Jaromír Hanzlík ve filmových Slavnostech sněženek nakupoval rád krásné věci, třeba holínky za pouhých pět korun. Sice jsou všechny levé, ale nekupte to, když je to tak levný. Celé kino se smálo. Nad výhodnými nákupy vlády však smích trochu mrzne na tváři, protože jde o naše peníze. Rozhodnutí o nákupu RWE Gas Storage CZ přesně odpovídá Hanzlíkově definici. Sice je nám to k ničemu, ale nekup to, když je to na prodej, a ještě levně. A to je jen začátek.

Vláda se prostřednictvím společnosti Net4Gas chystá koupit ještě tranzitní plynovod, ve kterém se už prakticky žádný tranzit konat nebude. Jen posouvání plynu po Česku ve zlomku jeho kapacity. Bude to jistě velmi levné. Jenže nákup této firmy je i zadarmo drahý. Má totiž závazky ve výši 33 miliard korun, které jsou z běžného hospodaření evidentně nesplatitelné. Podnik léta krásně fungoval, protože sedmdesát procent kapacity měl pronajatých Gazprom, který ho využíval k tranzitu svého plynu po Evropě a dobře za to platil. Jenže loni v lednu přestal a už zjevně nezaplatí ani kopějku.

Stát to prostě neumí

A tak je Net4Gas na prodej. Určitě by se našel privátní subjekt, který by ho koupil, dluhy vyřešil nějakou nucenou restrukturalizací a možná na tom i něco vydělal, protože bez dluhů to může být dál profitabilní firma. Jenže takový kupující by prodávajícího tlačil do nějakého sdílení rizika a nezaplatil by lautr nic. Že by takový byznys zvládli čeští státní úředníci z ministerstva průmyslu, lze s veškerou úctou k jejich odbornosti zcela vyloučit. Navíc věřitelé, kteří se už loučí s velkou částí svých pohledávek, by při vstupu jakéhokoli státního subjektu silně ožili, protože pravděpodobnost, že od krachující firmy, kterou vlastní stát s dobrým ratingem, dostanou vše i s úroky, by dramaticky vzrostla.

Premiér Fiala tento krok odůvodňuje energetickou bezpečností, kdy stát potřebuje větší kontrolu nad energetickou infrastrukturou. To je ale argument jen pro hodně naivní publikum. Sítě a zásobníky plynu jsou u nás a v celé Evropě striktně regulovány. Jak pokud se jedná o cenu služeb, tak pokud jde o přístup do sítě, který musí být zcela rovný a nediskriminační bez ohledu na vlastníka. Ani stát nemůže bránit jakémukoli obchodníkovi s plynem v Evropě v nasmlouvání volné kapacity. Jinak by se vystavil tvrdým sankcím. A v případě, kdy je v Německu vlastník významných zásobníků plynu Gazprom odmítal plnit na požadovanou úroveň, zasáhla vláda ustavením nucené správy nad firmou.

Zaměřte se spíš na ČEZ

Energetická bezpečnost je v plynárenství o zajištění přístupu k plynu. Tedy o získání podílů na LNG terminálech a dlouhodobých kontraktech s různými dodavateli, případně vytváření vlastních státních zásob plynu. Zde vláda odvedla a odvádí dobrou práci. Nyní schválená a připravovaná transakce dává jistě smysl prodávajícím, ale státu ne.

Vláda by se spíše měla zaměřit na to, co hodlá dělat se společností ČEZ. Stále čekáme na nějaké rozhodnutí, které je klíčové pro dostupnost elektřiny v Česku a skutečnou energetickou bezpečnost v blízké budoucnosti. Vláda nám pořád dluží dávno slibovanou odpověď na otázku, jak zajistí zásobování, pokud kvůli drahým povolenkám nebude za několik málo let ekonomicky možné provozovat uhelné elektrárny. A také, kdo vlastně bude stavět nové jaderné bloky.