V úterý měli investoři, tržní analytici a globální finančnická branže vůbec druhé Vánoce. To když Peking oznámil opatření, kterými se snaží oživit skomírající čínskou ekonomiku.

Nebylo toho na první pohled nijak málo. Guvernér tamní centrální banky Pchan Kung-šeng oznámil, že akciový trh dostane injekci ve výši 800 miliard jüanů, tedy asi 114 miliard dolarů. Další politici mluvili o nových pravidlech, která mají čínským bankám umožnit držet méně peněz v rezervách, což jim uvolní k rozpůjčování zhruba bilion jüanů. Další opatření zahrnují snížení klíčových úrokových sazeb centrální banky a snížení povinné zálohy, kterou musí při koupi na hypotéku složit kupující domu.

Nadšení na Wall Street 

To vše ve snaze vdechnout život do skomírajícího čínského trhu s nemovitostmi. Bezprostřední reakce Wall Street byla nadšená – a nebylo divu. Čínská ekonomika je v nezáviděníhodné pozici.

Pekingský vůdce Si Ťin-pching se od pandemie nijak nepřetrhl, aby podpořil kulhající trh s nemovitostmi nebo pobídl čínské spotřebitele k většímu utrácení. Hlavní index šanghajské burzy Shanghai Composite ztratil téměř čtvrtinu své hodnoty a zahraniční investoři ze země stahují rekordní množství peněz.

Úterní oznámení vyvolalo na Wall Street naději, že čínská komunistická strana je nyní připravena zatáhnout za záchrannou brzdu. Index Golden Dragon - soubor společností obchodovaných na burze Nasdaq, které většinu svých obchodů realizují v Číně - po těchto oznámeních vzrostl o devět procent. Finanční média to prohlásila za jasný signál, že Peking začíná reálně uvažovat o nutnosti zastavit pád země do deflační spirály.

Bude více fúzí a akvizic, znělo na Wall Street. Nižší sazby by mohly znamenat větší aktivitu soukromého kapitálu. Slavná pekingská „bazuka“ by konečně mohla vypálit ostrou salvu. 

A nebo také ne. Pekingu totiž pod Siovým vedením chybí vůle a síla k tomu, aby čínskou ekonomiku obrátil k lepšímu, píše server Business Insider. Jádrem jejích problémů jsou spojité nádoby nedostatečné spotřebitelské poptávky a trhu s nemovitostmi, který prochází hlubokou, ale pomalou korekcí. Si je přitom ideologicky proti nastartování spotřebitelských výdajů přímým stimulačním opatřením souhrnně známým jako „shazování peněz z vrtulníků“.

Úvěry nic neřeší 

Pokud jde o sílu potřebné salvy ze zmíněné bazuky, investiční banka Goldman Sachs odhaduje (Despite Stock Market Hopes, China's Stimulus Plan Won't Fix Economy - Business Insider), že návrat zásob bytů v Číně na úroveň roku 2018 by si vyžádal 7,7 bilionu jüanů. Čínský trh s nemovitostmi je tak přebujelý a zadlužený, že vedle bilionových stimulačních opatření potřebných k nápravě by se i šéf OpenAI Sam Altman se svou neukojitelnou žízní po nových penězích musel červenat. Ona pobídka, již nabízejí čínští politici, je pouhou kapkou v moři - a oni sami to vědí. 

Opatření, která pekingští vládci ohlásili, mají Číňanům usnadnit přístup ke kapitálu a nákup nemovitostí. Přístup k úvěrům však není to, co čínskou ekonomiku trápí. Podle banky JPMorgan tato opatření pravděpodobně tolik potřebnou poptávku neprobudí. Problém vidí JPMorgan jinde. Lidé nechtějí utrácet peníze, protože se již dost zadlužili nákupem nemovitostí, jejichž hodnota nyní klesá.

Čína se například bude snažit přizpůsobit stávající sazby hypoték sazbám novým a snížit je v průměru asi o 50 bazických bodů. Ale přestože se odhaduje, že tento krok ušetří plátcům hypoték asi 150 miliard jüanů, JPMorgan očekává, že tyto úspory spíše skončí v kapse plátců, než by je povzbudily k novému utrácení. 

Sedmdesát procent majetku čínských domácností je nainvestováno do nemovitostí. Ceny bytů ve velkoměstech však od svého vrcholu v roce 2021 klesly až o 30 procent. Prodeje pozemků přitom byly zdrojem příjmů lokálních vlád, aby mohly utrácet za školy, nemocnice a další sociální služby - nyní je tento mechanismus financování mimo provoz. Pokles cen v těchto odvětvích se rozšířil do širší ekonomiky.

Poslední zpráva o vývoji spotřebitelských cen ukázala, že ceny v srpnu vzrostly oproti předchozímu roku pouze o 0,3 procenta, což je nejnižší růst cen za poslední tři roky. To vyvolává obavy, že se deflace rozšíří se do mezd a povede k zániku pracovních míst. 

Od pandemie nula nula nic

Nic na tom nezmění ani snížení minimálního podílu zálohové hypoteční platby z 25 na 15 procent. „Prodej domů byl v září slabší, než se očekávalo, a běžná opatření na posílení poptávky (uvolnění hypoteční politiky a omezení nákupu domů) nemohou vyvážit slabá příjmová očekávání ani nepříznivé očekávání vývoje cen domů,“ napsali analytici banky Société Générale. 

Vzhledem k těmto souvislostem se Číňanům nechce utrácet. Spotřebitelé přecházejí na levnější výrobky a maloobchodní tržby ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostly pouze o 2,7 procenta. Objem podnikatelských půjček se od historicky nejnižších hodnot v roce 2021, tedy v době nejhlubší pandemie, téměř nepohnul. Jinými slovy, je jedno, jak levné a snadné je získat půjčky, pokud si je nikdo nechce vzít. 

„Tato opatření převážně na straně nabídky by jistě pomohla, kdyby čínský problém spočíval v tom, že by se výroba snažila držet krok s růstem poptávky,“ řekl pro Business Insider Michael Pettis, profesor financí na Pekingské univerzitě a spolupracovník Carnegie Endowment. “Ale při slabé poptávce jako hlavní překážce tato opatření spíše zvýší přebytek obchodní bilance než růst HDP.“ 

Nejpřímějším způsobem, jak povzbudit poptávku v deflační ekonomice, je posílat peníze rovnou domácnostem. To však Si opět nechce udělat. Čínský prezident je (selektivním) stoupencem rakouského ekonoma Friedricha Hayeka, který věřil, že přímé stimuly narušují trhy a vedou k nekontrolovatelné inflaci. Kromě toho neochota utrácet a zadlužovat se je známkou nedůvěry v budoucnost – a Si nechce ani mezi řádky nikomu přiznat, že něco takového v zemi, již vede, existuje. 

Bazuka? Spíš malorážka 

Dalším klíčovým problémem je, že ohlášená opatření nejsou zase tak masivní, jak se tváří. Ve srovnání s tím, co jsme od Pekingu viděli v minulosti, nepálí současná bazuka nijak zvlášť mohutnou ráží. V roce 2009 vláda uvolnila 7,6 bilionu jüanů, aby zachránila ekonomiku během globální finanční krize. V roce 2012 vynaložila 157 miliard dolarů na infrastrukturní projekty. V roce 2015 vložila více než 100 miliard dolarů do nemocných regionálních bank; jindy devalvovala měnu, aby podpořila skomírající export.

Peking tedy je ochoten přijmout dramatická opatření ke stabilizaci ekonomiky. Cenou za tato opatření však je obrovský dluh nahromaděný v celém finančním systému, který drží zejména realitní společnosti, státní podniky a místní vlády. V minulosti pomáhalo tyto výkyvy vyrovnávat uvolňování měnové politiky - růst však nikdy nebyl tak pomalý a zadlužení nikdy tak vysoké, jako je tomu dnes.  

Prezident Si chce, aby se vládní investice soustředily na rozvoj technologií a podporu vývozu, aby se ekonomika vymanila ze strukturálních dluhových problémů. Tyto nové zdroje příjmů je však třeba dlouhodobě budovat. Čas si vyžádá i řešení obchodních konfliktů, především s USA a Evropskou unií. Ohlášená opatření tedy považujme za chvilku, již trhy dostaly, aby se mohly zotavit a oddechnout si od neustálého proudu špatných ekonomických zpráv. Ale víc než právě chvilkový oddech to není.