Jaká má být moderní společnost? Respektující a přijímající odlišnosti, vítající každého, neodsuzující, nehodnotící, zaručující spravedlivé zacházení a rovný přístup ke všemu. Alespoň podle myšlenek lidí v hnutí „woke,“ jejichž cílem je plně inkluzivní a diverzitní společnost. Jejich vliv a moc čím dál více nabírají na síle. Po politice a státní správě rovněž v soukromém sektoru.

Aktuálně se s tím významně potýká i Velká Británie, která v moderním multikulturním prostředí jen těžce chrání své zvyky, obyčeje a tradice. I velké soukromé firmy tu čím dál častěji usilují o přijímání a oslavu rozmanitosti. Svým zaměstnancům nabízejí pracovní kurzy, často povinné, po jejichž absolvování mají být tolerantnější, ohleduplnější, inkluzivní. Vše pod záminkou EDI (rovnosti, diverzity a začlenění).

Podle řady participantů kurzů je to prý ale ve výsledku jinak: na kurzech probíhá masírka, lidem je bez obalu předkládáno, co si mají myslet a co mají říkat. Referuje o tom respektovaný britský deník The Telegraph.

Britští novináři citují z průzkumu, jenž realizoval spolek Free Speech Union (Sdružení pro svobodu projevu), který v roce 2020 založil britský fejetonista Toby Young. Výsledky průzkumu jsou znepokojivé. EDI školení zaměřená na diverzitu prý „nutí zaměstnance skrývat své názory.“ Mají strach, že přijdou o práci. Své skutečné názory musely na kurzech zamlčet celé dvě třetiny respondentů. Důvodem byl strach, že pokud se projeví jinak, než hlásají lektoři, dozví se to zaměstnavatel a „potrestá je.“

Téměř čtvrtina respondentů uvedla, že byla nucena říkat věci, kterým v hloubi duše nevěří. Následovalo to poté, co absolvovali příslušné kurzy, kde dlouhé hodiny poslouchali informace o moderní společnosti a inkluzivitě, z čehož byli následně i zkoušeni. K čemu to vedlo? „Myslím, že se teď lidé bojí mluvit o takových tématech. A určitě u nás v podniku neexistuje svoboda slova," sdělila v průzkumu jedna respondentka, bílá žena po padesátce.

Podle Thomase Harrise, datového ředitele Free Speech Union, výsledky výzkumu překonaly i největší pesimistické předpoklady. „Věděli jsme, že školení EDI potlačuje svobodu slova na pracovišti. Ale ten rozsah autocenzury nás šokoval. Celých 62 procent zaměstnanců, kteří absolvují školení, muselo skrývat, co si skutečně myslí.“

Část radši skončí nezaměstnaná

Někteří lidé však takovou snahu o indoktrinaci nevydýchají. Z průzkumu vyplynulo, že až 31 procent svého zaměstnavatele opustí, a to kvůli podpoře „woke“ hnutí a hlásání progresivistických myšlenek. Část zaměstnanců odmítá absolvovat kurzy o bílé nadřazenosti, skryté agresi vůči menšinám, dekolonizaci, nechtějí se školit o přídavných jménech (která se nesmí nikoho dotknout) a fluidním genderu, aby se v psané i ústní konverzaci necítil diskriminován kdokoli, kdo nesouhlasí s binárním pojetím pohlaví.

Překvapivé ale je, že s vyzněním kurzu se v průzkumu neztotožnila značná část těch, kterým má podle organizátorů pomáhat. Jde o ženy po padesátce, lidi s menšinovou sexuální orientací nebo menšinové barvy pleti. „Pětačtyřicet procent respondentů uvedlo, že školení EDI bylo v konfliktu s jejich osobními, náboženskými nebo politickými názory,“ uvedl The Telegraph.

Více než třetina respondentů (36 procent) však sdělila, že byla svědkem, kdy zaměstnanci byli nějak potrestáni svým současným zaměstnavatelem, protože se postavili proti školení. Dvanáct procent respondentů bylo svědky toho, kdy jejich kolega byl propuštěn, pokud s kurzem nesouhlasil.

Podle Harrise britské firmy ročně vynakládají na EDI školení miliony liber. „Kurzy se staly fiskální zátěží pro spoustu britských firem. Přitom se ukazuje, že nejambicióznější zaměstnanci ze svého zaměstnání paradoxně raději odejdou, než aby se tomu přizpůsobili. Je také ironií, že nejvíce se školení střetávají s hodnotami u lidí z menšin, u nichž se přitom tvrdí, že jim to má prospívat."

Reprezentativního průzkumu se zúčastnilo přes 800 respondentů, jedním z kritérií bylo absolvování minimálně jednoho EDI školení.