Je středeční poledne a na pódiu u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti probíhá zvuková zkouška na odpolední koncert. Slunečné počasí, typické dřevěné lavice se stoly a řady stánků s občerstvením na člověka dýchají letní festivalovou atmosférou.

Akce Praha září, která má trvat až do konce měsíce, je jednou z mála šancí, kde letos takovou atmosféru zažít. Je ale otázkou, jak nakonec festival dopadne. „Začínali jsme teprve včera. Nebylo narváno, řádově přišly stovky lidí. Počítáme zhruba s tisícovkou lidí denně,“ vypráví jeden z pořadatelů David Gaydečka.

Ani to ale není jisté. Nad Prahou se opět vznáší mrak pandemie čínské chřipky, která v hlavním městě s koncem léta znovu nabrala na síle. Pražští hygienici ve vleku událostí stále zpřísňují bezpečnostní opatření, zakázali koncerty v klubech a není vyloučeno, že brzy dojde i na venkovní akce.

Zrušeno, přesunuto

Pořadatelé kvůli epidemii čínské chřipky zrušili velké festivaly jako Mighty Sounds, Rock For People nebo Brutal Assault. Zajít chuť si musejí nechat také fanoušci, kteří si chtěli v létě naživo poslechnout legendární Guns N’ Roses nebo Iron Maiden. Odvolané hudební akce se od jara dají počítat na stovky. Pro lidi pracující v hudební branži jsou dopady drtivé.

„Ze zhruba 120 plánovaných koncertů jsme jich museli zrušit nebo přesunout kolem stovky,“ počítá Petr Fořt z agentury Skybrand, která zastupuje například kapely Horkýže Slíže nebo Gaia Mesiah. Asi polovinu akcí se podle něj sice podařilo nahradit jinými. „Bylo to ovšem za jiných finančních podmínek. Ve srovnání s posledními dvěma lety jsme asi na třetině tržeb,“ naznačuje promotér, že improvizace zdaleka nemohla nahradit ušlé tržby. A propad oproti plánům na rok 2020 byl ještě větší.

Pořadatelé tak byli nuceni přejít na silně úsporný režim, aby špatné časy přežili a nemuseli zavřít krám. „Komplikace se nám zatím daří ekonomicky zvládat, ale není to lehké. Jde to jen za cenu rozsáhlého omezení provozu naší agentury,“ vysvětluje ředitel festivalu Rock For People. Agentura v podstatě zrušila stálou kancelář a tým funguje na půl plynu.

Pořadatelé a muzikanti jsou ovšem jen pověstným vrcholkem ledovce, který je v hudební branži nejvíc vidět. Za nimi stojí ale další tisíce lidí – techniků, zvukařů nebo osvětlovačů –, kteří přišli o byznys také. „V koncertní branži pracuju na volné noze skoro dvacet let a tohle je naprosto výjimečná situace. Od poloviny března je velký rockenrol mrtvý a byznys šel ze sta rovnou na nulu,“ popisuje stage manažer Jan Čížek.

Koronavirus tak dostal do problémů tisíce lidí z hudební branže. Podle odhadů jich celkem může být až 130 tisíc. Už dnes je zjevné, že ne všichni v oboru vydrží. O to horší pak bude restart: část expertů s mnohaletými zkušenostmi, kteří si najdou jinou práci, se do hudební branže už nevrátí. Nahradit je půjde jen obtížně.

Pomoc nepomoc

Situace je o to horší, že na rozdíl od mnoha jiných oborů se hudební byznys zatím nedočkal téměř žádné podpory státu. Ministerstvo průmyslu a obchodu sice v srpnu vypsalo program Covid – Kultura, který měl pomoci mimo jiné i hudebníkům nebo promotérům. Podobně jako u dalších vládních akcí ale na peníze dosáhne jen zlomek poškozených.

Podle posledních údajů z druhého zářijového týdne podalo žádost 183 žadatelů, kteří zažádali o 76 milionů korun. Úřad zaznamenal před konečným termínem – 18. zářím – zvýšený nápor žádostí podaných na poslední chvíli. I tak ale zůstane většina z 900 milionů, které ministerstvo vyhradilo, nevyužitá.

Důvod? Záchranný plán psaný úředníky bez znalostí hudební branže od stolu je nastavený tak, že podmínky je jen velmi obtížné splnit. Nárok má jen ten, kdo prokáže, že měl se zrušenou hudební akcí zmařené náklady, a to prostřednictvím už zaplacených faktur.

Problém je, že například většina technických profesí zmařené náklady ještě před konáním akce vykázat nemůže. „Na pomoc v programu Covid – Kultura nedosáhnu. Moje náklady jsou vynaložený čas nebo know-how, na to nevystavuju žádné faktury,“ vysvětluje Jan Čížek. Skutečné náklady mu vznikají až v průběhu samotných akcí – ty se ale nekonaly. Jako živnostník se tak musel spokojit s „pětadvacítkou“ a odkladem plateb zdravotního a sociálního pojištění. Na jinou kompenzaci od státu nemá nárok.

Podle lidí z hudebního průmyslu největší šanci ukousnout si ze státní pomoci mají promotéři nebo pořadatelé koncertů. Ti běžně platí zálohy nebo mají náklady s propagací. A právě u těch mají šanci uspět. I to má ale háček – horní hranice pomoci pro jednu firmu je pět milionů. U velkých hudebních festivalů nebo koncertů světových megahvězd se ovšem náklady pohybují často o řád výš.

A je tu ještě jeden problém. Pravidla jasně říkají, že na peníze z eráru si sáhne jen ten, kdo doloží už uhrazené náklady. „Někteří organizátoři se tak dostávají do situace, kdy mají hromadu nezaplacených faktur a zároveň nejsou peníze. Musejí se rozhodnout, jestli si na proplacení půjčí, a pak budou doufat, že jim tyto zmařené náklady za neuskutečněnou akci vláda proplatí,“ upozorňuje David Gaydečka.

Vyjednávání pokračuje

Lidé z hudební branže, s nimiž hovořil týdeník Hrot, se shodují v jednom: vláda je při pomoci příliš podezřívavá. Ostatně stejně postupovala i v jiných pomocných programech. Politici a úředníci prosazují přístup, že než někomu pomoci neoprávněně, raději nepomoci vůbec.

Jinak řečeno, namísto rychlé, plošné pomoci a teprve následné kontroly se nejprve kontrolují dokumenty a teprve potom se pomáhá. Na cash flow živnostníků a firem z hudebního průmyslu to samozřejmě má neblahé dopady.

Hudebníci, promotéři i technici proto nyní jednají s ministerstvem o dvou věcech. „Chceme, aby vláda vyhlásila druhou výzvu, na niž dosáhne víc lidí, a to ideálně do konce roku,“ říká koordinátorka iniciativy Za živou hudbu a šéfka jedné z technických firem Jana Heřmánková.

Co by se mělo změnit? Zaprvé, termín podání žádostí v programu Covid – Kultura by se měl posunout na pozdější dobu, například do konce roku. V tom zřejmě vyjde vstříc i úřad, který prý sám prodloužení doby zvažuje.

Druhá varianta, jak pomoci především živnostníkům z hudební branže, je další odklad plateb sociálního a zdravotního pojištění. Jelikož většina z nich přišla o valnou část příjmů, musela by odvody státu platit z rezerv.

Třetí navrhovaná změna pak spočívá v tom, že by se nárok na státní peníze počítal jinak. „Ideální by byl výpočet z obratu. Pokud by firma prokázala, že má například oproti posledním dvěma letům propad příjmů kvůli pandemii, měla by nárok na pomoc,“ navrhuje Heřmánková.

Sama podnikatelka má přitom ještě relativní štěstí. „Na trhu fungujeme 27 let a investice do techniky jsme naštěstí nepořizovali na úvěr. Díky tomu můžeme fungovat a zatím jsme nemuseli propouštět,“ vysvětluje. Zčásti jí prý pomohl i program Antivirus. Mnoho jiných technických firem z oboru ale drahou aparaturu nebo osvětlení nakoupilo na úvěr. A ty budou mít po skončení moratoria na splácení půjček velký problém.

Vyjednávání s úřady však není jednoduché. A to nejen kvůli tomu, že jsou hudebníci odkázáni na pomoc byrokratů z ministerstva průmyslu, kteří kultuře příliš nerozumějí. „Je tu hned několik asociací. Mluvíme tolika hlasy, že nám establishment nakonec nemusí rozumět,“ myslí si David Gaydečka.

Jeho slova ostatně potvrzuje i událost z druhého zářijového týdne, kdy vznikla další podobná profesní organizace s názvem Asociace hudebního průmyslu. Ta však sdružuje jen třicítku největších firem a je tak otázkou, zda a koho k sobě velcí hráči, jako jsou například pořadatel koncertů světových hvězd Live Nation nebo společnost Pragokoncert, na jednání přiberou.

Věrní fanoušci

Zatímco živnostníci a firmy dodávající servis a techniku živoří nejhůř, relativně obstojně zatím situaci zvládají pořadatelé velkých festivalů i koncertů. Kromě toho, že mají největší šanci dosáhnout na pomoc z programu Covid – Kultura, těží také z peněz fanoušků.

Hned na jaře vláda – v rámci jakési nepřímé pomoci – totiž pomohla promotérům podobně jako třeba cestovním kancelářím. Připravila legislativu, již posléze schválil i Parlament a která umožňuje pořadatelům odložit vracení peněz za zrušené nebo odložené akce, a to až do podzimu příštího roku. Lidem místo nich může vystavit vouchery na jinou akci. „Problém je, že si tak ale můžete koupit vstupenku třeba na rockový koncert a pak místo toho dostat Madonnu,“ upozorňuje s nadsázkou David Gaydečka.

Prozatím promotéři narážejí vesměs na pochopení. „Naši fanoušci jsou skutečně loajální a vědí, že nám ponecháním vstupenky výrazně pomohou. Žádostí tedy naštěstí nepřišlo velké množství a my jsme za to vděčni. U těch žádostí, které nám dorazily, jsme v části případů využili ochrannou dobu stanovenou zákonem, v části jsme přistoupili k refundaci,“ popisuje mluvčí festivalu Mighty Sounds Markéta Broumová. A nejen to, organizátoři oblíbené akce dokonce vybrali od fanoušků na půl milionu korun v crowdfundingu.

A například populární Rock For People má dokonce vyprodáno už na příští rok. „V tom je naše pozice o trochu lepší oproti těm, kterým se v březnu předprodej teprve rozjížděl. Refundovali jsme přibližně desetinu prodaného objemu,“ konstatuje šéf akce Michal Thomes. Navíc i většinu vrácených vstupenek se prý podařilo prodat.

Zdrcující nejistota

Klíčové pro to, aby český hudební byznys přestál pandemii, bude kromě vládní pomoci především další vývoj nákazy. Vůbec není jisté, zda se povede uspořádat akce naplánované na podzim. A v oparu nejistoty visí i jarní akce. „V současné době se v podstatě plánovat nedá, ale musí. I když to vypadá na plánování do šuplíku,“ říká promotér Petr Fořt.

Právě tato nejistota má velký dopad například na prodeje vstupenek v předprodeji. „Logicky to odrazuje návštěvníky, bez kterých nemohou akce ekonomicky fungovat, a tím pádem se dostáváme do smyčky, která vede ke ztrátě likvidity a v mnohých případech k zániku některých kulturních akcí,“ popisuje Fořt. Pokles návštěvnosti podle něj způsobí ale i opatření jako povinnost nosit ve vnitřních prostorách roušky.

Nejisté je navíc kromě podzimu i jaro. Podle Davida Gaydečky by pomohlo například jasné stanovení podmínek, za nichž se akce smějí konat – a v jakém rozsahu. „Vláda by měla nastavit například limity počtu návštěvníků v závislosti na vývoji epidemie. Aby bylo předem jasné, že když se situace zhorší, budou platit taková a taková opatření a maximálně bude moci přijít tolik a tolik lidí,“ dává Gaydečka příklad.

U techniků a pořadatelů velkých akcí ovšem bude klíčový příští rok. Zatím většinou dokážou žít z rezerv nebo brigád, ani to ale nemůže trvat věčně. „Zvukaři nebo osvětlovači jako OSVČ zatím mají náhradní práci, chodí na brigády. Už se ale objevili i takoví, kteří si našli jinou trvalou práci,“ upozorňuje Jana Heřmánková. Jejich příklad přitom s postupujícím časem a vysychajícími zdroji budou následovat další.

Je velkou otázkou, zda se tito lidé do branže po uklidnění pandemie vrátí. Pokud ne, pro český hudební byznys by to byla obrovská ztráta. „Jsou to lidé často s desítkami let zkušeností. Těžko je bude moct někdo nahradit rychle a se stejně kvalitními službami,“ dodává Heřmánková. Podobné je to podle ní s muzikanty – pokud budou místo cvičení a hraní chodit po brigádách, půjde to s jejich praxí z kopce.

Vůbec nejhorší scénář se rýsuje v případě, že ani v příštím roce nebudou velké koncerty a festivaly povolené. „Podle mého názoru kultura pojede ještě v příštím roce na půl plynu těžkopádně do kopce, v následujícím roce po rovině a tady by mohl někde přijít horizont. Další rok, jako byl ten letošní, už bychom ale nezvládli,“ tvrdí Petr Fořt.

Stejně hovoří i jeho kolegové. Druhá sezona prakticky bez byznysu by hudební průmysl zdevastovala na dlouhou dobu, možná dokonce nevratně.