České děti jsou na tom s kondicí špatně. To, před čím v posledních letech varovali lékaři a pedagogové, nyní prokázalo šetření České školní inspekce. Ta zjišťovala, jak se žáci základních a středních škol popasují s jednoduchými cviky běžně prováděnými v tělesné výchově.

Výsledky výzkumu jsou poměrně jednoznačné: v mezigeneračním srovnání jsou na tom dnešní děti s fyzičkou výrazně hůře než děti navštěvující školy před třiceti lety. Jednoduché řešení neexistuje, jedná se totiž o důsledek celé řady chyb jak ve školách, tak zejména v rodinách. Životní styl spousty tuzemských školáků se totiž dá označit různě, ale rozhodně ne jako zdravý.

Žádný sportovec, programátor

Desetiletý Šimon absolvoval testy fyzické zdatnosti na své základní škole v Praze 6 v polovině loňského října. Stejně jako další děti napříč republikou i on měl ukázat svou dovednost ve cvicích, které po důkladné diskusi vybrali odborníci z oblasti sportu. Pokud by se testování ze strany České školní inspekce známkovalo, pravděpodobně by chlapec neprošel se čtyřkou či lepší známkou ani v jedné disciplíně. „Skákat do dálky neumím. U lehu-sedu jsem se nemohl dostat do sedu a běh jsem dopředu vzdal, protože se zadýchávám, i když dobíhám pár metrů tramvaj,“ říká Šimon. Špatný pocit z nedostatečného výkonu prý ale neměl. Ostatní děti v jeho třídě údajně nebyly o moc lepší. „Některé holky to úplně vypustily, trochu se snažili jen kluci, co u nás hrají fotbal. Učitelka z nás nemohla, prý jsme jako třída invalidů,“ vypráví chlapec.

Neslavný výsledek při testech se v jeho případě dal dopředu odhadnout – stačil pohled na jeho tělesnou konstituci. Při výšce 140 centimetrů zaujme zejména jeho váha: 42 kilogramů, tedy o celých deset kilogramů víc, než kolik podle lékařů činí ideální váha chlapce jeho věku a výšky. „Ke sportu blízko nemá, spíše k počítači. Tak nějak jsme se smířili s tím, že nebudeme mít doma vrcholového sportovce, ale spíš programátora,“ krčí rameny chlapcova maminka Šárka.

Podobné výsledky ze zkoumání tělesné zdatnosti přicházely i z dalších koutů země. Sice to není tak, že by drtivá většina dětí neobstála ani v jedné sledované disciplíně, ale do národa dětí s dobrou kondicí máme hodně daleko. „Zjištění týkající se dosažených výsledků žáků dobře korespondují s poznatky jiných studií, které se týkají ať již tělesné zdatnosti žáků, nebo faktorů tělesnou zdatnost žáků ovlivňujících. Jde například o opakovaně zaznamenané tendence dlouhodobého poklesu tělesné zdatnosti žáků. Dále o významné zvýšení podílu dívek i chlapců s nadváhou či obezitou, nepříznivý vývoj celkové pohybové aktivity českých dětí, především pak dospívajících ve věku 14 až 17 let, a výrazné rezervy v oblasti motivace dětí, především dospívajících, k pohybu s předpokladem různé vnitřní motivace dosahovat v testech tělesné zdatnosti co nejlepších výsledků,“ konstatují inspektoři v závěrečné zprávě ze šetření.

Drtivá zjištění

Celostátního průzkumu tělesné zdatnosti se zúčastnili žáci a žákyně třetích a sedmých ročníků základních škol či odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a druhých ročníků středních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií na více než 3700 základních a 1100 středních školách. Zvoleny byly takové cviky (viz box), kterými nebyla zjišťována jen síla dětí, ale rovněž jejich hbitost, rychlost a obratnost. Naposledy byli žáci v takovém měřítku testováni v devadesátých letech a získaná data lze mezi sebou porovnávat. Překvapením příliš není, že v celkovém hodnocení – tedy při srovnání celkového počtu bodů získaných za všechny cviky dohromady – se děti obecně zhoršily.

Varovné je však množství dětí, které autoři šetření označili za žáky a žákyně „v kritické zóně tělesné zdatnosti“. Jde o ty, které v testech dopadly úplně nejhůře. „Primární poznatek ukazuje, že podíl dívek i chlapců, jejichž výsledek spadá do kritické zóny zdatnosti, je vysoký a zároveň narůstá s vyšším ročníkem studia. Velmi nepříznivě se především jeví výsledek žáků ve vytrvalostním člunkovém běhu, tedy v testu jejich kardiorespirační zdatnosti. V ostatních testech je podíl žáků v kritické zóně zdatnosti nižší, přesto je i v těchto případech nutné celkový stav vnímat jako varující,“ upozorňují inspektoři. Ze všech čtyř testovaných disciplín do kritické oblasti spadá šest procent žáků třetího ročníku základní školy, deset procent žáků sedmého ročníku základní školy, a dokonce patnáct procent žáků středních škol.

26 % českých dětí má podle studie Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost problémy s nadváhou.

16 % českých dětí je podle studie z roku 2021 obézních.

U této skupiny dětí a dospívajících „v rizikové zóně“ inspektoři důrazně upozorňují, že „takto nízká úroveň tělesné zdatnosti je spojená se zdravotními riziky a může omezovat připravenost pro výuku a zvládání každodenních pohybových úkolů“. Zjištění jsou prý natolik závažná a četná, že je „nutné považovat potřebu zvyšování úrovně tělesné zdatnosti žáků – ať již prostřednictvím tělesné výchovy, nebo dalších pohybových aktivit – za do značné míry systémovou“.

Velké rozdíly mezi kraji

Zajímavé výsledky však přineslo srovnání žáků mezi regiony a dále žáků, kteří žijí ve městech a na venkově. U značné části veřejnosti stále přetrvává představa, že lepší fyzičkou disponují děti vyrůstající na venkově. To z toho důvodu, že kolem sebe mají přírodu a děti spolu navazují užší vztahy, tedy spolu i více sportují. Výsledky výzkumu však tuto představu do značné míry nabourávají.

Česká školní inspekce zkoumala jednak krajské rozdíly a dále rozdíly dle velikosti sídel. V krajském pojetí si výrazně hůře vedou děti z Ústeckého a dále Karlovarského kraje. „Takto je opakován jeden z tradičních znaků regionální diferenciace vzdělávacích výsledků, kdy žáci škol ze strukturálně znevýhodněných krajů severozápadních Čech opakovaně dosahují v průměru nejslabších výsledků,“ konstatují výzkumníci. Na druhou stranu, za pozornost podle nich stojí lepší výsledek žáků v Moravskoslezském kraji. Byť i tento kraj patří mezi strukturálně postižené regiony České republiky, děti si tu vedou v tělesné zdatnosti lépe než ve zmíněných krajských outsiderech. Podle České školní inspekce by proto bylo vhodné zaměřit se na školní praxi v takto úspěšné lokalitě a zjistit, co konkrétně tu vedlo k relativně dobrému výsledku žáků.

Shutterstock.com

Pokud jde o rozdíl ve velikosti sídla, i zde došlo k překvapení. Výzkumníci jednotlivá sídla rozdělili na venkovská, dále na městská a pak něco mezi – venkovské oblasti v zázemí měst. Nejhůře dopadly děti, které chodí do škol ve venkovských oblastech. „Uvedená zjištění naznačují význam faktorů tělesné zdatnosti žáků, které zvýhodňují městské oblasti, zároveň je však potřeba respektovat trend stírání rozdílů mezi městským a venkovským způsobem života. Specifické se v tomto ohledu zdá být postavení území v zázemí velkých měst, kde může docházet ke spojení výhod městského a venkovského prostředí.“

Inspektoři si výsledek vysvětlují tím, že děti z takového prostředí mají lepší přístup ke sportovištím a k organizovanému sportu. Zároveň platí, že v těchto oblastech žijí lidé s vyšším socioekonomickým statusem. Ti sledují principy zdravého životního stylu a častěji se jimi řídí. Dále i vzhledem ke krajským rozdílům je velmi důležitá finanční situace lidí – lépe finančně zajištění rodiče si mohou spíše dovolit zaplatit dětem mimoškolní sportovní kroužky či hradit další sportovní aktivity.

Další úkol pro rodiny

Klíčová otázka, jak zlepšit fyzickou zdatnost žáků, nemá jednoduchou odpověď. Zlepšení lze totiž dosáhnout hned v několika oblastech. Zásadním problémem je obezita dětí, na což upozornilo i šetření České školní inspekce. Podle lékaře Jana Boženského, předsedy Sekce pe­diatrické obezitologie České obezitologické společnosti, děti tloustnou každým rokem více a více. K zásadnímu zlomu však došlo během pandemie covidu-19, kdy byly zavřeny školy, a řada dětí se tak nedostala ke sportu ve škole a kvůli omezením ani venku. „Některé děti přibraly během jediného roku dvacet, třicet, dokonce i čtyřicet kilogramů,“ říká Boženský. Podle odborníka spousta dětí zápasí s následky absentujícího sportu dodnes. Během pandemie školáci seděli za počítačem. A byť už chodí do školy, za počítač opět usedají chvíli poté, co jim skončí výuka.

„Situace se od doby pandemie setrvale zhoršuje. Nejčerstvější data představuje studie Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost z roku 2021, podle které má problémy s váhou asi 26 procent dětí, obézních je 16 procent,“ říká dětská lékařka Kateřina Bednaříková, ředitelka Dětské léčebny Křetín, která se specializuje na léčbu obezity. Podle pediatričky jsou lékaři zvyšováním váhy dětí znepokojeni. „V roce 2016 trpělo obezitou 10,3 procenta dětí. Už tehdy to bylo vysoké číslo. Teď je to o dalších více než pět procent více,“ zdůrazňuje lékařka.

„Čelíme problému, že spousta dětí žije sledováním sociálních sítí a doslova zajídáním nudy nezdravými potravinami. Podle slov rodičů se řadě z nich bohužel nedaří tyto zvyky odstranit a znovu nějaký režim nastavit,“ doplňuje Veronika Koch Ondrová, dětská psycholožka, podle níž se sice nabízí hledat řešení dětské obezity ve školách, reálně jde však skutečně o problém v rodinách. „Právě rodiče by se měli snažit děti zapojit do vhodných aktivit a najít udržitelný režim, který jejich potomkům pomůže mít váhu pod kontrolou.“

Cesty, jak děti více vést ke sportu, hledá i stát. Ministerstvo školství v minulosti například podporovalo projekty, v jejichž rámci školy mohly realizovat hodinu tělesné výchovy navíc. Zprávu České školní inspekce aktuálně probírají i experti, které ministerstvo najalo k revizi rámcových vzdělávacích programů, podle nichž se na školách povinně vyučuje. Právě revize má v následujících letech výrazně proměnit podobu vý­uky, učitelé by například měli dostat více prostoru k vedení dětí ke zdravému životnímu stylu.

„Cílem je, abychom k péči o své zdraví vedli děti ve školách nikoli pouze v rámci hodin tělesné výchovy, ale napříč jednotlivými předměty. Povede k tomu nejen připravovaná revize rámcových vzdělávacích programů, ale pracujeme rovněž na dalších podpůrných programech, které mohou učitelům v jejich úsilí výrazně pomoci,“ sdělila Hrotu Jana Vašíčková, docentka z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a členka tvůrčí pracovní skupiny pro tělesnou výchovu z revize rámcových vzdělávacích programů.

I ona však podobně jako psycholožka Koch Ondrová zdůrazňuje, že od škol nemůžeme čekat zázraky. „Školy problém s nízkou tělesnou zdatností žáků samy o sobě vyřešit nemohou. Jako problém k řešení to musí pojmout celá společnost – nikoli pouze odborníci, ale rovněž politici na úrovni municipalit, lékaři, učitelé, zdravotní pojišťovny, a především rodiče. Právě jejich role je naprosto klíčová a musí si uvědomit, že to, co se v dětství zanedbá, s postupujícím věkem spíše graduje,“ říká Vašíčková.

Dnes již bývalý ministr školství Vladimír Balaš (STAN) uvedl, že resort kromě revize vzdělávacích programů chce podporovat rovněž to, aby výuku tělesné výchovy častěji učili aprobovaní učitelé, tedy ti, kteří se na výuku tělesné výchovy připravovali už v rámci samotného studia učitelství na pedagogických fakultách. I to má podle průzkumu dopad na výslednou fyzičku dětí. Balaš zároveň České školní inspekci zadal, aby fyzické testy žáků zopakovala, a to po čtyřech letech. 

V čem se děti testovaly

• Skok daleký z místa

žáci 3. a 7. ročníků základních škol, žáci 2. ročníků středních škol

• Leh-sed

žáci 3. a 7. ročníků základních škol, žáci 2. ročníků středních škol

• Běh 4 × 10 metrů

žáci 3. a 7. ročníků základních škol

• Vytrvalostní člunkový běh

žáci 3. a 7. ročníků základních škol, žáci 2. ročníků středních škol

• Shyb

žáci 2. ročníků středních škol – chlapci

• Výdrž ve shybu

žáci 2. ročníků středních škol – dívky

Zdroj: Česká školní inspekce