Říká se tomu ohňová dráha. Má navodit podmínky na opravdovém bojišti. Různé překážky, mezi nimi plameny, a především spousta neprůhledného kouře. „Poprvé jsme si to zkusili nanečisto bez masky, potom nanečisto s maskou, ale bez kouře a napotřetí nám tam pustili pořádnou dávku kouře, takže jsme neviděli na krok. Dráhu jsme zvládli všichni, ale zhruba třetina lidí měla lehce popálené krky, což není nic příjemného,“ popsal své zážitky z výcvikového kurzu jeden z příslušníků aktivních záloh, které jsou už roky součástí českých ozbrojených sil.

Jde o dobrovolníky, kteří se rozhodli podstoupit vojenský výcvik a pravidelně pak jezdit na další cvičení. Stávají se tak nejlépe připravenou zálohou určenou k doplňování ozbrojených sil v míru, při ohrožení státu i ve válečném stavu. Mohou být nasazeni ke střežení důležitých objektů, ale třeba také k záchranným pracím při živelních pohromách. A mohou být dokonce vysláni do misí v zahraničí, což je právě teď aktuální. V červnu odjede první skupina rezervistů na Slovensko, kde se připojí k mnohonárodnostnímu uskupení NATO, jehož cílem je posílit ochranu východního křídla Aliance po vojenském útoku Ruska na Ukrajinu.

„Říkám to pořád: neděláme rozdíly. Jsme jedna republika, jedna armáda a také pevná součást NATO,“ uvedl náčelník generálního štábu Aleš Opata, podle něhož jsou záložníci plnohodnotnými partnery profesionálů – při výcviku i nasazení.

První profesionální vojáci odjeli na Slovensko už začátkem dubna. Právě Češi tamní mnohonárodnostní bojové uskupení Severoatlantické aliance vedou. Může mít až více než dva tisíce vojáků, přičemž česká armáda do něj vyšle několik set vojáků. Prvním velitelem se stal Tomáš Unzeitig z 31. pluku biologické, radiační a chemické ochrany v Liberci. „Naše armáda už má zkušenosti s velením zahraničním operacím. Teď je to poprvé, kdy dochází k výstavbě a přípravě operace NATO pod českým velením za účasti členských zemí NATO,“ řekl Unzeitig před odjezdem na Slovensko. Vedle České republiky vyšle do společné alianční jednotky, takzvané battlegroup, své vojáky také Slovensko, Německo, Polsko, Slovinsko, Nizozemsko a Spojené státy.

Těžko na cvičišti…

Českých rezervistů by se na Slovensku měly postupně vystřídat desítky. „V první rotaci plánujeme nasadit kolem desítky vojáků z aktivních záloh,“ sdělila mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková. Profesionální vojáci jezdí na zahraniční mise na půl roku, v případě rezervistů se podle neoficiálních informací uvažuje o poloviční době – kvůli jejich civilním zaměstnáním. U každého rezervisty je navíc nutný jeho osobní souhlas se zahraniční misí.

Jinak se ale nasazení českých záložníků na Slovensku nebude od profesionálních vojáků prakticky v ničem lišit. Všichni musí počítat s intenzivním výcvikem a s minimem volného času. Takže se jim budou hodit zkušenosti, které získávali v kurzu základní přípravy na Vojenské akademii ve Vyškově a při dalších cvičeních.

Jeden z rezervistů na takový typický vojenský dril, jehož součástí jsou vždy různá překvapení, vzpomínal na specializovaném portálu Armyweb: „Po namaskování jsme dostali souřadnice, kam se musíme po četách přesunout. Tam nám byla odebrána plná polní výbava a předány další souřadnice, kam se musíme dostat do šedesáti minut. Cestou jsme měli za úkol přebrodit rybníček v jeho nejhlubším bodě, ovšem zůstat u toho suší. Takže z naší čety šla půlka komplet do naha a půlka do trenek, zbytek věcí i se zbraní nad hlavou. Něco jako stud tu jde opravdu stranou. Po přebrodění náš už čekal jen kilometrový přesun do cíle. Daný úkol jsme stihli za 42 minut,“ pochválil se záložník.

Army.cr

Na daném místě měli vojáci strávit noc, ale od velitelů se dozvěděli, že helikoptéra s jejich věcmi nedorazí, a tak si museli poradit jen s tím, co měli po kapsách. Po vybudování přístřešků kaž­dá dvojice dostala jedno syrové kuře, které si měla připravit k večeři. V jedenáct v noci přišel další rozkaz: vyrazit na souřadnice, kam helikoptéry omylem shodily náklad s jejich výbavou. To znamenalo asi tři kilometry tam a tři kilometry nazpátek. „Dorazili jsme okolo půl jedné, vybalili věci a spali.“

Obdobnými cvičeními prošel také čtyřicátník Jan ze středních Čech. Když se dozvěděl, že se chystá první větší nasazení rezervistů v zahraničí, jen svým kolegům ve zbrani záviděl. „Hrozně bych tam taky chtěl, ale odjet na několik měsíců je pro mě vzhledem k rodině a práci nemožné,“ řekl Jan. Proč ho tak mrzí, že nemůže na Slovensko? „To, co se roky učíš, bys mohl konečně využít. Je to prostě vrchol,“ říká Jan, podle něhož to podobně cítí i další jeho kolegové z aktivních záloh, kteří se slovenské mise také nemohou zúčastnit, byť je to tam táhne.

K aktivním záložníkům se vysokoškolák Jan, který má manželku a dvě děti, dal asi před osmi lety. Považuje se za vlastence, současný svět nepokládá za bezpečný, o armádu se zajímá dlouhodobě, vždycky obdivoval především speciální jednotky. Když narazil na oznámení, že aktivní zálohy hledají nové členy, poslal přihlášku, načež následovalo pozvání od krajského vojenského velitelství a vstup mezi aktivní záložníky.

Podobně to mají nastaveno i mnozí další. „Chtějí být připraveni k obraně vlasti, mají zájem o vojenskou techniku a vojenské odbornosti,“ vyjmenovala mluvčí Dvořáková hlavní argumenty, kterými dobrovolníci zdůvodňují vstup do aktivních záloh. Ne každému ovšem počáteční elán vydrží. Někteří v průběhu přijímacího řízení vycouvají. „Nejčastěji změní své rozhodnutí z rodinných, osobních nebo zdravotních důvodů,“ řekla Dvořáková. Právě to, že neprojde zdravotní prohlídkou, bývá nejčastější důvod, proč nakonec zájemce neoblékne zelený stejnokroj.

Podle záložníka Jana byl hodně tvrdý zejména několikatýdenní základní kurz ve Vyškově: budíček v pět ráno, úklid, rozcvička, hygiena, snídaně, pak celodenní výcvik včetně teoretické přípravy a pak dlouho do noci samostudium. „Bylo to hodně náročné fyzicky i psychicky. Myslím, že je to tak úmyslně, aby vydrželi jenom ti schopní,“ uvedl Jan. Celý život sportoval, věnoval se i bojovým sportům, takže všechno zvládl, i když toho měl několikrát plné zuby. Není si vědom toho, že by záložníci dostávali nějaké zásadní úlevy, spíše měl pocit, že se toho snaží udělat ještě víc, což profesionální vojáky častokrát překvapilo. „Přistupovali k nám jako k partnerům,“ dodal.

Učni i vysokoškoláci

Mezi záložníky se najdou lidé s výučním listem i vysokoškolským diplomem, nebo dokonce s vyšším akademickým titulem, mladí i starší, živnostníci i ředitelé velkých firem. „O službu v aktivní záloze mají zájem občané České republiky od osmnácti do šedesáti let. Zájemci mají rozmanité profese,“ sdělila mluvčí generálního štábu Dvořáková.

Každý rezervista má nárok na finanční odměnu. Základem je osmnáct tisíc korun ročně, jež se vyplácejí do konce ledna těm, kteří v předchozím roce absolvovali pravidelná vojenská cvičení. Voják v záloze, který ještě studuje a nebylo mu 26 let, má navíc nárok na jednorázovou motivační odměnu šest tisíc korun. Záložníci dostávají také peníze za dobu, kdy jsou na cvičení. Výše závisí například na hodnosti, ale existují i různé další příplatky, třeba za odsloužené roky nebo za působení v zahraniční misi. Na finanční kompenzaci mají nárok i zaměstnavatelé nebo lidé pracující jako OSVČ.

Bezprostředně po ruské agresi na Ukrajině přitom zájem o vstup do aktivních záloh prudce vzrostl. V jednu chvíli se dokonce hlásilo až desetkrát více osob. „Jedna věc je ale vyplnit dotazník na webu a další opravdu přijít na schůzku, podat si žádost, projít zdravotní prohlídkou a nakonec absolvovat kurz základní přípravy,“ poznamenal poradce náčelníka generálního štábu Ludvík Cimburek. Ostatně po prvních týdnech obrovské vlny zájmu o vstup do armády čísla výrazně opadla a přiblížila se běžnému režimu. Dlouhodobým cílem české armády je mít v roce 2030 v aktivní záloze deset tisíc vojáků. 

Dvacetiletá historie

• Současný systém aktivní zálohy začal vznikat před 23 lety, kdy tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý povolal záložníky na první dobrovolná vojenská cvičení.

• Vůbec první se uskutečnilo v říjnu 1999 v tehdejším vojenském prostoru Brdy (dříve též Jince).

• V roce 2002 vznikla dobrovolná aktivní záloha a budovaly se útvary aktivních záloh.

• V lednu 2004 vznikly v jednotlivých regionech krajské pěší roty.

• Jednotky teritoriálních sil jsou určeny k ochraně dané oblasti, objektů důležitých pro obranu státu a pro pomoc při živelních pohromách.

• Existují rovněž jednotky u bojových útvarů, útvarů bojového zabezpečení a útvarů bojové podpory, Hradní stráže a Vojenské policie.

• Celkem Armáda ČR eviduje 61 jednotek aktivních záloh.

• Aktivní zálohy pomáhaly například při koronavirové pandemii, v červenci a srpnu 2021 bylo povoláno 220 příslušníků do Národního očkovacího centra O2 universum v Praze.

• V zahraničních operacích byla dosud nasazena desítka vojáků v aktivní záloze.

3763 aktivních záložníků evidovala armáda k 1. květnu 2022. Z toho počtu bylo 397 žen.

10 000 vojáků v aktivní záloze do roku 2030 je dlouhodobým cílem české armády.

Army.cr

První v cizině

Vůbec prvním aktivním záložníkem, který byl vyslán na zahraniční misi, byl ředitel pražské záchranné služby Petr Kolouch. V roce 2019 strávil půl roku ve vojenských nemocnicích v Afghánistánu. Velení české armády hodnotilo jeho působení jako úspěšné a spokojený s nově získanými zkušenostmi byl také Kolouch. Do aktivních záloh vstoupil o tři roky dříve. Impulzem pro vstup mezi rezervisty byly především teroristické útoky v evropských městech, při nichž si uvědomil, že by se v případě hromadného příjmu zraněných hodily znalosti vojenských lékařů.

V Afghánistánu strávil nejvíce času v americké nemocnici na největší tamní vojenské základně – v Bagrámu. Raněné vojáky z boje tam ošetřovali nejméně jednou týdně. Víc práce ale měli se zraněními a nemocemi, které si jak koaliční vojáci a zaměstnanci základny, tak afghánští spojenci přivodili při práci a výcviku. Byť hovoří dobře anglicky, nejpernější chvilky zažíval, když mluvil s vojenskými mediky, kteří přilétali s raněnými vojáky. „Nejvíc stažený zadek jsem měl, když jsem přijímal pokyny vysílačkou od vojáků. Chraptí to, občas je špatný signál. I v češtině by to bylo špatné, natož v angličtině,“ svěřil se Kolouch před časem deníku Právo.