Bylo to finále, jak se patří. Jednací síň č. 152 pražského městského soudu ve Slezské ulici narážela od pondělního rána na svou maximální kapacitu, dýchat se v ní příliš nedalo a zejména během pondělního odpoledne bylo všem zúčastněným pořádné horko. A to nejen kvůli teplotě vzduchu. Vyvrcholení rekordního krachu skupiny Arca Investments se odehrávalo v nejsilnější možné sestavě. 

Kromě snad kompletní plejády nejdražších advokátů a expertů na insolvence v Česku se poslední bitvy zúčastnili i hlavní protagonisté příběhu. Z předních řad přihlížel dění šéf Arca Investments Rastislav Velič v obložení svých advokátů z AK Glatzová, ze zadních řad zase zahalen respirátorem číhal na svou šanci zakladatel skupiny Arca Pavol Krúpa. 

Právě nenávistná válka někdejších společníků a také přátel pohnutý osud miliardové skupiny symbolizuje. Zde to ale oba zahráli v klidu, každý ve svém rohu ringu, jako by se vůbec neznali. Jen v kuloárech Krúpa nešetřil odhodláním, že je to nenechá „rozkrást bez boje“ a „že nemá co ztratit“. A opravdu se několika výstupy tamnímu obecenstvu přece jen připomněl. 

Na straně dlužníka už nehlásal plamenné projevy advokát Petr Kuhn, který byl výraznou osobností první věřitelské schůze. Jeho úlohu převzal na první pohled méně excentrický Jiří Tomola, uznávaný expert na insolvenční právo a restrukturalizace, partner advokátní kanceláře Dentons.

Silná sestava 

Svůj part si přišel osobně dohrát také pražský snajpr Petr Bujnoch, známý vymahač pohledávek, který aktuálně svádí tuhé boje s manželi Písaříkovými a jejich Bohemia Energy. Bujnoch před časem získal jednu ze skupinových pohledávek od společnosti Nova Money Market. Už na první schůzi ale soud jeho pozici odebral hlasovací práva kvůli údajné propojenosti s dlužníkem. Majitel skupiny Credit One ale ještě chtěl zkusit situaci zvrátit jedním manévrem. Nakonec však neúspěšně.

O největší rozruch se ale tradičně staral početný tým kolem fondu IFIS, který od začátku vystupuje jako hlavní kritik dlužníka i chystané reorganizace. Insolvenční matador Jan Čermák opět režíroval známá justiční jména – například někdejšího soudce Jana Kozáka či známou správkyni Helenu Horovou. Vše osobně dozoroval většinový majitel IFIS, brněnský advokát Marek Indra. V hloučku kritiků byl vidět také pražský advokát Jan Langmeier.

Ale matematika byla od začátku jasná. Pokud se pohromadě udrží velká koalice, která už loni na podzim podpořila správce Leeho Loudu i cestu reorganizace, neměly útoky IFIS a jeho spojenců šanci úspěch. A skutečně, dohody zůstaly až neskutečně pevné. 

Zásadní silou byl spolek AVEA, který koncentruje největší balík pohledávek, zastupovaný advokátem Tomášem Richterem. Ten se pak mohl spolehnout na spolupráci se společností Traficon Advisors Jana Stávka a advokáta Pavla Kormana, kteří sami kontrolovali pohledávky za miliardy korun. Důležitou práci v zákulisí odehrála také J&T Banka, respektive advokáti Allen & Overy v čele s Petrem Sprinzem. Skupina J&T sice hrála svou vlastní hru, když jako jediný zajištěný věřitel měla své zcela vlastní zájmy, nicméně navržený reorganizační plán jí přisoudil natolik silnou pozici a garance, že se stala jeho důležitým obráncem. 

Krúpa s IFIS na zteči

Rozložení sil naznačilo už v pondělí první ostřejší hlasování o znaleckém posudku z dílny Equity Solutions Appraisals, na jehož základě byl plán reorganizace připraven. Ten ocenil majetek skupiny v případě konkurzu na 2,625 miliardy korun, přičemž přes 460 milionů představovalo zajištění J&T Banky. Posudek přišla obhajovat sama šéfka znalecké společnosti Oxana Šnajberg a musela odrážet několik ostrých dotazů z pléna, například od někdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který v případu zastupuje rakouskou banku Wiener Privatbank.

Samotné hlasování ale proběhlo nebývale hladce. Pro posudek nakonec zvedl ruku i IFIS, což vedlo k naprosto drtivé podpoře. Doteď není zřejmé, co svou podporou IFIS sledoval nebo za co ji vyměnil. Každopádně v pondělí odpoledne se zřejmě nejostřejší bitva svedla o složení nového věřitelského výboru, tedy orgánu, který bude budoucí průběh reorganizace hlídat a částečně i řídit.

Například IFIS se snažil do věřitelského výboru prosadit svého zástupce a navrhoval také Petra Bujnocha. Chvíli nato se ukázal rovněž Krúpa, který zase do věřitelského výboru tlačil právě Roberta Pelikána, tedy zástupce Wiener Privatbank. Ale i zde se ukázala síla předjednané většiny, která změny ve věřitelském výboru nepřipustila. Nedošlo dokonce ani na doplnění šestého člena výboru. Jeho místo zůstalo po odchodu Spojených kartáčoven (Spokar) před několika měsíci neobsazené. 

Vrcholný orgán je tak nadále pod kontrolou J&T Banky, spřízněného Gomanoldu, společnosti IMOS ze spolku AVEA, společnosti Traficon a firmy Real Controls, zastupované advokátem Pavlem Kormanem.

V pondělí se schůze protáhla do nočních hodin a dle dosavadního průběhu bylo jasné, že revoluce v případu se konat nebude. O samotném plánu z dílny PwC nechal soudce hlasovat po deváté hodině. Následně schůzi ukončil s tím, že pokračovat se bude v úterý dopoledne. 

Hladké vítězství

V úterý výsledky hlasování jen potvrdily zřejmé. Tři ze čtyř věřitelských skupin návrh podpořily. V klíčové skupině nezajištěných věřitelů, tedy držitelů směnek, podpořili plán věřitelé s nominální hodnotou pohledávek přes sedm miliard korun, proti byly pohledávky za necelé čtyři miliardy korun. Stejně jednoznačně neprošel ani závěrečný návrh dlužníkovi odejmout právo reorganizační plán sestavit.

V úterý už byla atmosféra o poznání uvolněnější. Karty byly rozdané, a ačkoli se zejména IFIS ještě snažil diskutovat v síni i mimo ni, k žádným obstrukcím už z jeho strany nedošlo. Stejně tak Pavol Krúpa, který překvapivě přišel i na závěrečnou úterní část, už žádný další výstup nepředvedl.  

„Přijetí reorganizačního plánu ze strany věřitelů vnímáme pozitivně a jsme rádi, že námi navrhované řešení našlo mezi věřiteli podporu. Tím, že plán rovnou schválil i soud, pak byla potvrzena jeho zákonnost a poctivost. Předpokládáme, že ohledně schválení plánu se ještě povede určitý právní boj, a pak nás ještě čeká samozřejmě to nejdůležitější, tedy kroky vedoucí k samotné realizaci plánu,“ uvedl na závěr Peter Janiga, Veličův nástupce v čele Arca Investments, který má být zodpovědný za restrukturalizaci skupiny. K němu mají věřitelé zvolit dalšího manažera zvnějšku, jeho jméno ale zatím zveřejněno nebylo.

„Reorganizační plán není důvěryhodný a je jen odkládáním nevyhnutelného. Každý měsíc, kdy se nic neděje, se jen zbytečně projídají peníze věřitelů. Nedávný rychlý konkurz a úspěšný prodej společnosti Františkovy Lázně Savoy ukázal, že tohle je správná cesta, jak věci v Arce vypořádat,“ trvá na svém Indra. Podle něj lze předpokládat, že se v případě neúspěchu reorganizace varianta konkurzu dříve či později opět objeví na stole. 

„Ale to už budeme rozdělovat majetek snížený o náklady na reorganizaci, které přesahují 600 milionů korun, a to bez zohlednění inflace. O to méně dostanou věřitelé,“ dodává brněnský advokát a investor. 

Naopak insolvenční správce Lee Louda věří, že nachystaný a schválený reorganizační plán je tou nejlepší cestou. „Z mého pohledu pozitiva soudem a většinou skupin věřitelů právě přijatého reorganizačního plánu spíše převažují nad potenciálními riziky. Z hlediska nejen komplikované struktury dlužníka a výše pohledávek jde o moji dosud profesně nejnáročnější kauzu,“ uvedl Louda, který v minulosti řešil (a vlastně stále řeší) třeba obří krach OKD.

Hlavními pilíři reorganizačního plánu z dílny týmu Petra Smutného z PwC a advokátů Dentons jsou zjednodušení složité struktury skupiny, která čítá na 200 firem v několika zemích, a rozvoj aktiv tak, aby byla v pětiletém horizontu zvýšena jejich hodnota. 

„Kvůli tomu vznikne nová struktura Noah, která zejména narovná složité vztahy mezi jednotlivými firmami nacházejícími se v různých jurisdikcích,“ říká k tomu Petr Smutný. 

Ve spolupráci s věřitelským výborem pak bude jmenován profesionální management, který bude Noah za dohledu věřitelů a insolvenčního správce spravovat. Zajištěný věřitel, tedy J&T, dostane sto procent hodnoty svých pohledávek, a to už za rok a půl. Nezajištění věřitelé by měli dostat do pěti let z českého řízení okolo 31,17 procenta hodnoty pohledávek, v součtu i se slovenským řízením pak kolem poloviny. Dlužník nedostane nic. 

I tak je to pro něj velké vítězství. Z obřího krachu, kde na 1800 lidí utopilo přes patnáct miliard korun, se stane na pár let příběh méně viditelný. Kritický postoj státního zastupitelství k celému procesu sice může aktéry mírně znervózňovat, ale v reálu mají na pár let klid. Počítat se bude zase až za dlouho.