Tisíce naštvaných lidí, kteří marně hledají ošetřujícího zubního lékaře. Oproti tomu statistiky, podle nichž v Česku ordinuje tolik stomatologů jako nikdy předtím. Kde se stala chyba? Podle České stomatologické komory na to jednoduchá odpověď není. Zčásti si za to mohou pacienti sami, zčásti je za tím problematické chování stomatologů… A rovněž systém zdravotního pojištění není nastaven adekvátně tomu, kolik reálně stojí péče o zuby.

Česká stomatologická komora, profesní organizace, která zubaře sdružuje, s politiky a médii často užívanou zkratkou o nedostatku zubařů nesouhlasí. „Česká republika má nejvíce zubních lékařů za svou historii. Na 10,7 milionu obyvatel jich tu pracuje skoro devět tisíc, což je o padesát procent více než za socialismu. Tehdy jsme jich měli šest tisíc. Není tedy pravda, že zubařů je málo,“ tvrdí Roman Šmucler, prezident komory.

Podle něj problémy s marným hledáním lékaře vznikají jinde: konkrétně v požadavcích pacientů, ale rovněž v tom, že obor stomatologie se posouvá a stává se pro lékaře stále náročnějším. Pokud jde o pacienty, ti si prý nereálně představují, že ordinace bude k dispozici nejlépe ve stejné ulici. Dalším požadavkem je, aby byl zubař levný. To ale z principu není možné. Stát klade na zubní lékaře čím dál větší nároky. Rovněž technologie, s nimiž stomatologové pracují, jsou čím dál sofistikovanější a nákladnější. Rostou i ceny materiálu. „Laciný tedy zubař nikdy nebude,“ má jasno Roman Šmucler, prezident stomatologů.

Dalším problémem je to, že péče o pacienta zabere více času než v minulosti. „Je to logické. Máme k dispozici modernější zařízení a materiály, nové metody péče. Pacient si zaslouží individuální přístup a to vše vyžaduje nějaký čas,“ říká Šmucler. Zubař tak v konečném důsledku v rámci pracovní doby ošetří menší počet pacientů než dříve, například v již vzpomínaném socialismu. 

Špatná je rovněž nerovnoměrnost pokrytí stomatologické péče. Ačkoli podle Šmuclera jsou zákonem dané požadavky naplněny, neboť dojezdová vzdálenost k nejbližšímu zubnímu lékaři do třiceti minut je garantována i v odlehlejších lokalitách Česka, realitou je, že největší množství zubních lékařů působí v hlavním městě Praze, případně ve velkých městech.

Občané z menších vesnic a měst musí za péčí dojíždět. Z pohledu dobrého hospodáře je ale takové rozhodnutí o umístění ordinace pochopitelné. Raději bude ve větším městě, v němž je výraznější zastoupení movitých pacientů. Ti si mohou dovolit platit za zdravotní zákroky „na dřevo“, a lékař tak nemusí spoléhat na úhrady pojišťoven, které podle dřívějších vyjádření stomatologické komory stále neodpovídají skutečným nákladům zubaře a času věnovanému poskytnuté péči. 

Specifickým případem je Praha. Při srovnání krajů jde o jedinou oblast, v níž působí více než 1500 zubních lékařů, konkrétně 1780. Druhé místo náleží Jihomoravskému kraji, avšak s těžkou ztrátou – v celém kraji je něco málo přes tisícovku zubařů. Naopak nejhůře je na tom Karlovarský kraj s méně než 160 stomatology. 

Ministerstvo zdravotnictví uklidňuje, že zajištění místně i finančně dostupné zubařské péče je pro něj prioritou. Jenže to slibovali už předchůdci současného šéfa resortu Vlastimila Válka (TOP 09), například Svatopluk Němeček (ČSSD), Miloslav Ludvík či Adam Vojtěch (za ANO). Poslední jmenovaný například prosadil navýšení rozpočtů zdravotnických fakult vysokých škol, aby mohly přijímat více studentů. Zavedla se rovněž takzvaná agregovaná platba, tedy pravidelný dvacetikorunový příspěvek pojišťoven na každého pacienta v kartotéce. Ten je vyplácen každý měsíc bez ohledu na to, jestli pacienta v daném období v ordinaci ošetřují, či ne. Každým rokem také mírně rostou úhrady pojišťoven za vybrané stomatologické výkony. 

Pojišťovny nad rámec toho také nabízejí bonifikaci – tedy finanční příspěvek navíc, pokud stomatolog splní určité podmínky a přijme do péče nového pacienta. Současný ministr Vlastimil Válek kvůli stížnostem na nedostupnou péči sestavil speciální expertní komisi. Ta má do poloviny roku přijít s konkrétními návrhy na zlepšení současného stavu.