Když potřebujete něco říct a máte to vytesat do kamene, vznikne Desatero přikázání, pravil před pár lety americký satirik P. J. O’Rourke. A pokračoval: „Pak píšete perem na pergamen a vzejde z toho Nový zákon; potom máte rotačku a dostanete noviny. A nakonec máte počítačovou klávesnici a Twitter. Prostě na světě existují drby, pitomé drby, úplně nemožně pitomé drby – a pak je Twitter.“

Řečená sociální síť si srdce satirikovo nezískala, a to ještě O’Rourke měl to štěstí, že letos v únoru zemřel a právně-bulvárních tahanic o vlastnictví Twitteru se nedočkal. Dobře udělal, protože nebylo o co stát – časová osa Muskových námluv Twitteru se čte jako učebnicová fraška.

Před dvěma týdny konečně Musk za Twitter zaplatil a přinesl do jeho velína umyvadlo. Proč? Využil dvojznačnosti obratu „let that sink in“, kde „that“ je samostojným ukazovacím zájmenem a „sink“ je sloveso (zhruba vstřebat se, dojít), takže věta znamená plus minus „Jen ať vám to dojde“. Jenže větu lze číst také tak, že „sink“ je umyvadlo a „that“ je zájmeno-determinant; v tu chvíli tatáž věta znamená „Pusťte to umyvadlo dovnitř.“

Vytoužených 280 znaků

Široká světová veřejnost ocenila Muskovu intuitivní gramatickou hříčku; asi více než CEO Parag Agrawal, který dostal po necelém roce ve funkci padáka, stejně jako právníci Vijaya Gadde a Sean Edgett nebo finanční ředitel Ned Segal.

Naopak lidé, jimž Twitter byl dříve zablokoval účet pro jejich nebezpečnou zhovadilost (v čele s raperem Kanyem Westem a exprezidentem Donaldem Trumpem), se nadchli v očekávání, že budou nejspíš moci znovu posílat do světa moudrost vydestilovanou do 280 znaků – ačkoli v případě obou řečených pánů je to zhruba o 280 znaků více, než kolik by stačilo k vyjádření všech jejich souvislých myšlenek najednou.

Svět byznysu tím žil dnem i nocí, zejména pak Twitter sám. Střet regulace versus svoboda slova se stal oblíbeným tématem (trending) stejně jako částka, kterou budete muset za vedení účtu platit, nebo počet vyhozených zaměstnanců a tak dále.

Daniel Deyl

Respektovaná média (mezi nimi Bloomberg, Financial Times, Quartz, Morning Brew a Ozy) poslala za tu dobu autorovi těchto řádek (coby předplatiteli) celkem 64 mailů s Muskem a Twitterem v předmětu zprávy.

Twitter funguje již šestnáct let, ale obzvláštní prominenci se těší od roku 2017 (viz graf výše). Tehdy se stal prezidentem USA Donald Trump, jenž jinou formu komunikace se zbytkem světa neovládal.

Negramotní maturanti

Ne že by se dnes neděly jiné zajímavé věci, přičemž některé jsou dokonce důležité. Agentura Bloomberg přinesla na konci října text o tom, že mnoho amerických vysokých škol přestalo – počínaje rokem 2017 – jako přijímací kritérium používat akademickou výkonnost uchazečů o studium. Nejspíš proto, že i matematika je rasistická.

Střední školy na to zareagovaly tím, že se na akademickou výkonnost svých studentů vykašlaly. Proč se zabývat něčím, co je jedno? Výsledek je pochopitelný – a strašidelný (viz graf).

Daniel Deyl

Autorem textu je zakladatel, většinový majitel a generální ředitel agentury Michael Bloomberg, jinak dvojnásobný úspěšný starosta New Yorku a neúspěšný kandidát na prezidenta USA. Když takový člověk řekne, že se na nás valí průšvih v podobě záplavy negramotných maturantů, řeklo by se, že to někoho bude zajímat. 

Nezajímalo. Proces přijímání na vysoké školy je pouze předmětem kulturní války o to, jestli se v jeho průběhu mají Asijci znevýhodňovat a černoši zvýhodňovat, aby to vypadalo, že americká intelektuální elita je rasově různorodější, než doopravdy je.

Po Bloombergově článku a děsivé statistice v něm zmiňované neštěkl ani pes. Ti, jimž byl určen, zřejmě hltali zprávy o Twitteru; stačí se podívat na oba grafy vedle sebe.