Experti napočítali pouze 62 mláďat u 26 párů. Vědce znepokojilo také to, že v téměř polovině kontrolovaných hnízd našli neoplozená či takzvaně zastuzená vajíčka. Na vině může být chladné počasí, ale rovněž příbuzenské páření v malé sýččí populaci, což může snižovat schopnost reprodukce.

Sýčci obecní tak v české krajině zažívají druhou špatnou sezonu po sobě. Zatímco v roce 2020 díky nadbytku hrabošů vyvedli devadesát pět mláďat, v následujících letech to bylo výrazně méně. „Letos jsme v jádrové populaci v severozápadních Čechách spočítali jen šedesát dva mláďat. Loni to bylo padesát šest,“ uvedl Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců a České společnosti ornitologické.

Kvůli slabé loňské sezoně je letos málo nových samečků, kteří hnízdí poprvé, hledají svá teritoria a samičky. „Zaznamenali jsme celkem padesát devět volajících samečků, loni to bylo šedesát osm. Menší počet samců se promítl také do bilance hnízdění. Letos jsme spočítali jen šestadvacet snůšek sýčků, o šest méně než loni,“ dodal Šálek.

Příbuzenské páření

Špatnou zprávou také je, že v jedenácti hnízdech ornitologové zjistili neoplozená či zastuzená vajíčka a některé snůšky dospělí sýčci zcela opustili.

„Celkem pět snůšek bylo kompletně neoplodněných či zastuzených. Existují dvě pravděpodobné příčiny či jejich kombinace – chladné počasí v některé fázi inkubace a vliv příbuzenského páření, které může vyústit ve sníženou schopnost reprodukce (takzvanou inbrední depresi),“ konstatoval Martin Šálek. 

„I když naše předchozí analýzy genetické variability sýčků zatím neukazují vysokou míru inbreedingu (příbuzenského křížení), v malých a izolovaných populacích, jaké sýček v Česku má, je páření mezi příbuznými nevyhnutelné a může být pro sýčka velkým problémem do budoucna, pokud se přirozeně nepodaří posílit stávající populaci,“ dodal ornitolog.

Nejohroženější sova

Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem zhruba posledních sto párů je na pokraji vyhynutí. Dlouhodobým hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je velkoplošné intenzivní zemědělství, které vede ke ztrátě pestrosti krajiny i úbytku krajinných prvků, jež jsou pro sýčky i další obyvatele krajiny zcela zásadní. Z původně nejpočetnější sovy s desítkami tisíc párů jde nyní o sovu nejohroženější.

I z tohoto důvodu byl pro sýčka v roce 2020 vypsán záchranný program pod záštitou ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci alespoň na tisíc párů, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.

„Aby se dařilo populaci stabilizovat a také posilovat, je potřebné úzce spolupracovat se zemědělci, kteří jsou našimi hlavními spojenci při ochraně sýčků, a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme umisťování budek, berliček na louky, šetrnější hospodaření a zároveň zabezpečujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ uvedl Martin Šálek.

Společně se správou silnic ve Středočeském a Ústeckém kraji ornitologové také zajistili to, aby se neobsekávaly okraje frekventovaných silnic v okolí hnízdišť sýčků. „Chceme tak snížit riziko, že sýčky srazí vozidlo v průběhu hnízdění od května do července, kdy ptáci loví na posečených porostech,“ vysvětlil ornitolog Šálek.

Dodal, že právě travnaté silniční příkopy v tuto dobu představují preferované loviště v jejich teritoriích. „Ostatní lovecké biotopy – například pole a louky – jsou v době hnízdění zarostlé vysokou a hustou vegetací bránící lovu kořisti. Domlouváme proto se zemědělci takzvanou pásovou seč, při které se vytvoří pro sýčka vyhovující mozaika posečených a neposečených ploch,“ uvedl Šálek.