Server Mapy.cz již několik let zobrazuje historické hranice Čech, Moravy a Slezska neboli tří hlavních částí „zemí Koruny české“. Východní část Moravskoslezských Beskyd kromě bývalé zemské hranice nabízí ještě dvojí současnou hranici – česko-polskou a česko-slovenskou. Pro historika, geografa a milovníka zajímavostí je už to dost velkým lákadlem, aby tento odlehlý kout navštívil.

Nejmalebnější částí jsou pochopitelně beskydské stráně táhnoucí se po obou březích říčky Lomné. Její údolí je autem dostupné jedinou a nekonečnou silnicí, která se táhne od Bocanovic přes Dolní a Horní Lomnou až po rozcestí Kyčmol. Pár set metrů pod ním najdeme mimořádně zajímavé místo – hotel s minipivovarem. Ochutnat zdejší zlatavý mok stojí za to.

Stráně nad Lomnou svou příkrostí připomínají některá alpská či karpatská údolí. Jsou pochopitelně mnohem nižší (850–1070 metrů nad mořem), ale to jim na jejich majestátnosti nikterak neubírá. Nástupy do nich člověka donutí ke slušnému výkonu. Příkladem je nástup z osady Přelač, odkud se zpočátku skoro po čtyřech vyráží směrem na Muřinkový vrch. Odměnou za námahu je kouzelné místo s kaplí Panny Márie, jejíž název napovídá, že už se nacházíte na slovenském území. Je tu i odpočinkové místo, kříž, pramen pitné vody a ohniště.

Z Muřinkového vrchu se můžete vydat různými směry a po různých značených cestách. Dojdete tak například na nejvyšší místní kotár – Velký Polom (1067 metrů), odkud můžete vyrazit do poslední železniční stanice na území Česka s názvem Mosty u Jablunkova. Anebo se můžete vydat rovnou do slovenské CHKO Kysuce či přes rozcestí Čuboňov do Kyčmolu. Ani na jedné z tras se nebudete nudit, neboť budete pořád kráčet bohatým lesem, kde nenarazíte na žádné kůrovcovou kalamitou zdevastované smrčiny. To je v našich horách poměrně velká vzácnost. Zdejší lesy naštěstí nejsou monokulturami. Tvoří je směs listnáčů, především buků, javorů a jasanů, a jehličnanů, mezi nimiž vedle smrku nechybějí ani jedle.

Jinou zajímavou trasu najdete nad Dolní Lomnou. Řada místních názvů jako Kykula, Kyčera, Firůvka, Glovčín nebo Urbáška dokládá jazykově pestré osídlení tohoto koutu země. Občané s polštinou jako mateřským jazykem tu tvoří podstatnou část populace. Podle jmen na náhrobcích místních hřbitovů dokonce můžete získat pocit, že už ani nejste v Česku. Ale zpět k výletu. Naším cílem je vrch, jehož jméno prozrazuje, že se nacházíme v kraji, kde žije stále populárnější „ostravský tygr“. Ano, jdeme na Kozubovou (982 metrů), jíž vévodí rozhledna, která je zároveň věží pěkně udržované kaple svaté Anny. A pod ní leží další sympatický horský hotýlek s vlastním pivem.

Lesk a bída dotací

Když se vrátíme do Dolní Lomné, můžeme navštívit Zážitkové centrum Ursus nebo areál Matice slezské. Obojí je zážitek, byť dost paradoxní.

Jméno první atrakce napovídá, že půjde o expozici věnovanou zdejší přírodě, jejímž nekorunovaným králem je medvěd. Expozice je velmi interaktivní a zajímavá, leč cosi tu chybí. I objekt Matice slezské na první pohled vzbuzuje velké naděje. Vypadá totiž jako malý skanzen. A skanzen to taky je, jenže spíš v pejorativním slova smyslu. Pokud čekáte prohlídku, chyba lávky, mimo dva větší festivaly a několik menších akcí tady chcípl pes. Na to, že má jít o instituci pečující o dědictví slezské kultury, je to bída. Když se podíváte, jaké dotace tu dostávají od eráru, zvedne vám to tlak. Něco podobného se po chvíli dostaví i v Ursusu. Stačí přijít na zahrádku, kde mají být hrátky s vodou, nebo si chtít dát lungo v kavárně propagované na webu. Nic z toho nenajdete, poněvadž to vyschlo, zašlo, polámalo se, dokafovalo a nikdo se už nestará.

foto Ladislav Mrklas, týdeník Hrot

Celé to tu vyhlíží, jako by někdo přišel s hezkým projektem, získal na něj dost evropských i národních peněz, vybudoval ho… a pak už nic, vůbec nic. Že by dotace vyschly, nebo je to moc práce?

Náladu vám naštěstí spraví skvělá péče místních obcí o veřejná prostranství. Milovník pořádku a všudypřítomných truhlíků s begoniemi a muškáty zaplesá. Nádhera! A pak je tu i pozitivní stránka veřejné podpory. Mnohé z místních starších i fungl nových hotelů a penzionů byly vybudovány za účasti státu nebo kraje. A fungují a jsou opravdu výstavní, přitom vkusné a funkční. Inu, privátní je prostě privátní.

Proti Turkům

Jablunkovským průsmykem vedou klíčové železniční a silniční komunikace spojující Česko a Slovensko. Průsmyk hrál strategickou roli již od středověku. U Mostů u Jablunkova proto najdeme soustavu menších opevnění, která byla budována na hranicích s Uherským a Polským královstvím od 16. do počátku 19. století. Jejich cílem byla obrana proti turecké expanzi. I dnes můžete navštívit zachovalé pozůstatky Velké šance, kde před několika lety vzniklo i mimořádně zajímavé návštěvnické centrum, které nabízí např. 3D modely opevnění měnícího se v čase.

Škoda že pro zdejší personál jako by platilo cimrmanovské „neměl rád lidi, tak si otevřel hospodu“. Když si jako návštěvníci chcete vystřelit z miniaturního modelu děla, který je tu od toho, aby se z něj střílelo, musíte být opravdu hodně asertivní, abyste tuto možnost dostali. Proč bylo nainvestováno tolik veřejných peněz, když to takhle skřípe? Možná by prospělo, kdyby návštěva nebyla zdarma. Památka by získala více peněz na investice a návštěvníci by za placené vstupné žádali lepší zacházení.

Fascinující Trojmezí

Atraktivní částí je i česko-polsko-slovenské Trojmezí. K němu se nejlépe dostaneme z vísky Hrčava. Ta dříve patřila k obci jménem Javořinka, která byla po první světové válce přiřazena k Polsku. Leč místní, povětšinou česky mluvící, obyvatelstvo tak dlouho protestovalo, až byla Hrčava roku 1924 přičleněna k Československu. Silniční spojení s ním však získala až po dalších více než čtyřiceti letech.

Trojmezí leží na výběžku připomínajícím úzkou nudli vedoucí do Polska. Míří sem davy turistů ze všech stran. Po cestě se nad vámi tyčí nejvyšší silniční most celého Slovenska. Na Trojmezí najdete několik kosmopolitních hospůdek a farmiček, které nabízejí pestrou středoevropskou směsici regionálních piv, vín, uzenin, sýrů, medu a jiných pochutin. Navíc kolem sebe pořád vidíte pasoucí se stáda, skutečné producenty části těchto dobrot. Kšeftu tu vládnou Poláci a Slováci, čeští Slezané jsou poněkud pozadu, což je zjištění, k němuž záhy dojdete nejen tady.

Drahoš, Babiš a jiní

Vcelku málokdo si vzpomene, že nejslavnější současnou osobností s místními kořeny je Zemanův prezidentský protikandidát Jiří Drahoš. Tomu slouží ke cti, že rodný Jablunkov patřil k nemnoha místům, kde dokázal Zemana porazit ve druhém kole.

Jedním z paradoxů východní části Beskyd a Jablunkovska je fakt, že nadmíru turisticky atraktivní část země s velkým rozvojovým potenciálem patří k politicky nejodcizenějším územím. V tom se blíží severozápadním Čechám. A tak tu lidé bez ohledu na mateřský jazyk volí různé protestní formace, dnes hlavně Babišovo ANO a Okamurovu SPD, což nemůže vyrovnat ani silnější postavení KDU-ČSL.

foto Ladislav Mrklas, týdeník Hrot

Vysvětlení je několik. Jedná se o evidentně periferní území, které se ve všech možných podobách liší od centra. I tudy procházely dějiny s mnoha traumatickými zážitky. Po roce 1989 tu krachla významná část největších zaměstnavatelů a nastala velká nejistota. Vidíme zde zhoubný vliv špatných dotací bez důsledného tlaku na to, aby pomáhaly opravdu dlouhodobě. A s tím vším souvisí rapidní stárnutí a vylidňování.

Nic z toho by vás však nemělo odradit od alespoň pětidenní návštěvy. Stojí to za to. Tak vyrazte, Beskydy a Jablunkovsko na vás čekají s hojnou a otevřenou náručí.