická iluze, ovlivněná až do půlky října právě zákonem o odkladu splátek (s účinností od 17. 4. 2020).

Miroslav Zámečník

Odklady se do značné míry promítly do vkladů. Není to překvapivé, šetření a tvorba finančních rezerv jsou logickým průvodním jevem, zejména na počátku krize je to racionální chování jak domácností, tak podniků – makroekonomicky však „syslení hotovosti“ oslabuje poptávku.

Bez peněz

Nemá smysl předstírat, že domácnosti jsou z hlediska tvorby vkladů homogenní, pravdou je pravý opak – schopnost je vytvářet je velmi diferencovaná. Detail bohužel neznáme, ale podle průzkumů prudce roste počet domácností, které nemají doma ani krejcar, a už před krizí dosahoval jejich podíl téměř jedné čtvrtiny.

Celkem ovšem za měsíc do konce dubna stouply zůstatky na depozitních účtech domácností téměř o 55 miliard korun, obzvlášť opatrní přitom požádali o odklad a peníze neutratili, ale ušetřili, případně spláceli drahé spotřebitelské půjčky. Pozoruhodné je, že navzdory očekáváním v menším rozsahu zvýšily své vklady i živnosti (fyzické osoby – podnikatelé). Na účtech v bankách měly před koncem dubna přes 148 miliard korun.

Vzhůru do obchodů?

Duben se svým růstem vkladů nemusí mít vypovídací hodnotu – část z těch miliard na účtech navíc mohla být způsobena tím, že i samo utrácení nebylo díky uzávěrám tak snadné jako dřív.

Miroslav Zámečník

Předstihové ukazatele, které se na rozdíl od statistik dívají do budoucna, nasvědčují zlepšení důvěry, nikoli ovšem na předkrizové úrovně. Podle rozboru kartových transakcí (včetně výběru peněz z bankomatů), který udělal šéfekonom České spořitelny David Navrátil, se Češi z prvotního šoku oklepali. Na každý pád však utrácejí jinak než před koronavirem. Nepřekvapivý je nárůst doručování zboží domů, ale v týdnu mezi 18. a 24. květnem hodně meziročně narostly i útraty za nábytek, elektroniku a v hobbymarketech.

Firmy s domácími vlastníky od začátku roku do konce dubna zvedly své korunové i cizoměnové vklady o 32 miliard korun a přes rostoucí finanční tlak to dokázaly i v dubnu, byť jen o 4,7 miliardy korun. Cash mají všichni rádi doma, v tomto případě v centrálách, takže zůstatky na účtech podniků pod zahraniční kontrolou se naopak snížily meziměsíčně o téměř 11 miliard korun.

Ve stoupách Kalouska

Kdo se ovšem doopravdy rozmáchl, to je vláda. Půjčuje si na trhu do zásoby, aby využila nízkých úrokových sazeb a měla pokrytou budoucí dlužní službu i předpokládaný deficit. Staří mazáci vědí, že „prefunding“ je prozíravý – nejhorší je, když si půjčit chcete, ale peníze na trhu nejsou či jsou za vysoký úrok.

Ministryně financí to nebude slyšet ráda, ale tuto stezku už pár let před ní prošlápl jistý Miroslav Kalousek. Alena Schillerová se ovšem rozmáchla bezprecedentně – podle statistik ČNB na účtech „ústředních vládních institucí“ (kam patří například ministerstva a další ústřední úřady nebo veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce) přibylo za duben 277 miliard oproti konci loňského roku bezmála 588 miliard korun. Mít k dispozici 650 miliard korun (stav ke konci dubna), to je fakt ranec. Na schodky jsme připraveni mohutně.