V Poslanecké sněmovně se loni odehrály hned dva pokusy o částečnou legalizaci „rekreační“ marihuany. Oba byly neús­pěšné – první zkrachoval na konci ledna, druhý o šest měsíců později.

V obou případech většina zákonodárců odmítla návrh piráta Tomáše Vymazala, který přitom nebyl nijak revoluční. Chtěl povolit legální možnost vypěstování pouhých tří kytek konopí pro vlastní spotřebu.Tedy nic, co by alespoň vzdáleně mohlo připomínat toxikomanii.

Před rokem se sice legislativu schválit nepodařilo, detailní pohled na výsledky hlasování ale dává naději do budoucna. Poslanci v obou případech drželi až na čestné výjimky stranickou linii. Dobrou zprávou pro fanoušky domácího šlechtění omamných kytek je, že téměř všechny partaje hlasující tehdy proti jsou dnes v opozici nebo úplně mimo Sněmovnu.

Co naopak loni získalo širokou podporu parlamentu, byla liberalizace trhu s léčebným konopím. Nová úprava platí už od ledna a byznys s marihuanou pro nemocné by se díky ní měl dostat na novou úroveň.

Co na to lidovci?

Nejjednotnějšími odpůrci uvolnění konopné legislativy byli poslanci za hnutí ANO. Andrej Babiš vyhrožoval, že by se díky tomu dostala marihuana do rukou dětem, a strana jako obvykle jednotně stála za ním. Ani názor SPD a komunistů na lehké drogy asi není třeba rozvádět. Postačí citace expolicisty Zdeňka Ondráčka, který varoval, že lehká droga dělá z uživatelů tvory s inteligencí makaka.

Naopak téměř jednotně pro byli kromě Pirátů také zástupci ODS a Starostů. Poslanci TOP 09 se zdrželi a KDU-ČSL byla proti. Právě tyto dvě partaje, byť v rámci koalice menšinové, budou pro legalizaci konopí představovat problém také nyní. Téma se ostatně nedostalo ani do koaliční smlouvy, ani do programového prohlášení vlády.

Podle Pirátů ale pod stůl nespadne. Šéf jejich poslaneckého klubu Jakub Michálek tvrdí, že v koalici panuje shoda alespoň v jednom: regulace drog by se měla odvíjet od jejich škodlivosti. Neměl by tedy být problém prosadit odstupňování trestů za drogové přečiny a jistou „úlevu“ pro rozumné množství marihuany. Jinými slovy, kdo si doma na balkoně pěstuje několik kytek, jimiž si pak zpříjemňuje dlouhé zimní večery, má tedy zřejmě velkou šanci, že v příštích letech vyjde z ilegality.

Naopak prakticky jisté je, že nedojde na nejodvážnější nápady Tomáše Vymazala, který by rád dotáhl zákony až k úplnému uvolnění trhu a zdanění konopí. A to nejen kvůli tomu, že on sám už ve Sněmovně nesedí. Skeptický je také Jakub Michálek, který opatrně hovoří o trendech směrem k legalizaci „v horizontu několika volebních období“.

Deset jointů

Řešení konopné tematiky je spojeno hlavně s Piráty, jejichž vyjednávací pozice ve vládě není zrovna silná. Existuje ale několik argumentů, že opravdu nejde o výstřelek politických hašišáků s dredy a koalice by se problémem měla vážně zabývat.

Různé statistiky v posledních letech hovoří o tom, že v Česku má zkušenost s marihuanou mezi čtvrtinou a třetinou lidí; v případě mladých jsou to dokonce dvě pětiny. Patříme v tom mezi evropskou špičku.

Spotřeba konopí v posledních deseti letech se u nás podle odhadů Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti pohybovala mezi dvaceti a třiceti tunami ročně. Hrubě přepočteno: na každého Čecha připadá asi joint na měsíc.

Veškerá tato spotřeba pochází de facto z ilegálních zdrojů, a mimo zákon se tak dostávají tisíce lidí. Ačkoli v praxi je v Česku přístup policie i úřadů ke konopí velmi benevolentní, při troše smůly legislativa stále umožňuje podmíněný trest za záhonek za domem. Anebo kriminál natvrdo, pokud se prokáže, že se pěstitel o část štědré úrody podělil.

Zároveň je odmítání legalizace a regulace trhu opomíjením velké příležitosti. Nejenže by stát měl trh s marihuanou víc pod kontrolou a omezil šedou zónu, kromě toho by spotřební daň z rekreačního jointu mohla být vítaným přínosem do státního rozpočtu. Piráti před časem spočítali, že by se mohly vybrat daně za více než tři miliardy korun.

Evropa zelená

Všechno navíc nasvědčuje tomu, že se Česko odmítáním širší legalizace konopí postaví také proti evropskému trendu. Nejdále pokročila Malta, která loni rekreační lehkou drogu povolila jak pro pěstování, tak pro prodej ve speciálních prodejnách. O podobných krocích politici jednají také ve Švýcarsku, Španělsku nebo v Itálii.

Možná trochu paradoxně se opojnému kouři plánuje otevřít také dosud přísné Německo, kde přístup ke konopí zvrátily volby a vítězství levicové koalice. Kabinet socialisty Olafa Scholze slíbil, že připraví návrh, jak materiál do jointů legálně prodávat uživatelům nejen k léčebným účelům, ale také pro zábavu.

Do německého státního rozpočtu by marihuana podle analytiků z Düsseldorf­ské univerzity přinesla téměř dvě miliar­dy eur na daních. Upozorňují navíc na další finanční přínosy: státní správa by například ušetřila další významné sumy na nákladech, které dnes vydává na potírání měkkých drog.

I Němci ale samozřejmě slibují přísnou regulaci, aby se z německých měst nestaly další Amsterodamy lákající turisty na toleranci drog.

Konečně konkurence

Jestliže vytvoření komerčního, zdaněného trhu s rekreační marihuanou je v Česku zřejmě v nedohlednu, v oblasti už delší dobu povoleného lékařského konopí přišly zásadní pokroky už letos. Poslanci loni v létě odhlasovali novou legislativu, která otvírá dosud zavřené dveře na tuzemský trh.

Ani léčebná marihuana to v Česku neměla jednoduché a po roce 2015 nejprve systém v podstatě nefungoval. Konopí se dováželo, nebylo ale jasné, jak ho předepisovat a prodávat, a tak se počty předepsaných receptů pohybovaly ve stovkách a spotřeba v tisícovkách gramů ročně. Občas se dokonce prošlé „léčivo“ muselo pálit.

Loni už se však podle údajů Státní agentury pro konopí pro léčebné použití předepsalo téměř čtrnáct tisíc léčebných kúr na osmdesát kilogramů konopí.

Do loňska měla pěstování lékařského konopí v Česku pod palcem jediná firma. Slušovický Elkoplast pravidelně získával licenci ve výběrovém řízení s jediným, předem daným vítězem a například loni dodával podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) lékárnám konopí po 171 korunách s DPH za gram.

Od ledna mají možnost žádat o licenci také další společnosti. Zatímco zastřešující legislativa je schválená, podle zájemců o licenci zatím ještě chybí detailní vyhlášky. „K získání má stačit prohlášení o splnění podmínek správné pěstitelské praxe. Zatím neznáme přesnou metodiku,“ říká Jiří Velechovský z firmy SensiQure, který se do pěstování lékařského konopí chce pustit.

Zájemců o licenci bude více, například třeboňská společnost Eco Grow nebo trutnovský Master CBD, pěstující zatím technické konopí. Potenciál trhu je ale velký. Díky vstřícnějšímu přístupu úřadů, lékařů i lékáren prý poptávka roste a konopí je na trhu nedostatek.

Zkušenosti ze zahraničí také mluví jednoznačně ve prospěch růstu trhu. Například v Izraeli s mírně nižším počtem obyvatel, než má Česko, legalizovali marihuanu pro pacienty vybraných chorob už před více než deseti lety. Seznam možných diagnóz i počty pacientů od té doby rychle rostou. Domácí spotřeba loni dosáhla zhruba dvaceti tun.

Důkaz o potenciálu trhu leží ale i mnohem geograficky a kulturně blíže. V konzervativnějším Německu spotřeba činila 6,6 tuny. To je sice podstatně méně než v Izraeli, stále ale sedmnáctkrát více na hlavu než v Česku.

Procento nevadí

Lukrativní sektor už nyní legálního konopného byznysu představuje také technické konopí. A i jeho pěstitelům a zpracovatelům loni politici vyšli vstříc, když zvýšili horní limit obsahu THC v takzvaném technickém konopí z 0,3 na jedno procento. Mimochodem, Česko se tím vyrovnalo třeba deset let platné švýcarské legislativě, kde se sušené květy obsahující jen kanabinoidy a malé množství THC prodávají i kuřákům.

Výrobci technického konopí, které se dál zpracovává, v Česku i Evropě mají zatím kvalitního materiálu nedostatek, byť například ve Švýcarsku, Německu nebo v Nizozemsku vyrostly velké specializované pěstírny. „Zatím byla poptávka větší než nabídka, takže se prodalo kdeco a zákazníci se s tím popasovali,“ říká druhý spolumajitel SensiQure Tomáš Mikula.

O kvalitní technické konopí využívané k výrobě čím dál oblíbenějších mastí, olejů, šamponů nebo potravin tak bude podle něj zájem jak v Česku, tak v dalších evropských zemích. O možných dodávkách už ostatně jedná i jeho firma.