Česko má stále pronajatou část přístavu v Hamburku, již léta ji však nevyužívá. Nyní se ale zhruba 300 kilometrů dál na západ vrátilo na námořní mapu světa.

A nejen to. Země s nejvyšší historickou závislostí na Kremlem ovládaném ruském plynu si zajistila třetinu dodávek z jiných zdrojů. U nizozemských břehů Severního moře mezi větrníky, plynovou a uhelnou elektrárnou, ale i tuleni křižujícími trasy námořních lodí totiž odstartoval provoz plovoucího terminálu Eemshaven na zkapalněný zemní plyn. Jde o vůbec první terminál zprovozněný od začátku bojů na Ukrajině, a tedy i počátku problémů s nedostatkem energetické komodity v Evropě. 

Terminál vlastní nizozemská společnost Gasunie, využívat ho však bude i Česko. Polostátní Skupina ČEZ uspěla v tendru mezi celkem čtrnácti zájemci a spolu s energetickými obry Shell a Engie získala každá z firem třetinu kapacity. Celkově tak ČEZ bude mít přístup až ke třem miliardám kubíků LNG ročně, což odpovídá zhruba třetině spotřeby celého Česka.

„Nápad na terminál vznikl teprve měsíc po začátku války na Ukrajině. Uběhlo tedy asi 200 dní od myšlenky do slavnostního otevření,“ prohlásil ředitel ČEZ Daniel Beneš v Eemshavenu, kam dorazil i premiér Petr Fiala, nizozemský ministr energetiky Rob Jetten a videozdravici zaslal také německý ministr hospodářství Robert Habeck.

Úzké hrdlo na plynové mapě

Vysoký počet uchazečů v tendru ukazuje, že o kapacitu terminálů je velký zájem. Navzdory aktuálním potížím v zásobování je přitom plynu ve světě relativně dost. Problémem jsou však úzká místa v logistice, která ho znemožňují dostat z místa původu k odběratelům.

Takovými jsou právě terminály, v jejichž výstavbě část Evropy uchlácholená zdánlivým dostatkem trubkového plynu z Ruska zaspala. Nejbližší terminál od Česka je v polském Svinoústí, se kterým však Česko nemá dostatečné propojení. V Německu, kam naopak vede plynovodů dostatek, se terminály teprve stavějí. 

ČEZ nakupuje LNG za spotové ceny, za pronájem kapacity v terminálu platí podle Beneše vyšší desítky milionů eur ročně. Podle zdrojů blízkých Skupině ČEZ Česko přitom aktuálně LNG nutně nepotřebuje. Navzdory tomu, že Vladimir Putin uzavřel kohouty plynovodu Nord Stream, do Česka stále dostatek plynu proudí, například z Norska. Jde tak především o bezpečnostní opatření, s příchodem zimy může být brzy situace úplně jiná. 

Terminál v Nizozemsku se skládá ze dvou takzvaných FSRU plavidel – Golar Igloo a menšího Eemshaven LNG. „Naší specialitou je, že využíváme dvě lodě. Normálně to bývá jen jedna, my máme dvě a ty pracují společně,“ popisuje člen představenstva Gasunie Ulco Vermeulen. 

V uplynulých týdnech byly doplněny o technologie umožňující regasifikaci LNG. Námořní tankery tak dovezou plyn zkapalněný při teplotě minus 160 stupňů do Eemshavenu, kde se přečerpá do terminálu. Tam se při využití teploty z mořské vody a v zimě i tepla z přilehlé uhelné elektrárny vrací do plynného stavu a následně směřuje trubkami dál do Evropy. „Bude připlouvat asi sto lodí ročně, to znamená dvě až tři lodě týdně,“ nastínil frekvenci Vermeulen.

Mimochodem, lodě s černým uhlím připlouvají k molu přímo naproti terminálu. Poblíž zase čeká na další nasazení pozoruhodné plavidlo využívané pro stavbu větrníků na moři. Obří tubusy budoucích větrných elektráren již čekají na břehu na nalodění. Eemshaven je komplexní energetický hub, ze zdrojů zde není zastoupeno snad jen jádro. 

První LNG bude z USA

Plyn musí ovšem ČEZ nakupovat zvlášť, stejně jako platit za kapacitu pro přepravu do Česka. Každý z uživatelů má pevně stanovené termíny, kdy může terminál využívat. Česko má do konce roku k dispozici osm časových slotů, první z nich odstartuje 19. září. Tehdy také připluje první dodávka „českého“ plynu z americké Louisiany, kterou ČEZ nakoupil u energetické skupiny Cheniere. 

Letos do terminálu připluje ještě sedm lodí s LNG určeným pro Česko. Dodavatelem však může být někdo úplně jiný. „Včera jsme zajistili druhou loď od společnosti Shell,“ řekl v den otevření v Eemshavenu Beneš. Energetická skupina jedná o dodávkách s desítkou dalších obchodníků či producentů. LNG tak může pocházet prakticky odkudkoli, velkým producentem je třeba Katar. Občas se rozhoduje o cílové destinaci až ve chvíli, kdy jsou tankery dávno na moři.