Druhohory si většina lidí stereotypně představuje jako éru dinosaurů, kteří dle libosti požírali zakrnělé – v norách a korunách stromů se ukrývající – savce. Takřka 180 milionů let trvající nadvláda dinosaurů byla realitou, ovšem občas se přece jen stalo, že nějaký savec sežral na oplátku dinosaura. Velmi spolehlivě to dokazuje pozoruhodná – 125 milionů let stará – zkamenělina z naleziště v severočínské provincii Liao-ning, která jako časová konzerva uchovala do dnešních dní momentku druhohorního života.

A na oné momentce jsou „vyfotografována“ dvě těsně propletená těla – býložravého dinosaura pojmenovaného Psittacosaurus lujiatunensis a zhruba třikrát menšího dravého savce druhu Repenomamus robustus, který se své oběti zrovna zakusuje do hrudníku. Jak by souboj obou protivníků dopadl, netušíme, protože je právě v tom okamžiku pohřbilo kamení vyvržené nedalekou sopkou. Jde o mimořádně šťastnou náhodu (tedy alespoň z hlediska vědy), a obě do sebe zakleslé kostry jsou navíc – až na špičku repenomamova ocasu – neporušené a kompletní.

Originál, nebo fejk?

O zkamenělém souboji informoval v polovině července vědecký časopis Scientific Reports. Samotnou fosilii ovšem v lokalitě proslulé nálezy dinosaurů pohřbených během sopečných erupcí objevil už roku 2012 jeden místní rolník. Od něj ji dostal paleontolog Kang Chan z univerzity v Chaj-kchou na ostrově Chaj-nan, který se následně spojil s několika kanadskými kolegy. „Oči mi málem vypadly z důlků, když jsem tu fosilii spatřil,“ popsal jeden z nich, Jordan Mallon, populárně-vědeckému časopisu Scientific American své první seznámení s nálezem.

Prvním úkolem vědeckého týmu bylo ověřit pravost fosilie, protože někteří obchodníci se zkamenělinami s oblibou uměle vytvářejí podobná – krajně nepravděpodobná – pravěká sousoší. Jenže tady šlo jednoznačně o originál. Padělky bývají zpravidla hodně primitivní a nepodobají se rafinovaně propleteným kostrám obou zvířat. „Potvrdili jsme, že je levá spodní čelist savce opravdu vrostlá do kamene a svírá žebro dinosaura,“ vysvětluje Mallon s tím, že netuší, jak by se zrovna toto dalo zfalšovat. Analýza okolní horniny navíc potvrzuje, že obě zvířata byla pohřbena společně, a to s největší pravděpodobností na místě pozdějšího nálezu.

Co by bylo bez asteroidu

Psittacosaurus patřil mezi menší býložravé dinosaury (jde o dávné příbuzné slavných triceratopsů, kteří o nějakých šedesát milionů let později zápolili s tyranosaury), přičemž dotyčný ještěr byl takřka dospělým mládětem a podle odhadu paleontologů vážil přes patnáct kilogramů. Repenomamus pocházel z dnes již vymřelé skupiny savců. Vzhledem snad mohl připomínat jezevce, ovšem vážil necelých pět kilogramů.

O jeho dinosaurožravé přirozenosti víme už od roku 2005, kdy se mezi kostmi dospělého repenomama našly kostičky psittacosauřích mláďat. Ovšem až nyní je jasné, že si dovolil i na (takřka) dospělého dinosaura. Vědci se samozřejmě zabývali i možností, že dinosaurus byl již mrtvý a dravec pouze ohlodával jeho mršinu. Tuto variantu však vyloučili jako nepravděpodobnou, a to kvůli poloze obou těl a skutečnosti, že na psittacosauřích kostech – tedy až na inkriminované žebro – chybějí otisky po zubech mrchožroutů. Vypořádat se museli i s pochybnostmi, jestli vůbec mohl nějaký savec ulovit více než třikrát těžšího dinosaura, a dospěli k závěru, že ano. Koneckonců dnešní rosomák občas skolí i soba nebo losa, kteří váží mnohonásobně více než on.

Zdá se, že repenomamus opravdu lovil dinosaury, ale náš pohled na druhohory by to nijak zásadně ovlivnit nemělo. Někteří z dinosaurů vážili desítky tun, zatímco největší savci (patřil k nim blízký příbuzný sopkou pohřbeného dravce Repenomamus giganticus) měli sotva dvacet kilogramů, tedy přibližně stejně jako středně velký pes. A kdyby před 66 miliony let nenarazil do Země asteroid, nejspíš by to tak i zůstalo.