Rozsvícený neonový nápis OMG v čele jeho pracovního stolu naznačuje, že Lee Louda není klasický právnický suchar. Ačkoli v Česku platí za nejostřílenějšího insolvenčního správce se specializací na krachy skutečně velkých firem a rozsáhlých holdingů, jeho kancelář plná nejrůznějších artefaktů připomíná spíše doupě rockového nadšence.

To, že jím Louda skutečně je, potvrzuje například kompletní diskografie Pink Floyd, obraz s motivem The Wall, popřípadě stylový starožitný gramofon, který tu doplňuje knihovnu s odbornou literaturou.

Rockovou hvězdu v insolvencích z Loudy před lety udělala zejména úspěšná reorganizace Kordárny, kterou společně s věřiteli připravil pro vstup Igora Faita a jeho spojenců. Dalším milníkem byl krach důlní společnosti OKD, případ ostře sledovaný českými politiky, horníky i zahraničními bankéři. Výsledek této kauzy, kde Louda dodnes svádí ostré právní boje s miliardářem Zdeňkem Bakalou a jeho firmami, se zatím hodnotí složitě.

„Myslím, že nás určitě čeká ještě hodně živých pět let,“ říká Louda s tím, že živé jsou stále spory za desítky miliard korun. Teď ho ale mnohem více vytěžuje jiná rekordní kauza – krach rozsáhlé investiční skupiny Arca Investments, kde investorům z Česka s Slovenska uvázlo přes dvacet miliard korun a kde si jdou v nelítostném boji po krku zakladatel Pavol Krúpa a současný majitel Rastislav Velič. I zde se hraje o dlužnickou reorganizaci, ale na rozdíl od Kordárny a OKD jde o neforemný holding o 225 firmách ve dvanácti zemích s nepřehlednými vlastnickými vztahy a řadou právních sporů.

Pro Loudu je to rozhodně další kariér­ní výzva, kde se hraje o hodně, včetně jeho reputace.

Mezi insolvenčními žraloky působí spíše jako diplomat, který ani ve vypjatých momentech nešetří úsměvy a zdánlivým nadhledem.

„Jsem od přírody optimista, ačkoli by možná někteří kolegové s takovým pohledem nesouhlasili. Stále v Arce vidím šanci na úspěch. Cítím snahu na všech stranách,“ zamýšlí se ve své kanceláři v centru Prahy s výhledem na klidné zákoutí Františkánské zahrady muž, který své americky znějící křestní jméno dostal od rodičů jako výraz protestu proti okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968.

Je to emotivní pro všechny z nás a není nám lhostejné, co se na Ukrajině děje, ať již to je více osobní, či propojené s jinými hodnotami nebo uspořádáním konkrétních záležitostí. Nyní převládá samozřejmě největší starost o všechny lidi na Ukrajině, jejich životy a zdraví. Před čtrnácti dny to nebylo myslitelné a nyní tu máme realitu strašné války, která již nyní mění svět. Co se týká Arcy, tak na Ukrajině v minulosti investovala do pozemků.

Z povahy věci tedy nejde o fungující podniky ve smyslu going concern. Dopady budeme teprve hodnotit. Nyní je příliš brzy.

Ten pocit momentálně nemám. Teď jsme spíš na vlně zlepšujících se vztahů, byť to tak možná nevypadá, protože zápisy z věřitelských výborů reflektují dění s určitým zpožděním. Jde o významnou kauzu, takže je logické, že se vlny optimismu a pesimismu někdy střídají, ale stále se realizují postupné kroky směřující k reorganizačnímu řešení a transformaci aktiv. To je důležité.

Teď jsme ve fázi oceňování aktiv dlužníka, čeká se na výsledek znaleckého posudku. Ten bude zásadní pro dotvoření reorganizačního plánu.

Dlužník připravuje reorganizační plány a v rámci nich transformaci aktiv. Aktiva se soustřeďují pod jednu společnost. Pak se budou vytvářet balíčky aktiv, podle odvětví a podle likvidity. Některé by se prodávaly dříve, jiné později, v závislosti na připravenosti jednotlivých projektů na prodej, a to tak, aby plnění pro věřitele bylo postupné a co možná nejvyšší.

Znalec požádal o prodloužení lhůty o tři měsíce. Věřím ale, že to prodloužení nebude využito bezezbytku a že už třeba v dubnu bychom mohli mít předložený posudek a záhy i samotný reorganizační plán. Alespoň takové signály zatím máme. Nicméně nemohu předbíhat a toto za někoho zaručit.

To ne, vedle ocenění probíhá forenzní šetření kroků do minulosti a to je trochu jiný typ procesu, který běží paralelně.

Předpokládám, že ano. Potřebujeme ho pro případné žaloby, které musíme podat do jednoho roku od úpadku, tedy do května. Myšleno v případě odpůrčích úkonů. Ale mohou se objevit i jiná právní řešení – například náhrady škody nebo žaloby na neplatnost. Tam mohou být i delší lhůty.

Všechny náznaky a různá dosavadní zjištění bych opravdu nerad komentoval do doby, než to bude uzavřené celé či ve významném rozsahu. I my si ještě můžeme žádat další došetření a doplnění. Teď se tedy skutečně nedá o ničem mluvit.

O tom nemohu mluvit.

Nemyslím, že se nějak zásadně mění klima, které nebylo nikdy idylické. Naše spolupráce s dlužníkem probíhá, ačkoli k ní mám určitě výhrady. Nastalo jisté přenastavení dané tím, že dlužník například měnil právní zastoupení – advokátní kancelář Badokh vystřídala kancelář Dentons. Máme nastavena pravidelná online či osobní jednání. Setkávají se naše týmy a myslím, že spolupráce funguje, alespoň se o to obě strany snaží. Navíc to zásadním způsobem ovlivnilo určení COMI (centrum hlavního zájmu dlužníka, pozn. red.) do České republiky.

Znásobily se naše požadavky na informace směrem k dlužníkovi, například k dalším dceřiným společnostem. A tam se zadrháváme. Někdy spíš vinou nedorozumění a někdy také kvůli tomu, že ani mateřská skupina k nim nemá tak snadný přístup. Další informace po dlužníkovi požaduje také znalec. A naproti tomu dlužník docela výrazně zeštíhloval, má méně lidí, ale my přitom máme násobně víc požadavků. Kromě toho někdy stejní lidé řeší také proces Arca Capital Slovakia, kde probíhá první fáze reorganizace na Slovensku.

Věřitelský výbor zorganizoval společně s headhuntery výběrové řízení, ze kterého vzešel zatím skupinový CFO Jiří Soukup. Měl by to pro nás být klíčový člověk z pohledu finanční kontroly nad celou skupinou. Nastoupil ale nedávno a teď se teprve více seznamuje s koncernem dlužníka. Je to zkušený finanční manažer. V nové společnosti NOAH, na kterou se budou převádět aktiva, se navíc počítá také s Luďkem Chvostou, zkušeným advokátem a někdejším partnerem White & Case. S ním jsem se potkal již dříve na Kordárně. Je to ostřílený právník a také krizový manažer. Za dlužníka je pro řízení a přípravu reorganizace aktivní také Peter Janiga. To by měl být manažerský tým pro budoucí řešení transformace skupiny i celou reorganizaci.

I kvůli těmto indiciím jsme prosadili předběžné opatření směrem do skupiny až na úroveň jednotlivých majetkových účastí. Tedy ne že bychom omezili všech 225 firem, ale ty důležité ano. Usilujeme o nové vnitřní uspořádání reportingu a zavedení nových vnitřních předpisů. Má to velký význam, i když stoprocentní řešení to samozřejmě není. Zpětně se navíc provádí forenzní šetření.

Dlužník nás například musí informovat o jakémkoli kroku, kde by se měl převádět obchodní podíl či významnější majetek. Schvalujeme také platby nad určitou výši.

Ano, řadu prováděných plateb a nedávno se například prodal poloviční podíl ve slovenské společnosti Finportal, o kterém se již v médiích psalo. Skupina tam měla sice padesát procent, ale neměla svou manažerskou kontrolu. Prodej proběhl se souhlasem věřitelského výboru a správce, a to jak v Česku, tak na Slovensku. Cena odpovídala znaleckému posudku. Kupujícím je nizozemská NN Group.

Pan Velič je nadále statutární zástupce Arca Investments a řady firem ze skupiny. Je to poměrně klíčový představitel dlužníka, ačkoli svůj pracovní poměr ukončil, řekněme, dohodou. Je jasné, že svou roli tam bude mít patrně i nadále, protože je to důležitý člověk z hlediska informací do celé skupiny, je rovněž dosud pověřený zastupováním skupiny pro firmy na Kypru a Maltě. Je tedy, z hlediska procesu, klíčovou osobou pro transformaci aktiv do doby, než dojde ke schválení reorganizačního plánu. Ten pak může určit jeho další roli. Po schválení a pro plnění plánu budou ale nastavena nová pravidla a nový management. Významná část tohoto řešení počítá s kontrolou insolvenčního správce.

Nutno říci, že my ani věřitelský výbor jsme žádný z těchto nákladů neschvalovali. Pokud to bude v našem dosahu, budeme to řešit. Zatím ale těžko říct. Pokud takové služby byly v minulosti hrazeny, budeme to prověřovat v rámci forenzního šetření.

To, co bude naše agenda, třeba kde jsem navrhován jako správce, samozřejmě řeším. Většinou jde o firmy v přímém držení skupiny Arca Investments. Například Riverland, ačkoli tam Arca drží 49 procent a z mého pohledu by zde mohlo dojít ke střetu zájmů s jiným koncernovým subjektem, kde jsem rovněž navrhován. Co se týče dalších firem, na které asi narážíte, ještě nevíme. Někde nás přímo pan Krúpa navrhuje a po­ukazuje na to, že tyto firmy tvoří s Arca Investments koncern. Já jsem zde ale koncernové propojení neshledal. Dlužník zde navíc vede řadu soudních sporů. My se s tím postupně seznamujeme a tam, kde budeme mít nějaké nároky, se o ně určitě také přihlásíme.

Jsem od přírody optimista, ačkoli by možná někteří kolegové s takovým pohledem nesouhlasili. Stále zde vidím šanci na úspěch. Cítím snahu na všech stranách, aby došlo k transformaci aktiv jako předpokladu reorganizace. Určitě může docházet k nějakým změnám ve filozofii a sami věřitelé budou mít možnost své představy přizpůsobovat situaci a tomu, jak se budou plnit různé milníky. Samozřejmě že se může časem změnit reorganizace v konkurz, pokud selže. Ale můj předpoklad je, že by se transformace mohla povést.

Teď se to velmi těžko odhaduje. Nemáme dosud znalecký posudek a ani reorganizační plán. Odhady ocenění jsou obtížné, protože ty nadhodnoty mají vytvářet dodatečné investice do vybraných projektů. Pokud se to podaří, věřím, že se bavíme o desítkách procent pro věřitele. Nechci ale hádat, zda je to třicet procent, nebo šedesát. Bude také záležet na tom, jak se řízení podaří uspořádat v kombinaci Česka a Slovenska. To je věc, která se aktuálně také intenzivně řeší.

To určitě není. U těch velkých kauz, tedy sporů, jsme teprve v první fázi. Některá prvoinstanční rozhodnutí už jsou, třeba ve sporu se Citibank o deset miliard, kde argumentujeme nepřiměřeným protiplněním. Tam jsme zatím u první instance neuspěli, ale běží zde odvolání. Také v neprospěch OKD bylo nedávno rozhodnuto ve sporu s NWR a panem Bakalou. Tam jde o uplatňovanou škodu ve výši 25 miliard korun. Zde se dlužník také odvolal.

Domnívám se, že dobře odůvodněné odvolání má poměrně velkou šanci na úspěch. Všechny tyto spory jsou popsány v reorganizačním plánu, se všemi se počítá. My vedeme další odpůrčí spor, který je z titulu neoprávněné výplaty dividend ve výši dvanácti miliard korun proti NWR, panu Bakalovi a Kadasovi a dalším subjektům. Vedou se spory proti bývalému představenstvu a dozorčí radě, v každém sporu jde o 1,8 miliardy korun. Ve všech stále vidím solidní šanci na úspěch.

Myslím, že nás určitě čeká ještě hodně živých pět let. Samotného mě zaráží, jak je to dlouhé.

Těžko říct. V Arce srovnávám zatím první etapu případu. A ta je z hlediska intenzity a naléhavosti náročnější, než byla v OKD. Intenzita neutuchá, stále jsme v nějakém zápřahu a na denní bázi se řeší mnoho věcí. A v počáteční fázi jsme rozhodně déle než v OKD. Složitost Arca Investments spočívá ve složitosti skupiny, zatímco OKD byl holding o dvou firmách, Arca má 225 firem ve dvanácti státech. To je hodně vrstevnatý příběh.

Ten byl asi větší v případu OKD. Média se o to zajímala vlastně pořád. Navíc se jednalo na všech úrovních. Firma měla význam nejen pro region, ale i pro celou zemi. Počet potenciálních voličů navázaných na zaměstnance OKD byl opravdu velký. Navíc kauza gradovala před volbami. Bylo to téma pana prezidenta, pana premiéra. To v Arce zatím není.

V rámci OKD pan Krúpa v podstatě řešil rozdílnou sféru zájmů než my. Jemu šlo například o přešetření prodeje hornických bytů, pokud se nepletu. Společně jsme tedy nic neřešili. Nám jde z povahy insolvenční věci o uspokojení věřitelů OKD. V rámci skupiny Arca byl pan Krúpa jistě důležitým představitelem koncernu v minulosti. Některé vazby zůstaly společné i nadále – po rozdělení skupiny. Očividně mu není lhostejné, co se v Arce děje, a tak se snaží toto dění ovlivňovat. My si zároveň provádíme vlastní šetření, které zahrnuje konání řady osob spojených s děním v Arce.

Téma insolvenčních mafií je už trochu přežilé. Většina těchto kauz se pojila ještě se starým zákonem o konkurzu a vyrovnání. Ale třeba ještě v letech 2008 a 2010 se případy jako OP Prostějov hodně přetřásaly, zda nejde o nějaký organizovaný nájezd. Vždy je to citlivé, jde o oslabené subjekty, které vždy budou lákat určité podnikatele, kteří na situa­ci chtějí vydělat. Ostatně na tom není nutně něco špatného – tento proces je o realokaci aktiv z místa, kde se neumí spravovat, tam, kde umí. Ale mělo by to být nadále ošetřeno tak, aby se to nedělo účelovým nájezdnickým způsobem.

To, co nás čeká, je transpozice směrnice EU, která se týká preventivních restrukturalizací. Nástroj má pomoci firmám v problémech, které ale ještě nejsou v insolvenci. Jde o posouzení maximální a minimální míry distressu, kdy to bude přípustné. Aby toho na jedné straně firmy nezneužívaly, zároveň aby to nebyla ještě insolvenční situace pro platební neschopnost. Cílí více na menší a střední podniky. A největší slabina je, že tento zákon ještě nebyl přijat, protože teď by se hodil jako nikdy dřív.

Insolvence mají určitou setrvačnost, firmy přežívají i po těchto krizích ještě nějakou dobu bez potřeby vstupu do insolvence. Očekávám ale, že se tyto faktory projeví se zpožděním třeba půl roku. Nejdříve firmy zkusí jiné cesty. Mají i jiné nástroje, neformální restrukturalizaci, zeštíhlování nákladů, různé dotace z dob covidu. Ale když dojdou i tyto cesty a nebude například na výplaty, tak pak přijde na řadu insolvence.

V předchozích rocích byla velká diskuse, co s tím nárůstem udělá covid. Já byl vždycky spíše zdrženlivý i s ohledem na masivní podporu státu postiženým subjektům. Teď to ale bude jiné. Celá odvětví, která jsou nízkomaržová, neměla dobře kalkulované zdražení vstupů, a kde je vysoká energetická náročnost, budou mít problémy.

Byl jsem. Jsem sice stále zapojený, ale už minimálně. Dokonce jsem byl navrhován do Rady ČT. Absolvoval jsem kolečko po parlamentu, ale nakonec se noví členové rady před rokem nezvolili. Oslovili mě znovu, ale to už jsem zdvořile odmítl. Za Českou radu dětí a mládeže je nyní nominován fundovaný kandidát doktor Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze. To je výborný návrh. Ale uvidíme, je to politikum. 

Lee Louda (53)

• Narodil se v Nitře, vystudoval strojní inženýrství na pražském ČVUT a také oceňování na VŠE, kde získal doktorát.

• V devadesátých letech pracoval jako burzovní makléř, pro ČNB a také jako nucený správce firem.

• Od roku 2008 je insolvenčním správcem, vedl reorganizaci výrobní skupiny Kord Group, od roku 2016 je správcem těžební společnosti OKD a od loňska také skupiny Arca Investments.

• Vede akademické pracoviště Centrum restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka při VŠE.

• Je ženatý, má tři děti.