Jak pomocí dluhopisů překlenout krizi?
S dluhopisy je spojeno právo na splacení dlužné částky, tedy jmenovité hodnoty dluhopisu, a úrokového výnosu. Společnost, která tedy potřebuje získat finanční prostředky (emitent), vydá dluhopisy a nabídne je ke koupi (úpisu) investorům. Investoři, kteří si dluhopisy koupí a poskytnou tak emitentovi finance potřebné pro jeho podnikatelský záměr, mají vůči emitentovi právo na výplatu pravidelného úrokového výnosu (obvykle mezi 5 až 9 procenty). Ten se vyplácí zpravidla několikrát ročně. Po stanovené době, kterou při vydání dluhopisů určí emitent dle svých potřeb (například po třech letech), vrátí emitent investorům zpět částku, kterou od nich při úpisu dluhopisů obdržel (jmenovitou hodnotu dluhopisu). Vztah mezi emitentem a investorem se řídí emisními podmínkami sestavenými emitentem před spuštěním emise.
Dluhopisy můžeme považovat za velmi flexibilní investiční nástroj, kdy lze v rámci jedné emise vydat více druhů dluhopisů s různými parametry. Tyto cenné papíry je také možné zajistit zástavním právem nebo ručitelským prohlášením, a tím zvýšit jejich atraktivitu pro potenciální investory.
Korporátní dluhopisy se většinou používají k financování projektů s dlouhodobější návratností investice. Menší (tzv. podlimitní) emise dluhopisů do jednoho milionu (tedy cca 26 milionů korun) nepodléhají schvalovacímu procesu České národní banky a nezkoumá se jejich účel. Je tedy možné je využít právě i k překlenutí výpadku příjmů způsobenému např. současnou krizovou situací. U podlimitních emisí zákon nijak neomezuje nabízení dluhopisů, je tedy možné je nabídnout neomezenému počtu osob. Potenciálními investory tak mohou být jak obchodní partneři emitenta, tak jeho klienti či zcela náhodní investoři.
Na co si dát pozor při podlimitní emisi dluhopisů?
Prodej dluhopisů online
Dluhopisy může emitent inzerovat a prodávat na svých i jakýchkoliv jiných webových stránkách. Pokud se jedná o podlimitní emisi (do jednoho milionu eur), zákon takový způsob nabízení a prodeje dluhopisů nijak neomezuje. Je tedy možné je inzerovat na webu a smlouvu o úpisu dluhopisů uzavírat za pomoci prostředků komunikace na dálku.
Emitenti nicméně v těchto případech často zapomínají na to, že menší investoři z řad fyzických osob mohou být při koupi dluhopisů v postavení spotřebitele. Je proto nutné spotřebitele poučit o jeho právech podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. K tomuto poučení patří mimo jiné také právo do 14 dnů bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku. Pokud investora-spotřebitele emitent nepoučí, lhůta pro odstoupení od smlouvy se prodlužuje o jeden rok. Jedním z důsledků takové situace je to, že investoři-spotřebitelé, kteří nebyli náležitě poučeni, mohou i po roce od úpisu dluhopisů bez udání důvodu požadovat vrácení částky, kterou emitentovi za dluhopisy zaplatili. Proto je vhodné věnovat spotřebitelskému poučení náležitou pozornost.
Souběh podlimitních emisí
Důležitým aspektem, který si emitenti korporátních dluhopisů často neuvědomují, je skutečnost, že limit jednoho milionu eur, rozhodující pro vznik povinnosti vyhotovit prospekt a nechat jej schválit Českou národní bankou, neplatí pouze pro konkrétní emisi dluhopisů, ale pro daného emitenta a jím nabízené dluhopisy v období posledních 12 měsíců. Jednotlivé emise téhož emitenta se tak sčítají.
Podmínky neveřejné nabídky
Ještě před spuštěním emise dluhopisů o objemu přesahujícím jeden milion eur má emitent povinnost vyhotovit prospekt a nechat jej schválit Českou národní bankou. Podle evropského nařízení o prospektu se povinnost vyhotovit prospekt nevztahuje na nabídky určené méně než 150 osobám v jednom členském státě EU. Emitenti se však často nesprávně domnívají, že předepsaný limit splňují, jestliže jimi nabízené dluhopisy upíše nejvýše 149 investorů. Ve skutečnosti Česká národní banka opakovaně upozorňuje, že do tohoto limitu je nutné zahrnout veškeré oslovené osoby. Za takové oslovení se považuje i uvedení parametrů emise dluhopisů například na webu emitenta.
Nelze tedy zveřejnit a nabízet emisi dluhopisů o objemu přesahujícím jeden milion eur na webových stránkách emitenta ani jiném veřejnosti přístupném místě bez schváleného prospektu ze strany ČNB.
Označení dluhopisů
I když právní regulace podlimitních emisí dluhopisů neklade na emitenty nikterak vysoké nároky, od 1. 5. 2020 zákon vyžaduje, aby měl každý druh dluhopisů v rámci emise identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN). V České republice toto označení přiděluje Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Jedná-li se o první emisi daného emitenta, je třeba u CDCP před žádostí o přidělení ISIN vyřídit ještě identifikátor LEI (Legal Entity Identifier).
Vyměnitelné a prioritní dluhopisy
Zajímavou možností financování mohou být vyměnitelné a prioritní dluhopisy, které umožňují jejich vlastníkovi nabýt akcie emitenta – a to buď vedle splacení jmenovité hodnoty (prioritní dluhopisy), nebo namísto ní (vyměnitelné dluhopisy). Zákon o dluhopisech výslovně zmiňuje pouze možnost výměny dluhopisů za akcie. Možnost vydávání vyměnitelných a prioritních dluhopisů tak mají pouze akciové společnosti. Ty zároveň musí již předem podmíněně zvýšit základní kapitál tak, aby vytvořily akcie, které mohou vlastníci dluhopisů později nabýt.
Ačkoliv se mezi odbornou veřejností objevují názory, že tento typ dluhopisů mohou (přinejmenším v teoretické rovině) vydávat i společnosti s ručením omezeným, spíše tomu tak s ohledem na současnou právní úpravu není a v praxi by takové řešení narazilo na spoustu překážek, dle našeho mínění jen stěží překonatelných.
Autoři působí v právní kanceláři Frank Bold Advokáti
