Několik set metrů dlouhá fronta. Přes 800 lidí, z nichž někteří na ranní otevření zubní ordinace v Hustopečích na Brněnsku čekali už od půlnoci. O tuto nevídanou scénu se v listopadu loňského roku postaral zubař Tomáš Kuča, když odmítl přijímat nové pacienty po telefonu či e-mailu a vyzval je, ať dorazí osobně. Přišlo jich tolik, že ve vedlejších ulicích stála chvilkami dokonce i doprava. Událost zaujala i hlavní televizní stanice a sloužila jako ilustrace toho, jak nedostatečná je v Česku zubní lékařská péče.

„Spousta lidí čekala dlouhé hodiny. Mrzí mě, že tak dlouho. Odměnou jim ale je, že dostali termín ošetření,“ řekl k tomu pro televizní štáby sám lékař Kuča. Lidé ve frontě sice nadávali, ale ve výsledku byli rádi, že konečně mají ošetřujícího lékaře. Široko daleko totiž žádný zubař nové pacienty nepřijímal.

V jiných regionech ale mají lidé i nadále smůlu. Ministerstvo zdravotnictví ujišťuje, že o problému ví a řeší jej. Česká stomatologická komora naproti tomu tvrdí, že zubařů je dost. Jen Češi jsou prý zpovykaní, protože si myslí, že standardní je mít stomatologa nejlépe hned v ulici, kde bydlí.

Bývalý skončil bez náhrady

Faktem je, že pro řadu Čechů je dostupnost zubní péče problém. Na Facebooku dokonce existuje speciální skupina Hledám zubaře. Má takřka šest tisíc členů a denně zde některý z uživatelů poptává stomatologa. Nejčastější jsou tři požadavky. Aby měl lékař smlouvu se zdravotními pojišťovnami, dále aby neměl ordinaci příliš daleko od bydliště pacienta. A velmi početnou skupinou jsou ženy, které hledají zubaře přijímajícího děti, protože to zdaleka není samozřejmost.

Zatímco někteří uživatelé tam na základě rady naleznou stomatologa poměrně rychle, jiní hledají i několik měsíců a říkají, že už jsou zoufalí. „Všude volám, píšu, chodím. K ničemu! Prosím, nutně potřebuji pro syna, sedm let, stomatologa, bývalý skončil bez náhrady. České Budějovice a okolí!“ píše například maminka Karolína. Zrovna ona má ale smůlu – lékaře s volnou kapacitou jí ani v této skupině nikdo nedoporučil. Zkoušela to v září 2022, následně v lednu 2023.

Podobných příspěvků jsou však ve face­bookové skupině stovky. Stejné, ne-li vyšší množství otázek na volné zubaře se kupí rovněž na populárním webovém portálu pro maminky eMimino.cz a v poradně Modrykonik.cz. Tam například jedna maminka ostatním poradila kontaktovat novou ordinaci dětského zubaře v Ostravě. Po několika dnech doporučení smazala s tím, že o zubaře se strhl takový zájem, že musel vyvěšovat telefon. Za stálého vyzvánění nemohl pracovat.

Nejvíce stížností

Podle ministerstva zdravotnictví se drtivá většina pacientských stížností adresovaných resortu týká právě nedostupné stomatologické péče. V řadě případů pacienti dokonce požadují, aby jim ošetřujícího lékaře zprostředkovali úředníci. Ti však podobné žádosti předávají k vyřízení kompetentním pojišťovnám, které mají nejlepší data o volných kapacitách stomatologů akceptujících úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Podle České stomatologické komory, profesní organizace, která zubaře sdružuje, však politiky a médii často užívaná zkratka o nedostatku zubařů není pravdivá.

„Česká republika má nejvíce zubních lékařů ve své historii. Na 10,7 milionu obyvatel jich tu pracuje skoro devět tisíc, což je o padesát procent více než za socialismu. Tehdy jsme jich měli šest tisíc. Není tedy pravda, že zubařů je málo,“ tvrdí Roman Šmucler, prezident komory.

Shutterstock.com

Podle něj problémy s marným hledáním lékaře vznikají jinde: konkrétně v požadavcích pacientů, ale rovněž v tom, že obor stomatologie se posouvá a klade na lékaře čím dál větší nároky. Pokud jde o pacienty, ti si prý nereálně představují, že ordinace bude k dispozici nejlépe ve stejné ulici. „Také chtějí, aby byl laciný. Takový ale nikdy nebude,“ má jasno Šmucler. Dalším problémem je to, že péče o pacienta zabere více času než v minulosti. „Je to logické. Máme k dispozici modernější zařízení a materiály, nové metody péče. Pacient si zaslouží individuální přístup a to vše vyžaduje nějaký čas,“ říká Šmucler. Zubař tak v konečném důsledku v rámci pracovní doby ošetří menší počet pacientů než dříve, například v již vzpomínaném socialismu.

Podle statistik projektu Česko v datech se u nás počet obyvatel na úvazek zubaře meziročně dlouhodobě drží pod hranicí 1500 obyvatel na jeden úvazek. Od roku 2011 tento údaj klesá, v posledním vyhodnoceném roce 2016 připadalo na jeden úvazek zubaře asi 1400 obyvatel. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny se v počtu stomatologů na počet obyvatel řadíme ke špičce Evropské unie. Jak je tedy možné, že tisíce lidí nemohou najít svého lékaře? „Lékaři jsou rozvrstveni po celé České republice. V zákonné dojezdové vzdálenosti do 35 minut je naleznete dokonce i na vrcholech hor,“ nechal se už dříve slyšet Šmucler.

Lákavá Praha

Problematické však je, že spousta lékařů odmítá spolupracovat se zdravotními pojišťovnami a příliš se neženou do re­gionů. Z pohledu dobrého hospodáře je to pochopitelné. Raději si otevře ordinaci ve větším městě, v němž je větší zastoupení movitých pacientů. Ti si mohou dovolit platit za zdravotní zákroky „na dřevo“, a lékař tak nemusí spoléhat na úhrady pojišťoven, které podle dřívějších vyjádření stomatologické komory stále neodpovídají skutečným nákladům zubaře a času věnovanému poskytnuté péči.

Specifickým případem je Praha. Při srovnání krajů jde o jedinou oblast, v níž působí více než 1500 zubních lékařů (bez ortodontistů a dalších specialistů), konkrétně 1780. Druhé místo náleží Jihomoravskému kraji, avšak s těžkou ztrátou – v celém kraji je něco málo přes tisícovku zubařů. Naopak nejhůře je na tom Karlovarský kraj s méně než 160 stomatology (viz Kolik je v Česku stomatologů?).

Hlavní město je pro stomatology zlatý důl: díky nadprůměrným platům si zde více pacientů může dovolit i velmi nákladné úpravy chrupu. Více než jinde jsou tu oblíbené rovněž estetické zákroky, jejichž cena jde do statisíců korun. Některé zubní ordinace si zde nechávají proplácet i takové triviality, jako je například rezervace termínu či zařazení do kartotéky. I to pacienti skousnou.

Vladimír Barák

Podle respektovaného zubního lékaře Radka Mounajjeda však bude počet stomatologů, kteří odmítají pracovat za peníze z veřejného zdravotního pojištění, postupem času spíše narůstat, a to napříč republikou. „Nároků ze strany státu je čím dál víc, úhrady od pojišťoven tomu ale neodpovídají. Provoz ordinace je extrémně nákladný a lékař na to musí vydělat jinými způsoby,“ říká stomatolog.

Dalším důvodem, proč někteří lékaři odmítají smlouvy s pojišťovnou, je přemíra byrokracie. „Když jsem plánoval otevřít zubní ordinaci, čekal jsem, že to bude jednoduché, když je po nás taková poptávka. Už když jsme malovali a rozkřiklo se, že ve městě bude nový zubař, lidé chodili a prosili, ať si je vezmu do péče. Za dva dny jsem měl asi 900 potenciálních pacientů. Komunikace s pojišťovnami ale byla horor. Papí­ry jsem vyřizoval tři měsíce. ­Martyrium ukončilo až mé varování, že pokud ze strany pojišťoven neuvidím alespoň trochu snahy, budu jejich klienty odmítat s tím, ať se obracejí přímo na tyto instituce,“ prozrazuje pod podmínkou anonymity mladý zubní lékař působící v Plzni. Dnes má smlouvy se všemi pojišťovnami, plnou kartotéku měl asi po čtrnácti dnech provozu. „Víc nemá smysl nabírat, čekací lhůta na ošetření už přesáhla tři měsíce,“ říká lékař.

Spousta slibů

Ministerstvo zdravotnictví uklidňuje, že zajištění místně i finančně dostupné zubařské péče je pro něj prioritou. Jenže to slibovali už předchůdci současného šéfa resortu Vlastimila Válka (TOP 09), například Svatopluk Němeček (ČSSD), Miloslav Ludvík či Adam Vojtěch (za ANO). Poslední jmenovaný například prosadil navýšení rozpočtů zdravotnických fakult vysokých škol, aby mohly přijímat více studentů. Zavedla se rovněž takzvaná agregovaná platba, tedy pravidelný dvacetikorunový příspěvek pojišťoven na každého pacien­ta v kartotéce. Ten je vyplácen každý měsíc bez ohledu na to, jestli pacienta v daném období v ordinaci ošetřují, či ne. Každým rokem také mírně rostou úhrady pojišťoven za vybrané stomatologické výkony.

Pojišťovny nad rámec toho také nabízejí bonifikaci – tedy finanční příspěvek navíc, pokud stomatolog splní určité podmínky a přijme do péče nového pacienta. Současný ministr Vlastimil Válek kvůli stížnostem na nedostupnou péči sestavil speciální expertní komisi. Ta má do poloviny roku přijít s konkrétními návrhy na zlepšení současného stavu. I nadále platí zvýšená podpora univerzit.

Například v Moravskoslezském kraji by měli v následujících letech otevřít nový studijní obor zubní lékařství na tamní Ostravské univerzitě. Škola již dostala souhlasné stanovisko ministerstva zdravotnictví, ještě však čeká na klíčovou akreditaci od Národního akreditačního úřadu. Pokud by ji obdržela, jedná se stále o běh na dlouhou trať. Standardní doba studia na VŠ u stomatologů činí pět let. Neexistuje však žádná záruka, že absolventi nakonec skutečně nastoupí do praxe v daném kraji. I oni nakonec mohou hledat štěstí – a peníze – třeba v Praze. Stomatologická komora informovala, že ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně vyvíjí mobilní aplikaci, v níž bude možné najít volné zubaře v okolí. Kdy bude ke stažení, však ještě není známo.