Bez velkých fanfár vstoupilo lidstvo do fáze vývoje, jež mu může otevřít dveře k ovládnutí vesmíru i samo sebe – nebo také může být fází poslední. Evropská unie jako první z technologických mocností planety pověřila svoji exekutivu, aby vypracovala pravidla využití digitálních technologií, jimiž se v budoucnu budou řídit nejen lidé, nýbrž především stroje a software, které jsou – zjednodušeně řečeno – samy schopné se učit, a spadají tak do jinak vágně definované kategorie umělé inteligence (AI, artificial intelligence). Na začátku května Evropská komise s návrhem takových pravidel přišla.

Ačkoli jde jen o první krok, je zřejmé, že Evropané sázejí na konzervativní přístup s důrazem na ochranu veřejnosti před zneužitím takových technologií. Američtí zákonodárci se zase netají tím, že vývoj v Evropě sledují; v Bruselu se tak jedná o mnoho. Některé obory AI již v klidu využívají, aniž by koho napadlo se nad tím pozastavit (sledování mezinárodní kontejnerové přepravy). Jiná využití – jako například technologie umožňující rozeznávat obličeje, přijímací řízení na střední a vysoké školy, schvalování úvěrů – jsou však nesmírně citlivá.

Šéfové amerických firem, jež tvoří špičku vývoje, reagovali na první nástřel pravidel se smíšenými pocity. V průzkumu, jejž narychlo zorganizoval americký deník The Wall Street Journal, potvrdili existenci dvou protichůdných argumentů. Na straně jedné má konzervativní přístup EU výhodu v tom, že spotřebitelé se budou méně chytat do pastí, o nichž často nemají ani tušení. To zase může napomoci větší důvěře veřejnosti v AI obecně; bez ní budou mít průkopníci novot těžkou pozici, řekl WSJ viceprezident firmy DataRobot Ted Kwartler.

Problém konzervativního přístupu naopak tkví v tom, že může evropský technologický sektor poškodit. „Firmy budou muset skládat záruky vyššího standardu než jinde ve světě, což se prodraží,“ řekl šéfajťák firmy BetterCloud Thomas Donnelly. „Právníci budou dvojnásob drazí,“ komentoval uštěpačně návrh euroregulací Omer Tenez z Mezinárodní asociace profesionálních ochránců soukromí. Po AI je zároveň obrovská poptávka, především za mořem. V prvním letošním čtvrtletí se v USA objevilo přes 37 tisíc inzerovaných pracovních míst s touto specializací, o polovinu více než v kvartále předchozím.

Takto jsou karty rozdány v obecné rovině, ale v konkrétních případech pochopitelně vzniká bezpočet dilemat specifických. Následuje pět případů, jež vzájemně nespojuje nic než právě využití AI.

Kontejnerová přeprava

Sledování globálních dat kontejnerové přepravy v reálném čase patří k těm méně kontroverzním využitím AI. Německý Ústav pro světovou ekonomiku v Kielu je uvedl v provoz poprvé v dubnu letošního roku. Sledováním kontejnerové přepravy v 500 světových přístavech a na nejméně stovce frekventovaných tras (například Šanghaj – Los Angeles) hodlá vyvinout schopnost předpovědět vznik šňůr, front a zácp v úzkých hrdlech dopravního systému, na jehož provoz spoléhá většina světového obchodu. „Během pandemie se ukázalo, jak důležité je vědět co nejrychleji, co se děje,“ řekl listu Financial Times šéf ústavu Gabriel Felbemayr.

Daniel Deyl

Druhá věc je, že otevřenost změnám ryze technologickým otevírá dveře i vylepšením, která s AI přímo nesouvisejí. Dubajské rejdařství DP World například vyvíjí systém BoxBay, jenž má zefektivnit ukládání kontejnerů v přístavech. Dosud se kontejnery stavějí jeden na druhý; BoxBay je bude stavět na lešení, aby nutnost naložení jednoho kontejneru zespodu hromady neznamenala napřed přeložení všech ostatních. Poznatek, že se krabice špatně vyndává zpod jiné krabice, je sám o sobě na low-tech straně spektra.

Roboti útočí

Loni v srpnu se nedaleko amerického Seattlu vznesly do vzduchu téměř dvě desítky vojenských dronů a robotů připomínajících nejvíce ze všeho tanky. Jejich cílem (naštěstí cvičným) bylo dopadnout teroristy, kteří se měli skrývat mezi několika budovami neexistujícího města. Bylo nad lidské síly je individuálně ovládat, takže prostě dostali příkaz teroristy najít a „eliminovat“.

Cvičení prováděl Úřad pokročilých projektů armádního výzkumu, odnož Pentagonu. Výsledky byly ohromující: drony a roboti se mezi sebou dorozumívali lépe, než by to svedli lidé. Podle vojenských komentátorů tak Pentagon dal najevo, že je ochoten odpovídat na otázky, jež dosud dělaly generálům těžkou hlavu. „Je v lidských silách určit, které jednotky mají být v danou chvíli nasazeny? Je v lidských silách udělat sto takových rozhodnutí najednou? Je vůbec nutné, aby byla živá lidská bytost takovému rozhodovacímu procesu přítomna?“ Třikrát záporná odpověď může signalizovat novou éru vedení jakýchkoli ozbrojených konfliktů.

Plně digitální seznamka

Milenci sedí u stolu na břehu Středozemního moře, šeptají si a občas se políbí. Co je na tom? Fyzicky vzato jsou jeden od druhého vzdáleni na tisíce kilometrů. Takový obraz mají na mysli novátoři mezi profesionálními dohazovači. Jedni z nich pracují v americké seznamovací službě Pheramor. Učí se hned na dvou frontách: zaprvé na vylepšeném párování kompatibility klientů, zadruhé na vylepšení dálkového romantického zážitku po stránce fyzické.

Používají k tomu různé fígle. Zaprvé koš vstupů rozhodujících o kompatibilitě dvojic, který tak často selhává u běžných seznamek, rozšiřují o analýzu DNA, jež bere v potaz 11 „genů přitažlivosti“, a dokonce o pachové vzorky. Jiný takový projekt se jmenuje Kissenger, jehož pomocí se dvojice může „skutečně“ na dálku líbat, má-li k dispozici příslušný hardware.

I zde je na místě otázka, jestli je člověk sám v takové situaci nezbytný. A odpověď, kterou mají japonští výzkumníci na toto téma, je – stejně jako v případě přestřelky – negativní. Mezi mladými Japonci roste obliba chatbotů, které jim vyjadřují účast a pochopení.

Komu to patří?

Rostoucí využití a kvalitativní vylepšování nejrůznějších AI systémů má již dnes nečekané výstupy. Specialista na AI z amerického Missouri Stephen Taler požaduje, aby evropské, americké a britské patentové úřady uznaly jako duševního vlastníka dvou vynálezů (prvním je světlo, jež bliká podle vzorce napodobujícího mozkovou činnost a je tudíž prý nesnadno ignorovatelné; druhým jsou krabice, které samy poznají, jak se dobře srovnat) jeho kamaráda jménem Dabus. Potíž je v tom, že Dabus je počítačový systém z oboru machine learning, učících se strojů, kdežto podle řečených úřadů může být vynálezcem pouze lidská bytost.

Daniel Deyl

Talerovi kolegové z branže často protestují, že jeho žádost je frivolní a kazí jejich oboru reputaci. Ale existují i opačné názory: Ryan Abbott, právník britské University of Surrey, má například za to, že pokud nebude duševní vlastnictví vynálezů dosažených díky AI dobře ošetřeno, povede to logicky k menšímu úsilí lidí v oboru. Přičteme-li k tomu, že podle Ústavu pro výzkum budoucnosti lidstva na Oxfordské univerzitě budou za plus minus dvacet let systémy AI schopné zastat až 90 procent lidské práce, je snad i tady na místě otázka, jestli je k tomu člověk vůbec zapotřebí.

Jako Chlestakov

Téměř před rokem publikovala OpenAI, laboratoř Elona Muska a spol., generátor textů jménem Generative Pre-trained Transformer 3. Systém dokáže s minimální pobídkou sestrojit až děsivě souvislé texty. Jediný problém: GPT-3 má zálibu v psaní pitomostí.

Generátor měl například okomentovat jmenování Hillary Clintonové do funkce americké ministryně zahraničí. Napsal, že se „do funkce dostala způsobem, jenž byl již před více než deseti lety uznán za neústavní. Palestinský prezident Abbás pak hrozil, že k jednání přivolá otce Clintonové, bývalého prezidenta Jimmyho Cartera, tedy jednoho z těch lumpů, kteří nechali zavírat Židy do vězení“. To zní, jako že GPT-3 ještě neumí úplně všechno.

Leonid Bershidsky, analytik agentury Bloomberg, přirovnal výkon textového generátoru ke Gogolovu hochštaplerovi Chlestakovovi, jenž využil bázně a neinformovanosti svého publika a neprávem se naparoval, až se hory zelenaly. I my si můžeme vybrat, kterou roli chceme při postupu umělé inteligence hrát.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.