Všeobecně uznávaná teorie vzniku našeho druhu platí už několik desítek let. Jejím základem je tvrzení, že moderní člověk Homo sapiens vznikl na jednom místě v Africe, poté osídlil celý kontinent a nakonec svět. Právě před dvěma týdny vyšla v prestižním vědeckém časopise Nature zásadní studie, která tuto klasickou teorii zpochybňuje.

Jestliže kdysi Eugène Dubois hledal kosti člověka vzpřímeného v asijských džunglích osm let a Louis a Mary Lea­keyovi strávili ve východní Africe pátráním po našich dávných předcích půl života, dnes se přelomové archeologické objevy odehrávají spíš v laboratořích než v terénu. Stejně tomu bylo i nyní. Studie na základě genetických dat a počítačového modelování tvrdí, že člověk měl hned několik (afrických) předků a tyto geneticky odlišné linie pravěkých lidí se v průběhu statisíců let dělily na menší proudy, znovu se navzájem slučovaly, vytvářely nové smíšené populace, opět se dělily a pořád dokola se mezi sebou vesele množily. Sečteno a podtrženo: pořád jsme všichni Afričané, a k tomu ke všemu ještě pěkní „kříženci“.

Nikoli strom, ale síť života

Modelování naší dávné minulosti je teo­reticky snadné. Stačí „osekvenovat“ DNA současných (případně vymřelých) lidských populací, poté data mezi sebou porovnávat, hledat rozdíly a nakonec vytvořit model, který nejlépe odpovídá vývoji lidského rodu. Skutečně složité je získat správná data a zvolit vhodný model, do něhož se data „pěchují“. Až dosud vědci postupovali následovně: vzali DNA profily různých populací ze západní a východní Afriky a roubovali je na cosi, co bychom mohli nazvat „stromem života“, tedy na obvyklou představu o vzniku moderního člověka z jedné linie předků. Jenže tento model nikdy úplně neseděl.

Autoři nové studie postupovali důkladněji. Ke genetickým datům populací ze západní a východní Afriky přidali nově „osekvenovanou“ DNA z Afriky jižní (konkrétně se jednalo o genetická data khoisanského národa Nama, který dnes žije v Namibii a Jihoafrické republice). Kromě toho nepoužili pro testování dat jen jeden model, ale hned čtyři, a vložili do nich navíc řadu parametrů a proměnných. Výsledek už známe. Konkrétní genetické rozdíly dnešních lidí lze nejlépe popsat pomocí modelu nazvaného „slabě strukturovaný kmen“, který spíš než strom s větvemi připomíná nepravidelnou síťovitou strukturu či spleť lián a moderní člověk podle něj vznikl na území celé Afriky neustálým míšením několika dávných druhů pralidí.

Na dobré cestě

Dvě základní genetické linie – Kmen 1 a Kmen 2 – lze podle studie vystopovat už zhruba před milionem let, kdy se od sebe podle „genových hodin“ rozdělily. Zhruba o půl milionu let později se z Kmene 1 oddělili neandertálci, poté Kmen 1 málem vyhynul (i to lze z genomů dnešních lidí poznat) a pak se rozdělil na dvě linie – jihoafrickou a východoafrickou. Mnohem později, zhruba před 140 tisíci až před 100 tisíci lety, zasáhly Afriku rozsáhlé klimatické změny, které podle autorů studie mohly vést k migraci a značnému promíchání zmíněných lidských linií.

Václav Drchal

Nejdřív se z tohoto „lidského eintopfu“ vydělili předkové dnešních jihoafrických Khoisanů (pokud jste viděli film Bohové musejí být šílení, víte, o koho jde). O pár desítek tisíc let později se zrodila genetická linie vedoucí k veškerým ostatním dnešním lidem – obyvatelům západní Afriky i východoasijským populacím, jejichž část se zhruba před šedesáti tisíci lety sebrala, odešla mimo Afriku a osídlila svět (dodejme, že tito migranti se v Evropě a Asii setkali s neandertálci a dodnes nesou část jejich genů). Tím ale výměna genů v Africe pochopitelně neskončila a následovaly další desetitisíce let spojování, rozchodů a vzájemného křížení, díky nimž nakonec vznikl moderní člověk ve vší své genetické bohatosti.

Samozřejmě jde jen o novou teorii, která se bude v budoucnu zpřesňovat přidáváním dalších DNA profilů a propočítáváním ještě složitějších počítačových modelů. Zjevně jsme ale na dobré cestě poznat, odkud jsme se vzali, popřípadě alespoň pochopit, že náš vznik nebyl jednoduchou lineární záležitostí.