Plánujeme, že to tady zase po nějaké době předěláme, ukazuje Jiří Hub na odpočinkovou zónu ve firemních prostorách společnosti Asseco Solutions, které šéfuje. Zaměstnanců v oboru IT, v němž společnost podniká, je již dlouhá léta nedostatek, a tak je třeba si ty současné pořádně hýčkat. Bez nich by se totiž nepodařilo naplnit některé firemní plány, mimo jiné další expanzi. „Nikdy bych nechtěl lidi přeplácet, takové řešení je krátkozraké. Člověka, kterého přeplatíte, dříve nebo později zase přeplatí někdo jiný,“ tvrdí Hub.

Jak se po všech covidových lockdownech a problémech s tím spojených daří IT sektoru?

Jak českému, tak světovému velmi dobře. Už druhým rokem běžíme velmi, velmi rychle, až se mi chce skoro říci, že rychleji, než jsme očekávali.

Co to přesně znamená?

Poptávka na trhu je vysoká. Naše firma funguje na trhu B2B, dělá byznysové aplikace. Trochu se to liší po segmentech, ale většina našich aktivit stojí v oblasti menších a středně velkých firem a těm se daří, což vidíme i na poptávce po našich službách.

I kvůli tomu, že firmy mají stále velkou část zaměstnanců na home officu a investují do podpůrných IT systémů?

Rád bych vyvrátil jeden mýtus. Nemyslím si, že všechny firmy mají lidi na home officu. Obsluhujeme aktuálně patnáct tisíc zákazníků, část z nich určitě pracuje z domova, ale není to ten majoritní model.

Nastal až paradoxní stav. Co je asi očekávané, že zejména v době lockdownu budou zákazníci fungovat vzdáleně, a těm jsme i naše služby vzdáleně poskytovali. Nicméně různí zákazníci v různých segmentech k tomu přistupovali dost rozdílně. Domnívám se, že se v tomto nelehkém období ukázalo, že statutární zástupci menších a středně velkých firem jsou lepší hospodáři.

V čem?

Správný hospodář v nelehkém období dále investuje, takže mnoho firem, což se týká hlavně těch menších a středně velkých, se rozhodlo v období, kdy nemohly provozovat některé své aktivity, posilovat a vystavět interní IT. Jako když máte nějakou dobu dům a řeknete si, aha, a teď mám tři měsíce času, kdy nemohu nic dělat, tak jej alespoň pořádně zvelebím. Mnoho firem opravdu něco takového udělalo a někde to běží dodnes.

Není to třeba tím, že menší a střední firmy jsou v porovnání s těmi velkými mnohem flexibilnější v rozhodování?

Stoprocentně. V podstatě obsluhujeme primárně SME sektor, tedy malé a střední podniky, velké společnosti a z malé části, cca z deseti procent, veřejnou správu. Obrovský rozdíl nastal mezi SME a velkými firmami. Posledně zmíněné téměř bezhlavě při prvním lockdownu zastavily veškeré investice. Ve velkém korporátu asi nemáte jinou možnost, když přijde příkaz vše vypnout. Půl roku se nedělo vůbec nic, pak se kohouty začaly pomalu otevírat, ale stále nejsou otevřeny naplno.

Kdy se u velkých firem a korporátů vrátíte do předkrizového období?

Nechci být špatným prorokem, ale pro korporátčíky bude přednější nic nepokazit, takže dokud nedostanou jasný pokyn seshora, otevřete to, nic se nestane.

Změníte kvůli tomu strategii, budete se více soustřeďovat na malé a středně velké firmy?

Určitě. Ve strategii na příští dva tři roky se spíše zaměříme na firmy, které jsou na hranici mezi středně velkými a velkými společnostmi, jednání s nimi budou flexibilnější, a co se dohodne, bude platit.

S covidem se musíme naučit žít, prostředí bude nepredikovatelné, stabilita u středně velkých firem bude mnohem vyšší.

foto Tomáš Novák, týdeník HROT

Jak rychle se vyvíjejí služby integrátorů? Uděláte jeden program a s ním vystačíte pět deset let, nebo musí být každý měsíc novinka podobně jako u antiviru?

Jsme na opačném konci než antivirové programy. Tím, že poskytujeme software pro řízení podniků, který je často závislý na legislativě, musíme být konzervativnější. Nějaké rychlé přemety nejsou úplně na pořadu dne a zákazníky vítány.

Postupně inovujeme, ale že bych to označil za překotný vývoj… Ani zákazníci něco takového nechtějí. Což je paradoxně trochu brzda pro inovace.

Takže klient si nainstaluje program a ten se pak deset let nemění, aby se nemusel učit nové ovládací prvky?

Pokud půjdeme až do extrému, lze říci, že uživatelé jsou skutečně konzervativní. Podívejte se třeba na účetní, která když se naučí nějaký konkrétní postup, nechce jej měnit ne deset, ale dvacet let.

Nicméně jak už jsem řekl, software je hodně závislý na legislativě, která se mění velmi dynamicky, takže inovovat musíme. Rádi bychom se pouštěli i do těch větších technologických inovací, u tradičních uživatelů ale není něco takového úplně vítáno.

Bez technologických inovací se ale asi neobejdete…

Určitě ne. Aktuálně pracujeme třeba na vlastní cloudové platformě. Brzy budeme stát před tím, že noví zákazníci budou takovou platformu vítat, protože do cloudového světa se postupně ženeme všichni, samozřejmě to ale bude znamenat změnu v ovládání interface. Konzervativnější uživatelé se něčemu takovému budou nějakou dobu bránit.

Ovládáte třicet procent trhu, chcete podíl navyšovat?

Rozhodně ano. Jednoznačně akvizicemi. A nejen firem z oboru. Na rozdíl od našich partnerských firem – nerad používám slovo konkurent, pro mě je každý potenciálním partnerem. A nedíváme se jen na firmy, které dělají to samé co my. Pro nás je mnohem zajímavější dívat se buď na technologické firmy, nebo na společnosti, které dělají komplementární řešení vůči našim službám. Hodláme zvyšovat tržní podíl do dalších segmentů nebo do dalších aplikací a dalších řešení, která můžeme dodávat na trh.

Jak velký máte připravený budget na akvizice?

Nemohu říci.

Miliony, desítky, nebo ještě víc?

Víc. Co ale můžu určitě říci, že to není jen záležitost Asseco Solutions. Firma je součástí středoevropské skupiny Asseco Enterprise Solutions. I na této úrovni hledáme akviziční cíle, takže se nejedná jen o Českou republiku, ale o celou Evropu. Hledáme velmi aktivně, je to složité, situace na trhu není úplně jednoduchá.

Takže chuť akvírovat by byla, ale není co nakupovat?

Firem ke koupi je málo a subjekty za rozumnou cenu téměř neexistují.

Když porovnáte situaci z doby před několika lety s tou současnou, jak se změnila?

Některé firmy se neostýchají říci si o padesát až sto procent více než před pěti sedmi lety. Navíc některé by byly na prodej, ale vzhledem k tomu, jak se trh veze na vysoké vlně, jejich majitelé mají často pocit, že ještě není ten správný okamžik, že na prodeji mohou vydělat víc. Nejsem si jistý, zda trefí ten správný okamžik.

Zase máte výhodu, nemusíte se bát, že vám při výrobě dojdou nějaké součástky…

Asseco Solutions vyrostla jako software house, funguje tak a je v tom i úspěšná. Všechno, co potřebujeme, si musíme vyvinout sami. Sice se nemusíme bát třeba nedostatku čipů, co je ale problém, to jsou lidé.

Na webových stránkách máte neustále otevřenou spoustu pracovních pozic. Lovíte úspěšně nové zaměstnance, nebo je musíte hodně přeplácet?

Nikdy bych nechtěl lidi přeplácet, takové řešení je krátkozraké. Člověka, kterého přeplatíte, dříve nebo později zase přeplatí někdo jiný. Hledáme lidi, kteří budou kompatibilní s naší vizí a firemní kulturou.

Nemůžu říci, že jsme v hledání zcela úspěšní, protože máme neustále otevřených více než dvacet pozic. Konkurujeme si i s vlastními zákazníky. Tím, že skutečně hodně firem digitalizuje, posiluje svá IT oddělení, se často přetahujeme o specialisty, jako jsou mimo jiné vývojáři, konzultanti, nejen s IT firmami, ale také se zákazníky.

Chcete navyšovat podíl na trhu. Budete mít s kým?

Již jsem použil termín software house a tím chceme určitě zůstat i v budoucnu. Držet se toho, co umíme nejlépe, vyprodukovat software, který se následně prodá, to znamená, že se nebudeme pokoušet multiplikovat počty zákazníků, ale půjdeme zase přes naši partnerskou síť.

Nicméně druhá forma je digitalizace všech možných postupů, služeb, které dodáváme zákazníkům, ať se jedná o vzdálený přístup, o to, že vytvoříme edukativní kurzy, a podobně. Tedy služby, do kterých se klienti dostanou po internetu a nebude je nutné poskytnout vždycky unikátně jednomu konkrétnímu klientovi.

Již několik let se hovoří o digitalizaci a nutnosti přípravy na příchod průmyslu 4.0. Vzhledem k tomu, v jakém oboru se pohybujete, máte přehled, jak jsou podniky na tyto události připraveny?

České firmy jsou na tom dobře. Tím, že skutečně máme tisíce zákazníků napříč různými obory, od výrobních podniků přes služby až po obchodní firmy, mohu něco takového oprávněně tvrdit. Přesto bych řekl, že výkladní skříní průmyslu 4.0, pokud bych měl jmenovat, je v Evropě jednoznačně Německo, které je v tom o „fous“ dále. Pracují na tom nejméně dekádu a považují za samozřejmost, že musí digitalizovat více a více procesů. A celosvětově nám všem uniká Čína. Přestože má lidí skutečně dost, na digitalizaci zapracovala asi nejrychleji.

Jak je na tom vaše firma?

Mnoho procesů musíme automatizovat a vynechat z nich lidskou ruku. I třeba takové na první pohled maličkosti, jako je adaptace nováčků ve firmě. Vždy jsme byli zvyklí, že každý nováček dostal do ruky nejen v digitálu, ale i na papíru integrační adaptační program a tři měsíce jsme jej provázeli firmou. Jak se doba zrychluje, zrychluje se i trh práce, také nástup nových zaměstnanců bylo nutné digitalizovat. Lidskou ruku a přístup ovšem stále zachováváme, je to pro nás důležité. Je to duše naší firmy.

Dostatečný počet zaměstnanců bude tématem i v příštích letech. Může být jednou z možností, jak kompenzovat jejich nedostatek, využití služeb firmy, jako je ta vaše?

Stoprocentně a jiná cesta ani není. Jsem vzděláním ekonom, a proto jsem postižený tím, že pořád sleduji makroekonomické faktory. S hrůzou jsem si uvědomil, že už je to pět let, co Česká republika vede žebříček nejnižší nezaměstnanosti v EU, a nějaké zrychlení nebo oživení je v nedohlednu. Dva roky jsme měli nezaměstnanost kolem dvou procent, to je šílené číslo. V prváku na ekonomce se učíte, že optimální jsou čtyři procenta. Je tedy třeba si uvědomit, že polovina lidí, kteří nechtějí pracovat, už pracuje. Tam není kde brát, jedinou cestou je digitalizace.

Ještě ekonomická migrace…

Na tento fenomén nevěřím.

V některých oblastech se ale bez těchto lidí neobejdete…

Dost bych rozlišoval, budu konkrétní. Musejí to být lidé, kteří mají blízko k podobným kulturním hodnotám jako my a přístup k adekvátnímu vzdělání. Například pokud by Ukrajina vstoupila do Evropské unie, dokážu si představit, že máme k dispozici obrovské kvantum lidí, kteří nám dokážou se zaměstnaností pomoci. Budou relativně rychle integrovatelní a kvalifikovaní.

Naopak nevěřím, že by nám v krátkonebo střednědobém horizontu pomohl třeba příliv migrantů z Blízkého východu. Nejsem nijak xenofobní, jen racionální a pragmatický.

Našel jsem jedenáct let starý rozhovor, kde jste tvrdil, že práci nemůžete nazvat klidnou ani po dobu několika málo dní. Už se situace změnila, firma je vybudovaná, vše běží, jak má?

Bohužel si asi nepamatuji hektičtější období, než je to současné. A není to stavem naší firmy, ale společností a ekonomickou situací. Covid vnesl obrovskou nejistotu do života lidí. Osobně nejsem šťastný z toho, jakým způsobem se společnost polarizuje, a to nemluvím jen o Česku. Podívejte se, jak dopadly volby v USA, v jakém poměru byl vyhlášen brexit.

Společnost je rozštěpená, visí nad ní určitá nejistota, ještě lepší je použít slovo tenze, napětí, což se promítá jak do osobního, tak do pracovního života.

Nám se daří výborně, takže bych očekával, že manažer bude mít klid, ale je to přesně naopak. Vysvětluji si to tím společenským klimatem, člověk se tomu neubrání.

Klid na dohled není, spíš naopak…

Nechci přivolávat nic špatného, ale prostě musí dojít k nějaké změně paradigmatu. Prostě musí.

Jaké?

Nevím, zda se neukazuje, že naše západní civilizace, která se v podstatě táhne po celé severní polokouli, od Aljašky po Kamčatku, čelí určité krizi hodnot. A asi se musí nějakým způsobem zkonsolidovat.

Což ve většině případů končí nějakou pořádnou revolucí…

Přesně něco takového jsem nechtěl říci. Bohužel, tohle je jedna z variant, kdy k citelné změně paradigmatu dochází. Nevím, jestli by se to mělo nazvat změnou společenského zřízení, někdo by si mohl myslet, že se chci vrátit k předchozímu společenskému zřízení. Ale jsou tady nějaká paradigmata, řekněme, toho základního kapitalismu, která možná budou muset být pojata trochu jinak. Už teď se hovoří o základním nepodmíněném příjmu, což se na první pohled zdá jako marxisticko-utopická myšlenka. Ale když se podíváme, jakým způsobem dnes funguje monetární systém? Tisknou se peníze, které již dávno nemají žádné krytí, a tak ve světle těchto událostí to nějaký smysl ve finále možná i dává. Umím si takovou změnu připustit, ale ne představit, nadefinovat. Nějaká změna obdobného typu ale může nastat.

Jiří Hub (50)

• Je absolventem Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se specializoval na zahraniční obchod.

• Ještě před dokončením vysokoškolského studia působil v LCS International v oddělení marketingu, kde postupně vytvořil plnohodnotný tým marketingových specialistů.

• V roce 2000 vedl vyjednávací tým během akvizice společnosti Softprofes.

• V následujících letech byl jmenován ředitelem marketingu a později též ředitelem finanční divize. Ve stejnou dobu se stal členem představenstva společnosti LCS.

• Po integraci do nadnárodní skupiny Asseco Group se společnost přejmenovala na Asseco Solutions.

• Je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase se věnuje rodině a motosportu a je též sběratelem vína.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.