Oříšek pro Michla: Co udělá vládní balíček se sazbami ČNB?
Cestička ke zvýšení sazeb je zatím umetená, a pokud se přidá rychlý nárůst mezd, může ČNB na červnovém zasedání s klidným svědomím přihodit.
hlavní analytik
Už to vypadalo na zvýšení úrokových sazeb o 25 setin procenta, ale nakonec bankovní rada ČNB v poměru 4 : 3 usoudila, že nejlepší bude ponechat vše při starém a doprovodit to jestřábím komentářem. Tedy že základní sazby budou drženy na současné úrovni déle, než si trhy myslí, a že podpora silné koruny trvá.
Místo toho, abych soudil, zda udělali radní dobře, má možná větší smysl ohlédnout se do minulosti, kdy naposledy ČNB základní sazbu zvedla. Ono to bude mít koneckonců větší vypovídací hodnotu.
Jestřáb jménu navzdory
Bylo to 22. června 2022, kdy radní ještě ve „staré sestavě“ rozhodli v poměru 5 : 2 o zvednutí repo sazby o vysokých 125 „bipsů“ (1,25 procenta) na sedm procent, diskontní sazby na šest procent a lombardní sazby na osm procent. Z té sestavy jsou v dnešní bankovní radě pouze dva a pouze jeden hlasoval konzistentně pro zvýšení sazeb vždy od poslední vlny, která začala z hladiny 0,25 procenta v červnu 2021. Jmenuje se Tomáš Holub a jménu navzdory je to fakticky největší žijící jestřáb.
Druhým členem tehdejší party je dnešní guvernér Aleš Michl, který naopak vždy hlasoval pro setrvání sazeb na „původní úrovni“. Vypadá to na zásadní odpor a hluboký názorový rozdíl, jenže v takovém případě by na devíti zasedáních, kdy se sazby zvyšovaly, bylo nutné hlasovat pro snížení sazeb, nikoli pro jejich zachování na „původní úrovni“. Toto plní svůj účel, když pracujete na svém povýšení a ten, kdo vás má postavit na piedestal, tedy Miloš Zeman, je jedním ze dvou prezidentů, kteří sdíleli přesvědčení o neúčinnosti zvyšování úrokových sazeb v boji proti inflaci. Tím druhým je Turek Erdoğan.
Utvrzovat Miloše v omylu znamenalo zvyšovat své šance oproti soupeřům, takový Vladimír Dlouhý by mohl povídat. Také to zvyšuje naději, že od prezidenta dostanete volnou ruku při výběru budoucích loajálních kolegů v bankovní radě.
Výsledkem je, že Aleš Michl je guvernérem, který si vybral skoro všechny spolupracovníky podle svého gusta a dostal do vínku nastavení sazeb, které je v mezinárodním srovnání směšně nízké. Nádavkem k tomu vskutku obrovské devizové rezervy, jež je možno použít pro případné intervence na podporu silnějšího kurzu koruny jako „účinnějšího nástroje, než jsou úrokové sazby, protože se ihned promítá do snížení cen dovozu“.
Klidně o půl procenta
Dá se hrát i s horšími kartami. K tomu, aby se to povedlo, je zapotřebí požívat odborný respekt na finančních trzích a nakonec mít víc než špetku štěstí. Jedna věc je umět to skoulet na Hradě, druhá věc je v současném mixu fiskální a měnové politiky dokázat snižovat inflaci až k avizovanému dvouprocentnímu inflačnímu cíli v příštím roce.
Michl se proto ve svém vystoupení na poměry centrálních bankéřů velmi ostře vymezil vůči rozpočtovým schodkům, u nichž hrozí bez přijetí dost důrazných opatření, že se vymknou kontrole. Koneckonců meziroční zvýšení schodku na dvojnásobek, na 200 miliard ke konci dubna, poskytuje jasný důkaz. Cestička ke zvýšení sazeb je zatím umetená, a pokud se přidá rychlý nárůst mezd, může ČNB na červnovém zasedání s klidným svědomím přihodit. A klidně o půl procenta. Těžko najdete ekonoma, který si zasloužil diplom a s tímto krokem by nesouhlasil. I když čerstvě ohlášený vládní konsolidační balíček může ještě pořádně zamíchat kartami.