Kvalitní spací pytel, batoh nebo šusťáková bunda byly pro horolezce či vysokohorské turisty v osmdesátých letech vzácností, kterou si obvykle mohl dovolit jen ten, kdo měl nějaké své cestičky k západnímu zboží. A tak začaly fungovat „šikovné české ručičky“: kdo chtěl opravdu dobrý spacák, v němž se dalo spát třeba i na sněhu, musel si ho ušít. Pak se přihlásil kamarád, že by se mu takový taky hodil. A ozývali se další a další. Zkušenost z ruční výroby se hodila po listopadu 1989, kdy začaly vznikat tuzemské firmy zaměřené právě na horolezecké a vůbec outdoorové oblečení a další vybavení. Některé z nich se vypracovaly v úspěšné podniky se stamilionovými obraty a český trh je pro ně už malý.

Takový příběh zažil i někdejší československý reprezentant v horolezectví Roman Kamler se svojí firmou Tilak. V roce 1986 si od mámy půjčil kufříkový šicí stroj a ušil si péřový spacák, protože na horách neměl v čem spát. „Pak jsem ušil další kamarádovi a pak jeho kamarádovi,“ vzpomíná Kamler po letech. Sám takto zhotovil možná až tisíc spacáků. Následně začal zaměstnávat lidi, kteří spacáky a další věci vyráběli místo něj. Dnes jeho společnost se sídlem v Šumperku zaznamenává úspěchy třeba na japonském trhu. Dlouhé roky rovněž spolupracuje s horskou službou.

Jako jediná outdoorová firma v České republice dostala licenci od americké společnosti Gore, a tak může z materiálu goretex vyrábět pod vlastní značkou. „Už na soustředění v USA jsem s jedním Američanem vyměnil svůj spacák za jeho goretexovou bundu a poznal, jak je to úžasný materiál. Když padla železná opona a mohlo se cestovat, přivezli mi kamarádi z cyklistických závodů v Německu, kde měla firma Gore stánek, její propagační leták. A já jim ve své naivitě a drzosti napsal, že jsem horolezec se dvěma brigádnicemi a že bych chtěl z toho materiálu začít šít. A oni mě pozvali na jednání do Mnichova,“ vyprávěl po letech Kamler v rozhovoru pro MF Dnes. „Oni asi ve mně museli vycítit nějaký entuziasmus, že tomu materiálu opravdu věřím, takže na jaře 1993 jsem získal licenci na zpracování materiálu goretex. Do konce roku jsme vyrobili 52 bund. Tak to začalo. Doslova na koleně…“

Od počátku své činnosti zůstala Kamlerova firma věrná domácímu prostředí v Šumperku, výrobu nepřestěhovala do zahraničí jako mnohé jiné textilky. A chlubí se také tím, že cokoli vyrobí, umí rovněž opravit – byť by to byla třeba deset let stará bunda. Před dvěma lety zvítězila společnost Tilak v podnikatelské soutěži Vodafone Firma roku 2020 v Olomouckém kraji, v celostátním finále skončila druhá.

Původně měla firma název Kamm­sport, až před dvěma lety se změnil na Tilak. „Jedním z hlavních významů slova tilak je, že je to symbol třetího oka boha Šivy, jež má mezi obočím. Tvrdí se, že když Šiva otevře třetí oko, spálí svět. On to neudělá, protože by byl zlý, ale aby dal šanci vzniknout něčemu novému, novému životu. Filozofie je jednoduchá. Když přijedete na návštěvu k hinduistům do Indie, dostanete na čelo tilak a jste pod Šivovou ochranou. A my říkáme, že když nosíte oblečení Tilak, nějakým způsobem přebíráme ochranu nad vámi, že budete v nepřízni počasí v bezpečí. Je to jednoduché, snadno se to vysloví i napíše,“ vysvětluje Kamler. Ostatně červená tečka je i v logu jeho šumperské firmy.

Pan Josef = Sir Joseph

Spojení podnikatele s jeho outdoorovou značkou vyjadřuje u některých firem i jejich název, který vychází ze jména nebo přezdívky svého zakladatele. Tak je tomu například u společnosti Sir ­Joseph, kterou založil Josef Rakoncaj, jeden z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších českých horolezců. Absolvoval více než třicet expedic, stanul na vrcholech osmi osmitisícovek, na obávané K2 byl dokonce jako první člověk na světě dvakrát. Název jeho firmy vznikl také při jedné expedici. „Tak mě totiž oslovoval šerpa při ranním rituálu v Himálaji v odpočinkových dnech. Přišel ke stanu a řekl: ,Sir Joseph, morning tea,‘“ uvádí Rakoncaj v jednom z rozhovorů.

Jako horolezec se Rakoncaj nikdy nespoléhal na nezaručenou kvalitu, proto si v roce 1971 začal šít vlastní horolezecké oblečení. A opět: zpočátku jen pro sebe, později také pro své spolulezce a kamarády. Využíval svých bohatých zkušeností z expedic, upravoval střihy a vymýšlel praktické detaily, hledal nové funkční materiály. Už v roce 1974 neoficiálně založil firmu Rakoncaj, která se jako jedna z prvních výlučně zaměřila na výrobu speciálního expedičního horolezeckého oblečení a doplňků. Bezprostředně po sametové revoluci, v roce 1990, odstartoval svou podnikatelskou činnost už oficiálně a také s novým názvem firmy – Sir Joseph.

foto Hynek Glos, týdeník HROT

Výrobu zahájil v malých prostorech a s doma pracujícími švadlenami. Jeho spací pytle, péřové bundy nebo nepromokavé oblečení začali záhy vyhledávat čeští a slovenští výškoví horolezci a postupně se o vybavení značky Sir Joseph zajímaly rovněž zahraniční horolezecké expedice. Firma se rozšiřovala, pozvolna do ní nastoupili také Rakoncajův syn Lukáš a dcera Lucie. Ačkoli Sir Joseph nemůže konkurovat nadnárodním gigantům, patří i tak mezi přední světové podniky, které vyrábějí péřové expediční vybavení. Společnost má dokonce vlastní vývojové centrum a výrobní zázemí v České republice.

Jiný vynikající lezec Jindřich Hudeček, přezdívaný Hudy, zase po revoluci založil dnes už široce známou síť sportovních prodejen HUDYsport. V letech 1983 až 1990 byl Hudeček členem československého horolezeckého reprezentačního týmu, zapojil se i do několika vysokohorských expedic a účastnil se závodů Světového poháru v lezení na obtížnost včetně legendárního Rock Masters v italském Arcu. Mezi jeho nejhodnotnější výkony patří zimní prvovýstup severní stěnou Triglavu v Julských Alpách ve Slovinsku nebo sólo výstup na legendární El Capitan, 900 metrů vysokou skalní stěnu v západní části Yosemitského údolí v americkém pohoří Sierra Nevada.

Díky kontaktům s výrobci lezeckého vybavení začal Hudeček po pádu komunistického režimu obchodovat s outdoorovým vybavením. Firmu založil v roce 1990, kdy také otevřel první kamennou prodejnu v hraniční obci Hřensko uprostřed Labských pískovců. Se svými kamarády ze skal či horolezeckých expedic posléze rozšířil síť obchodů do dalších měst po celém Česku a Slovensku. Většina lidí, kteří pracují v HUDYsportu, jsou přitom i nadále aktivní lezci nebo sportovci s bohatými zkušenostmi.

Řezání laserem

Známá outdoorová značka Hannah je zase pojmenovaná po Haně Zachariášové, která ji založila v roce 1991 společně se svým přítelem Stanislavem Krpejšem. Jejich příběh je jako přes kopírák stejný s dalšími outdoorovými firmami. „V osmdesátých letech minulého století jsme byli blázni do lezení. K tomu jsme ale potřebovali i kvalitní vybavení, které se u nás tenkrát nedalo sehnat. Existovalo jediné řešení, vše potřebné si nějak vyrobit. Já jsem šila pro kamarády péřové spacáky, bundy a taky bonekanky, tedy teplé bundy z materiálu bonekan. Nebyla jsem v té době jediná, kdo se snažil dohnat vlastní výrobou to, co nebylo tehdy dostupné v socialistických obchodech. V každé lezecké partě byl někdo, kdo něco vyráběl – batohy, lezecké úvazky, nebo dokonce i věci na jištění ve skalách,“ svěřila se před časem Zachariášová.

Zásadní zlom přišel po listopadu 1989. „I když jsme tehdy přesně nevěděli, do čeho se pouštíme, nebo možná právě proto, rozhodli jsme se rychle. V roce 1991 jsme v Plzni založili naši firmu, základ názvu tvořilo moje jméno. Značka Hannah byla na světě,“ dodala Zachariášová. Tehdy ještě šili své výrobky svépomocí z domova a prodávali první kousky outdoorového vybavení. V roce 1992 si první zboží Hannah objednala pražská Kotva, nejznámější obchodní dům své doby. O rok později firma otevřela první vlastní obchody – nejprve v Plzni, pak v Klatovech.

Hannah

Hannah je v současnosti jednou z nejznámějších outdoorových firem na domácím trhu, provozuje více než čtyřicet obchodů a své produkty vyváží do dalších třiceti zemí. Firma dokonce obléká členy takzvaného antikonfliktního týmu české policie, kteří jsou nasazováni například na demonstrace. Používá nejmodernější technologie, například řezání laserem, a než uvede nový výrobek na trh, dlouhé měsíce ho testuje. Tržby celé skupiny loni překročily miliardu korun.

Hurá do přírody

Zdá se, že vlastnit v Česku firmu s out­doorovým vybavením je sázka na jistotu. Z různých průzkumů totiž vyplývá, že Češi turistiku milují. Například agentura Kantar Millward Brown před třemi lety zjistila, že nějaké formě aktivního sportování se věnuje až 4,8 milionu obyvatel. Například každý druhý se pravidelně vydává na pěší túru, spousta lidí rovněž od jara do podzimu usedá na kolo nebo pravidelně běhá.

K podobným závěrům dospěl také obdobně zaměřený průzkum agentury NMS Research pro společnost MultiSport Benefit, podle něhož se sportu minimálně jednou týdně věnuje více než polovina Čechů a alespoň jednou měsíčně sportuje na sedmdesát procent obyvatel. Nejoblíbenější sportovní disciplínou je právě turistika, na druhém místě skončila cyklistika. Mezi oblíbené patří rovněž plavání nebo běh.

Loni v září zase státní agentura CzechTourism zveřejnila svůj průzkum, podle něhož si podzimní dovolenou v České republice naplánovala více než polovina rodin. K nejčastěji uváděným aktivitám přitom patřila pěší turistika, lehčí procházky a kratší cyklovýlety. Tento trend pokračuje také v letošním létě. O prázdninách si dovolenou v českých luzích a hájích naplánovalo dokonce sedmdesát procent domácností. „Na letní dovolené Češi plánují strávit v průměru 12,5 dne. Chtějí kombinovat odpočinek a sportovní aktivity, jako jsou lehčí procházky, pěší turistika, výletní cyklistika a vodní sporty,“ uvádí agentura.

A pak je tu také osobní zkušenost jednoho dánského studenta, který před několika lety pobýval v Praze. Když viděl na chodnících, v metru nebo tramvajích, jak mají mnozí lidé na sobě funkční trička, větrovky, boty či sandály do přírody a na zádech sportovní batůžky, smál se, že to vypadá, jako by nemalá část obyvatel byla neustále připravena na evakuaci z metropole.

Populární elektrokola

Že jsou Češi outdoorový národ, dokládá také neustále se zvyšující zájem o elektrokola, která umožňují zdolávat delší trasy či náročnější terén také těm, kteří by to například kvůli pokročilému věku už na běžném kole nezvládli. Loni se jich podle údajů serveru Bike Europe a největšího tuzemského obchodu eKolo prodalo na 123 tisíc, tedy přibližně o 2,5 procenta více než předloni. Tuzemská produkce elektrokol přitom stoupla o 37,5 procenta na 330 tisíc strojů. Na rozdíl od západní Evropy jsou v Česku nejoblíbenější terénní, tedy horská, elektrokola.