Neapolský tým pod vedením lékaře Raffaela Marfelly zkoumal tukové usazeniny, které odstraňoval z krčních tepen pacientů s arteriálními onemocněními. Při detailních rozborech zjistili, že vzorky více než poloviny pacientů byly kontaminované drobnými částicemi polyethylenu a polyvinylchloridu. Laboratorní analýzy 257 odebraných vzorků odhalily stopy polyethylenu u 150 pacientů a polyvinylchloridu u 31 spolu se známkami zánětu.

Tito pacienti měli podle závěrů studie publikované v časopise New England Journal of Medicine zároveň téměř pětkrát vyšší pravděpodobnost, že je během následujících 34 měsíců postihne mrtvice či srdeční infarkt ve srovnání s pacienty, jejichž tukové vzorky byly čisté, tedy bez přítomnosti mikro a nanoplastů.

Zjištění mohou podle Raffaela Marfelly pomoci objasnit fenomén, kterému se říká zbytkové kardiovaskulární riziko. Jde o stav, kdy dvacet až třicet procent pacientů, kteří se léčí s vysokým krevním tlakem či cukrovkou, trpí zároveň opakovanými infarkty či mrtvicemi.

„Pokud se potvrdí, že náš výzkum je relevantní a mikroplasty skutečně takovýmto způsobem ovlivňují lidský kardiovaskulární systém, bude to mít dramatický dopad,“ uvedl k výsledkům studie Marfella.

Italský lékař v současné době vidí jedinou možnou obranu v prevenci, tedy zásadním snížení produkce plastů. „Ale i kdyby se to podařilo, bude trvat roky, než se dostaví efekt v podobě snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění. Mikro a nanoplasty jsou totiž úplně všude a dlouho se rozkládají.“

Podle webového deníku The Guardian, který o studii informoval, však tyto výsledky neprokazují, že by miniaturní plastové částice přímo způsobovaly mrtvice a infarkty, respektive že by byly hlavní příčinou. Nicméně i dřívější výzkumy, prováděné jak na lidech, tak zvířatech, spojitost naznačují.

V dubnu roku 2022 například v časopise Journal of Hazardous Materials vyšla studie vědců z lékařské fakulty Hull York ve Velké Británii, která tvrdí, že mikroplasty způsobují závažná poškození lidských buněk včetně buněčné smrti. Web také v závěru cituje profesorku Holly Shielsovou z univerzity v Manchesteru, která soudí, že „mikroplasty a nanoplasty skutečně mohou v konečném důsledku vést k rozvoji aterosklerózy.“