Na malé děti mluví dospělí snad ve všech lidských kulturách poněkud jinak než na jiné dospělé. Tato dětská řeč (v angličtině se jí říká „baby talk“) se může vyznačovat zjednodušenou slovní zásobou, vyšším tónem, zpěvností, pomalejším tempem, důrazným vyslovováním či zdrobnělinami. Toto konstatování nikoho nepřekvapí, pozoruhodné však je, že něčeho velmi podobného se nejspíš dopouštějí rovněž delfíní matky. 

Plyne to z nedávné studie, kterou publikoval slovutný vědecký časopis PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences).

Vysoký hlas a široký rozsah

Vědci ze Sarasota Dolphin Research Program nahrávají už mnoho desetiletí „pískání“ delfínů skákavých ze Sarasotského zálivu na západním pobřeží Floridy. A mezi těmito záznamy jsou i opakované nahrávky devatenácti samic, které byly v letech 1984 až 2018 pořízeny během krátkých rutinních „chyť a pust“ zdravotních kontrol zdejší populace delfínů. Autoři studie, které vedla Laela Sayighová, bioložka z Woods Hole Oceanographic Institution, poté náhodně vybrali dvacet nahrávek každé zkoumané samice.

Tyto nahrávky – konkrétně šlo o takzvané signální pískání, které je unikátní pro každého delfína, a je tak obdobou lidských jmen – analyzovali a zjistili, že samice „pískají“ s mládětem jinak než o samotě. Všech devatenáct samic vydávalo v přítomnosti mláděte pískání o vyšší frekvenci, ale zároveň se v něm ozývaly o něco nižší maximální frekvence než při pískání bez něj.

Jinak řečeno, delfíní „dětská řeč“ je celkově vyšší, ale zároveň má širší frekvenční rozsah. „Bylo to velmi podobné tomu, co dělají lidské matky, když vysoko posazeným hlasem mluví na své děti,“ okomentovala zjištění týmu pro časopis Science jeho šéfka Sayighová.

Smysl specifického mluvení na děti spočívá pravděpodobně v tom, že jim pomáhá navázat vztah s pečujícím dospělým a zároveň je učí jazyk – rozlišovat jednotlivé slabiky a slova. Jak je tomu u delfínů skákavých, zatím netušíme a zrovna tak nevíme, jestli něco takového provozují i jiné živočišné druhy.