Studoval na Mezinárodní škole v Praze, anglicky tak mluví lépe než česky. William Jalloul, jehož rodina má z otcovy strany kořeny v Libanonu, měl k podnikání blízko od malička. Musel se totiž podílet na chodu domácnosti už od 14 let, kdy padl byznys jeho otce, který vlastnil v severních Čechách několik skláren.

Nejprve tátovi pomáhal s jeho novou firmou, pak nastartoval několik svých vlastních projektů. „Vždycky jsem toužil vytvořit něco vlastního,“ říká usměvavý třiatřicetiletý muž, kterému učaroval svět financí.

V žádné ze svých firem se nicméně nenašel, chtěl totiž vybudovat něco, co bude mít celoevropský a možná někdy i celosvětový dopad. A tak se zrodila myšlenka na Flowpay. Tedy startup, který má za cíl pomáhat malým a středním firmám v jejich růstu.

„Právě restaurace, obchůdky a další malé podniky jsou srdcem naší ekonomiky. Přinášejí Česku obrovskou hodnotu, zaměstnávají spousty lidí, tvoří velkou část HDP,“ připomíná mladý podnikatel v rozhovoru pro Hrot. V něm se dále dočtete, do kterých zemí chce letos Flowpay proniknout, jaké je účastnit se akcelerátoru Techstars a proč Jalloul bere ESOP, tedy systém zaměstnaneckých akcií, za formálně vyřešený.

Kdy jste se rozhodl začít podnikat?

Pocházím z podnikatelské rodiny, takže k tomu mám blízko. Táta, kterému je dnes 90 let, podnikal celý život. Pochází z Libanonu a měl nějaké firmy jak tam, tak tady v Čechách. A i přesto, že se mu jeho dřívější byznys se sklárnami nepodařil a skončilo to velmi špatně, tak jsem věděl, že chci podnikat – měl jsem touhu vytvořit a vybudovat něco vlastního.

Co se stalo s byznysem vašeho táty?

V severních Čechách měl několik skláren a necelých 300 zaměstnanců. Pak ale v roce 2000 přišla celosvětová krize a české sklářství skončilo ve velkých problémech. Situace byla těžká, později musela tátova firma vyhlásit konkurz. V té době se měla naše rodina velmi dobře, ovšem tím, že dal táta všechny prostředky do záchrany firmy, jsme o všechno přišli. Občas to pak bylo těžké, někdy jsme ani neměli peníze na běžné živobytí.

Jak jste se z toho dostali?

Starší brácha, kterému bylo v té době 19 let, musel začít pracovat, do práce nastoupila i mamka. Táta začal podnikat od nuly, protože by ho v 70 letech nikdo nezaměstnal. Mně bylo v té době 14, tak jsem ještě studoval, musel jsem ale odejít z mezinárodní školy a nastoupit na klasický český gympl. Zároveň jsem se staral o mladšího bratra, kterému bylo tehdy sedm let, a chodil na různé brigády, abych si aspoň vydělal na to, co jsem zrovna potřeboval. Nakonec se to postupně vyřešilo, nicméně už na tom moje rodina nikdy nebyla tak dobře jako dřív.

Kdy jste sám začal podnikat?

Někdy v 17 letech jsem začal pomáhat tátovi. O rok později jsme založili firmu na export skla, která byla napsaná na mě, zároveň jsem jako živnostník pracoval i ve filmovém průmyslu. Ale to mě tolik nebavilo. A když jsem dodělal gympl, odjel jsem do Londýna, protože jsem chtěl zase studovat v angličtině.

Jako na té soukromé škole.

Přesně tak, tam jsem byl od školky do osmé třídy. Na český gympl jsem přešel až v devítce, což je důvod, proč mluvím lépe anglicky než česky.

Doma jste mluvili jak?

Česky, ale ve škole je člověk od rána do večera, navíc jsem mluvil se všemi kamarády anglicky. Každý týden jsem proto měl doučování z češtiny, abych si mohl udělat dorovnávací zkoušky. 

České gymnázium vám nevyhovovalo?

Český školský systém se mi zdá horší než ten, který jsem zažil na mezinárodní škole, protože se za dlouhou dobou nikam neposunul. Základní rozdíl je v tom, že mezinárodní škola naučí člověka hledat si informace, vede jej k úspěchu. V Česku se spíš jede metoda „Seď, poslouchej a opakuj to, co ti řeknu“.

William Jalloul studoval v Londýně, nakonec ho ale nazpátek zlákalo Česko. foto: Tomáš Novák, Hrot24

Takže jste chtěl studovat v Anglii. Neříkal jste si třeba, že byste tam i začal podnikat? Nebo vás táhlo Česko?

Mně se v té Anglii hrozně nelíbilo. Chtěl jsem tam proto, že tam studovali někteří mí kamarádi z mezinárodní školy v Praze. Nakonec jsem ale zjistil, že mi je britská mentalita cizí, Londýn se mi nelíbil, navíc jsem tam byl v 19 letech sám a neměl finanční podporu rodiny. Po dvou týdnech jsem se rozhodl, že tohle ne. A vrátil se do Prahy. 

A vysokou školu v Praze jste studoval v angličtině?

Ano, na Prague College. A tam jsem zažil po dlouhé době první rok, kdy jsem nic nedělal a užíval si klasický vysokoškolský život. Pak mě ale začalo frustrovat, že se tolik flákám. Najednou jsem naštěstí dostal příležitost začít pracovat ve finančním poradenství. Ve financích jsem chtěl působit vždycky, i proto se mi to hrozně zalíbilo. Studovat byznys je sice zajímavé, ale mnohem lepší je ho tvořit. Z univerzity jsem tedy po prvním roce odešel a začal podnikat. 

V Česku se dá experimentovat

Jaké byly začátky?

Velice úspěšné. S pár lidmi jsme založili vlastní finančně-poradenskou společnost GFS, v níž dnes působí více jak 300 lidí. Dále vznikla firma InspiPay, která podnikatelům zprostředkovává platební brány a terminály a dnes zprocesuje platby za více jak pět miliard korun ročně. Já to nicméně bral jen jako první krok. Chtěl jsem se naučit vydělávat kapitál, zároveň jsem toužil po vybudování dalších věcí. Tak jsem přes family office WJ Ventures začal investovat do startupů, fintechů i nemovitostí. 

Ale to mi nestačilo. Pořád jsem měl ambice vytvořit něco, co bude mít celoevropský a možná někdy i celosvětový dopad. A tak se zrodila myšlenka na Flowpay.

Jaké je v Česku vybudovat fintech?

Česká republika je zajímavé místo, kde se dá dobře experimentovat, ačkoliv tu žijí dost konzervativní lidé, co se týče finančních služeb. Je tu malý trh, který není extrémně přeregulovaný, ale zároveň není ani úplně volný. Takže když si tu nějaký fintech získá klienty, znamená to, že má nějakou hodnotu, a to i v zahraničí. Co funguje tady, bude fungovat také v západní i východní Evropě. Každopádně ten startupový ekosystém je tady pořád ještě dost komplikovaný, jsme pořád v rozvoji. 

O tom se ještě pobavíme. S čím tu Flowpay experimentuje?

Flowpay je tady od toho, abychom malým a středním podnikům pomáhali získávat kapitál, a to jednoduchým způsobem. Když jsem pracoval ve finančním poradenství, tak jsme byli v kontaktu s tisíci firmami, abych s nimi řešil financování. Ten proces byl klasický – vzalo se daňové přiznání, šlo se do banky a následně se čekalo tři měsíce. A i po této době se často stávalo, že banka řekla: „Ne, děkujeme“. 

Banky ty firmy vyhodnocují právě podle daňového přiznání, které je ale z 90 procent případů optimalizované a nereflektuje to, jak se tomu byznysu reálně daří. Navíc je to sumarizovaná informace za celé kalendářní období. 

Takže co s tím?

My jsme se tedy rozhodli využívat jiná, realtimová data, která dokážou ten byznys lépe pochopit a vyhodnotit. Díky analýze účetních, prodejních, skladových a dalších dat a finančních transakcí na bankovních účtech tak umíme predikovat budoucnost toho podniku – i jeho tržby. Teď tvoří 20 procent naší klientely restaurace, obchody a podobně, zbylých 80 procent pak e-commerce. 

Právě restaurace, obchůdky a další malé podniky jsou srdcem naší ekonomiky. Přinášejí Česku obrovskou hodnotu, zaměstnávají spousty lidí, tvoří velkou část HDP. Banky jim ale často, jak už jsem říkal, financování neposkytují. To je obrovský problém, ty firmy pak nemůžou růst, peníze přitom často potřebují získat co nejrychleji. Velké společnosti přitom dostávají neomezený kapitál a pak je drtí.

Jalloul věří, že potenciál jeho technologie je celosvětový. foto: Tomáš Novák, Hrot24

Takže naší ideou je malým a středním podnikatelům co nejvíce zjednodušit financování. O tom to všechno je. Používáme k tomu i umělou inteligenci. A rádi bychom v budoucnu poskytovali naši technologii i bankám, které pořád mají nejvíce kapitálu. A to proto, aby lépe chápaly i menší byznysy.

Jak funguje vaše spolupráce s bankami?

Ta spolupráce mi připomíná hádanku o slepici a vejci. Nejdřív jsme to financování museli začít poskytovat my, abychom všem ukázali, že naše technologie funguje. Teď už máme kontrakt s jednou západoevropskou bankou, bohužel nemůžu říci, se kterou. Do tří nebo čtyř měsíců by to ale mělo fungovat tak, že financování budeme poskytovat ve spolupráci s touto bankou.

Kde teď čerpáte peníze pro financování?

Máme vlastní prostředky, které jsme na začátku načerpali od různých přátel a rodinných příslušníků. Také spolupracujeme s několika crowdfundingovými platformami na českém trhu. Teď ale potřebujeme větší objem kapitálu, proto vyjednáváme s dalšími subjekty, přičemž připravujeme kreditní linku blížící se jedné miliardě korun. Chceme se posunout o level výš. 

Do Flowpay přiteklo v březnu 53 milionů, a to od Depo Ventures, Soulmates Ventures a jiných investorů. Přemýšlíte o další investici? 

Tohle byla investice na rozvoj naší technologie, k tomu máme zajištěný kapitál, a to na roky dopředu. Idea je, že se do konce roku dokážeme posunout do bodu zvratu (moment, kdy se startup dostává ze ztráty do zisku – pozn. red.), pak uvidíme, jestli budeme potřebovat další peníze. Záleží, jak rychle budeme chtít růst. Každopádně věřím, že potenciál naší technologie je celosvětový, takže je pravděpodobné, že ten růst bude rychlý.

Kolika firmám jste už poskytli financování?

Úvěrů jsme jsme již poskytli stovky. Zájem je velký, celkově jsme měli několik tisíc poptávek na financování. 

Jaká je tedy vaše míra schválení úvěrů?

Reálně máme míru schválení úvěrů podstatně vyšší. Ve více jak 70 procentech případů si pak totiž klient, kterému poskytneme financování, od nás bere úvěr znovu. Každopádně letos cílíme na to, že poskytneme více jak tisíc úvěrů. 

Udělej toho více a rychleji

Co expanze do zahraničí?

29. května jsme vstoupili na Slovensko, a to společně se Shoptetem. Bylo to trochu pomalejší, než jsme předpokládali, ale už jsme tam. A hodláme spolupracovat i s dalšími partnery, abychom se tam pořádně etablovali. Do konce roku bychom rádi ještě expandovali i do Chorvatska a Slovinska. Plus brzy vstoupíme i na jeden západní trh.

Vy teď máte sídlo v Nizozemsku. Půjde o tento trh?

Můžete si to zkusit tipnout. Víc nemůžu prozradit, bude to ale velké.

Takže Nizozemsko. Jaký byl vůbec přesun do této země?

My jsme jenom formálně změnili sídlo firmy. Bylo to hodně komplikované, museli jsme se vypořádat s velkým množstvím byrokratických překážek. Ale šlo o podmínku k tomu, abychom se mohli účastnit prestižního akceleračního programu Techstars. To znamená, že z naší strany nešlo o nějakou daňovou optimalizaci, ale opravdu o tento důvod. Oni nám řekli, že umí investovat do asi 50 jurisdikcí, ta česká ovšem mezi nimi není. Takže jsme měli jasno, co dělat.

Pořád jsme nicméně česká firma, tým máme pořád v Česku. Nikdy jsme nechtěli přesouvat naše sídlo do zahraničí, šlo pouze o pragmatický krok.

Každopádně to, že teď sídlíme v Nizozemsku, jisté výhody přináší. Už se orientujeme v tamním ekosystému, známe jejich zákony. Zároveň musím říci, že české firmy nemají na Západě úplně nejlepší renomé, pořád se tam na ně koukají jako na východní postkomunistickou Evropu. Takhle jsme pro některé investory řekněme důvěryhodnější.

Jak probíhá spolupráce s akcelerátorem Techstars?

Ten je tu od toho, aby akceleroval všechno. Úplně všechno a komplexně. Je to extrémně intenzivní program, tři měsíce jsem se nezastavil, 16 hodin denně bylo naprosto běžnou věcí. Ale stojí to za to. Oni nás naučili rychle odbavovat nebo tvořit různé věci, dobře prodávat naše ideály a naši značku, správně komunikovat s investory. Ostatně jejich motto je „Do more faster“, tedy „Udělej toho více a rychleji“. 

Třeba za první měsíc jsem se sešel se sto mentory, tedy se zástupci korporátů, lidmi z venture kapitálových fondů, zakladateli startupů. Každému jsem musel rychle představit náš byznys a pak si od něj vyslechnout jeho know-how. A byl to neuvěřitelný networking, protože šlo o úžasné lidi, kteří často stáli za zrodem jednorožců a dalších úspěšných firem. Bavil jsem se třeba s bývalým generálním ředitelem Goldman Sachs, bývalým generálním ředitelem Rabobank nebo se zástupci třetí největší nizozemské banky ABN AMRO. A s mnoha dalšími osobnostmi.

A musím říci, že přesně takhle se tvoří startup. Musíme brát externí kapitál, není to prostě o tom, že založíme firmu a začneme hned vydělávat. Startupy jsou o networkingu a kontaktech. Potřebujeme přístup k takto důležitým lidem. Třeba nedávno jsem sháněl kontakt na pár lidí v USA. Tak jsem napsal do Techstars – a odepsal mi přímo jeho zakladatel, David Cohen, který je ve startupovém světě považován za částečného boha.

Kolik vás teď ve Flowpay je?

Na začátku roku nás bylo deset, teď už jsme vyrostli na 23 lidí. Většina týmu působí v IT a oblasti datové vědy. Bereme se totiž primárně jako technologická společnost. To, že úvěrujeme, je jen konečné řešení.

Chtěli byste své služby rozšířit i na další odvětví? 

V dnešní době spolupracujeme s pokladními systémy, e-commerce a poskytovateli platebních služeb. Chtěli bychom se samozřejmě rozšířit i na účetní softwary. Vzhledem k tomu, že rozumíme tomu byznysu a máme hodně dat, tak bychom menším podnikům rádi nabízeli i nástroje, kterými by lépe porozuměly svým datům. Podívejte se na pražské restaurace, často používají k plánování jen tužku a papír. A to není dobře, z toho žádnou pořádnou predikci nevytvoříte.

Zároveň chceme začít nabízet i větší úvěry. Dnes je to maximálně milion korun, teď se hodláme dostat na pět milionů. A pak to posuneme ještě dál. Tohle financování totiž pomůže k růstu malým a středním podnikům v České republice a potažmo i celému evropskému ekosystému.

Chybí tu andělští investoři

Nedávno jste se stal členem představenstva České fintechové asociace. Co si od toho slibujete?

Vždycky jsem chtěl podporovat český ekosystém startupů a fintechů. To, že mě pozvali do představenstva této asociace, pro mě bylo obrovskou ctí, byl jsem opravdu šťastný. Pořád se z 99 procent budu věnovat Flowpay, nicméně razím teorii, že bych měl pomáhat i čerstvým founderům. Rád bych jim dával i nějaký mentoring. Teď na to nemám čas, ale v budoucnu to určitě půjde. V současné chvíli je to totiž hlavně o diskuzích a předávání know-how, abychom tento ekosystém posouvali vpřed.

Jak lze tomu startupovému ekosystému nejlépe pomoci?

Určitě je to hlavně o vytvoření prostoru, kde jde založit startup naprosto jednoduchým způsobem. Zároveň by nové startupy měly mít snadný přístup ke kapitálu. Česká republika je oproti západním zemím dost podfinancovaná. 

Za posledních pět let sice vzrostl počet venture kapitálových fondů, ale pořád tady chybí nějaká silná báze andělských investorů, kteří pomáhají startupům v jejich raných fázích. Nejde přitom o to, že by museli investovat stovky tisíc eur, stačí jednotky nebo desítky tisíc. A to by celý ten ekosystém nakoplo. ESOP už nicméně beru za vyřešený.

Vyřešený? Nedávno napsali startupisté a investoři otevřený dopis premiérovi, ve kterém ho žádali o funkční systém zaměstnaneckých akcií.

Ano, i já tam jsem podepsaný. V tom systému bylo několik chybných věcí, které bylo potřeba změnit. Ale dle mých informací se to už podařilo, takže se teď čeká na schválení pozměňovacího návrhu. Všichni vědí, že je ESOP prostě nevyhnutelný, je na tom i politická vůle. Teď už je jen otázka, kdy bude hotovo.

Každopádně schválení zaměstnaneckých akcií nic tak zásadního nezmění. Je dobře, že stát konečně oficiálně uzná, že tu máme nějaké startupy a že ty ESOP potřebují. Jde prostě o dobrou alternativu k obřím výplatám, na které startupy ve svých začátcích peníze nemají. Ale už dnes funguje virtuální ESOP a jsou i další způsoby, jak stát obejít. Takže v tomhle ohledu to zas taková změna nebude. Navíc si nemysleme, že bychom tu byli sto let za opicemi – v Nizozemsku implementovali ESOP teprve minulý rok.

Problém je třeba šíleně komplikovaný proces nabírání zahraničních talentů, převážně těch mimoevropských, který nedává vůbec smysl. Neříkám, že by se měly otevřít hranice, to ani náhodou. Ale ajťáky a technické lidi tady přece chceme. A potřebujeme.

William Jalloul (33) • Narodil se roku 1991, je zakladatelem a CEO společnosti Flowpay • Pochází z rodiny s dlouhou podnikatelskou tradicí, sám se od mládí věnuje byznysu • Studoval na škole International School of Prague, své středoškolské studium ale dokončil na Gymnáziu nad Štolou • Spoluzaložil finanční skupinu GFS, která nyní čítá více než 300 poradců • Založil family office WJ Ventures zaměřený na investování a rozvoj firem z oblasti fintechu, SaaS, e-commerce, e-sportu a realit • Jedním z jeho projektů je InspiPay, který pomáhá klientům zprocesovat platby v hodnotě přes pět miliard korun ročně • V roce 2021 založil společnost Flowpay, kterou rozvíjí, aby se stala fintechem evropského měřítka. Ostatně se účastnila prestižního akceleračního programu Techstars • Je nově také členem představenstva České fintechové asociace

. foto: Tomáš Novák, Hrot24