Putování trochu připomíná epizodu ze seriálu Simpsonovi, ve které se Homer s prodavačem Apuem vydávají položit tři otázky šéfovi Kwik-E-Martu. Síť večerek má centrálu vysoko v horách indického Himálaje a podobně je tomu i u našeho cíle. Korejský energetický obr KHNP překvapivě nesídlí v některé z byznysových čtvrtí Soulu, ale poněkud mimo velkoměstský shon mezi rýžovými poli v kopcích nad historickým městem Kjongdžu v jihovýchodní části Korejského poloostrova. Společnost se sem přestěhovala před šesti lety v rámci vládního programu na přesun institucí a úřadů mimo desetimilionovou metropoli. Zároveň šlo o určitou kompenzaci místním za stavbu hlubinného úložiště nízko a středně radioaktivního odpadu, které se nachází jen pár kilometrů odtud.

Sídlo KHNP je budovou moderního typu, od centrál českých či německých energetik se liší jen množstvím na evropský vkus poněkud kýčovitých dekorací. „We love KHNP,“ stojí například na obřím červeném srdci před vchodem. V patrech nad ním se nachází takzvaná E-Tower, centrální mozek celé společnosti s více než dvanácti tisíci zaměstnanci, odkud operátoři 24 hodin denně dohlížejí na funkčnost elektráren, včetně 24 jaderných reaktorů. Právě kvůli nim jsme podobně jako Homer s Apuem přijeli položit několik otázek generálnímu řediteli KHNP Čong Čä-hunovi. Společnost je totiž jedním ze tří uchazečů o stamiliardovou zakázku na stavbu nového bloku v Dukovanech, největšího projektu v novodobých českých dějinách.

„Nabídka bude podána v listopadu, již od minulého roku však komunikujeme s ČEZ a jinými subjekty v Česku a jsme v pokročilé fázi přípravy,“ zhodnotil aktuální situaci Čong. KHNP se podle něj zajímá i o projekty v Kazachstánu či Polsku, dukovanský tendr je však pro společnost prioritou. Na rozdíl od svých konkurentů, amerického Westinghousu a francouzské EDF, disponuje totiž jedinou zahraniční referencí, a sice jadernou elektrárnou Baráka ve Spojených arabských emirátech.

Úspěšně realizovaný projekt na složitém a vysoce regulovaném evropském trhu by pro firmu znamenal definitivní ukotvení v úzké skupině světových stavitelů jaderných bloků, kde je KHNP stále ještě neotrkaným nováčkem. Tendru na nový blok v Temelíně, který před vyhlášením vítěze zrušila v roce 2014 vláda Bohuslava Sobotky, se společnost ještě neúčastnila.

Korejské jádro nakopla americká havárie

Cesta Korejské republiky za reaktorem domácí produkce je přitom pozoruhodná. Na jadernou energii vsadil už první poválečný prezident jižní poloviny rozdělené a v té době zcela zničené země I Sung-man. Ten vyslal stovky korejských studentů na „jaderné“ stáže do USA. „V té době byl HDP Koreje mezi sedmdesáti a osmdesáti dolary na hlavu. Poslat studenta do USA stálo šest tisíc dolarů, takže to byla velká investice,“ vysvětluje v kanceláři v Soulu profesor Čong Bom-džin, který posledních pět let strávil bojem s protijadernou politikou předchozí vlády. Úspěšným bojem, nutno dodat. Nový prezident Jun Sok-jol, který do úřadu nastoupil letos v květnu, na rozdíl od svého předchůdce jadernou energetiku silně podporuje. KHNP má tak v dukovanském tendru i politickou podporu, čímž odpadla jedna z velkých nejistot kolem korejského uchazeče.

foto Shutterstock.com

První jadernou elektrárnu Kori, založenou na americké technologii, spustila Korea v roce 1978. V následujícím desetiletí stavěla země elektrárny jako na běžícím pásu. Trend byl podle Čong Bom-džina umocněn i havárií v americké elektrárně Three Mile Island. Spojené státy po incidentu utlumily domácí výstavbu a tamní jaderní inženýři hledali uplatnění jinde. Koreji se tak podařilo rychle a levně získat množství klíčových odborníků. „Díky tomu jsme mohli lokalizovat jadernou technologii poměrně snadno a rychle,“ říká Čong Bom-džin. Výsledkem byl první domácí reaktor OPR1000, který následoval novější APR1400. Právě jeho zmenšeninu nazvanou APR1000 plánuje KHNP nabídnout i Česku.

„APR1000 a 1400 jsou velmi podobné technologie s tím, že APR1000 je blíže evropským specifikacím a bude efektivnější pro použití v Evropě. Evropskou certifikaci pro APR1400 jsme obdrželi v roce 2017 a dle očekávání získáme certifikaci pro APR1000 do března příštího roku,“ shrnuje šéf KHNP Čong Čä-hun.

To však v praxi znamená, že Česká republika bude první zemí, kde by reaktor nového typu reálně vznikl. Elektrárna Baráka coby jediný zahraniční projekt Korejců využívá na korejské půdě odzkoušené APR1400. To je podle kritiků poměrně riskantní postup. Podle nedávné analýzy Kdo chce stavět Dukovany? od emeritního profesora energetické politiky univerzity v Greenwichi Stephena Thomase neodzkoušená technologie celý projekt protáhne a prodraží o náklady na certifikaci a vývoj.

„Nabídka pro Česko zatím v detailu neexistuje, nebyla schválena žádným úřadem. Je to něco, co by se schvalovalo pouze pro Česko, což znamená dodatečné náklady za jediný model, které by musel někdo zaplatit, nejspíš český stát,“ prohlásil Thomas na nedávné Nuclear Energy Conference, organizované kritiky jaderné energetiky. Jinými slovy, Česko bude jedinou zemí, kde bude nový reaktor alespoň ze začátku nasazen, nebude možné využít úspory z rozsahu, a celý účet tak spadne jen na něj.

„Jsme schopni dokončit projekty včas a při dodržení rozpočtu,“ reaguje Čong Čä-hun s odkazem na úspěšné dokončení prvních dvou z celkem čtyř bloků elektrárny Baráka. Stavba prvního z nich se sice dle pravidelné zprávy World Nuclear Industry Status Report protáhla o tři roky, celkem na osm let, vzhledem k obvyklým zpožděním při budování jaderných zdrojů jde však o relativně krátké překročení harmonogramu. Třeba výstavba třetího bloku francouzské Flamanville začala už v roce 2007, ale stále není hotová. Původně se přitom počítalo se spuštěním už v roce 2012.

Největší jaderná elektrárna světa

Obří betonové kopule elektrárny Shin-Kori s Východním mořem v pozadí ohromí obdobně jako Brunelleschiho kopule na florentské katedrále. „Díváte se na lokalitu se čtyřmi bloky, od Shin-Kori 3 po Shin-Kori 6. Každý z nich má výkon 1400 megawattů, čísla 5 a 6 jsou ještě ve výstavbě. Pracuje zde 2,2 tisíce lidí, polovina z nich jsou zaměstnanci KHNP, polovina od dodavatelských firem,“ popisuje stavbu průvodce Kim Džin-jong.

Nejde přitom o jediné bloky v lokalitě, prakticky všude v okolí jsou vidět obdobné kopule. Pobřeží u města Ulsan disponuje celkem deseti reaktory, první a nejstarší z nich je už odstavený. Sedm funkčních o celkovém výkonu 7500 megawattů však tvoří největší jadernou elektrárnu na světě. Větší je jen japonská Kašiwazaki-Kariwa, která je však od katastrofy ve Fukušimě odstavená.

Pokud Korejci v tendru uspějí, mohla by se strohá kopulovitá konstrukce stát novým prvkem i v české krajině. Tradiční ruské technologie VVER v Dukovanech a Temelíně skrývá totiž hranatá budova. Fanoušek jaderné energetiky si však selfíčko s impozantní stavbou neudělá. Ochranka KHNP přelepila kamery na telefonech návštěvníků speciální nálepkou a záhy je zabavuje úplně.

V lokalitě se setkávají nejrůznější technologie, od reaktorů amerického Westinghousu v elektrárně Kori, která se ještě obešla bez předpony Shin, což znamená nový, přes domácí OPR1000 v prvních dvou blocích Shin-Kori až po čtyři nejnovější APR1400. Dva vznikající by měly začít vyrábět elektřinu v letech 2024 a 2025. Sto centimetrů silný betonový kontejnment vyztužený masivní ocelí má odolat nárazu letadla, zemětřesení či přílivové vlně, která se stala osudnou japonské Fukušimě.

„Všechny dveře byly navrženy tak, aby odolaly tsunami,“ říká Kim Džin-jong, tentokrát už uvnitř bloku číslo tři. Cestovateli po jaderných zařízeních se při té příležitosti vybaví vzpomínka na návštěvu jaderné elektrárny Novovoroněžská s nedovírajícími se dveřmi z hobbymarketu ve stylu podnikatelského baroka. A přesto je zde zásadní rozdíl mluvící ve prospěch ruského Rosatomu, který z české jaderné zakázky vyřadila agresivní politika Vladimira Putina. Rusové prováděli návštěvníky ochotně svými velíny, turbínovou halou i staveništěm vznikajících elektráren. Nechali je také poměrně svobodně fotit, byť vždy pod pečlivým dohledem tajemné osoby, která se nikdy nepředstavila a jejíž přítomnost nebyla oficiálními průvodci nikdy blíže vysvětlena.

Obavy z korejského tajnůstkářství

Korejci nechají nahlédnout do velína či na bazén s vyhořelým palivem, ovšem vždy jen z odstupu skrze výlohu spe­ciálně vybudovanou pro návštěvníky. Tak je tomu nejen na Shin-Kori, ale také ve skladu jaderného odpadu Korad či v továrně na jaderné palivo Kepco NF. Tam je výloha dokonce vybavena roletou, jejíž náhlé vytažení dokonale vyděsí plaché pracovníky z druhé strany skleněné barikády. Že by se delegáti mohli procházet mezi operátory v pestrých uniformách, nebo si dokonce zmáčknout cvičný knoflík odstavující reaktor jako v Novovoroněžské, je nemožné. Natož cokoli fotit, když telefon i s přelepenou kamerou leží zamknut kdesi v šuplíku na vrátnici.

Možná jde o důsledek obav z nevyzpytatelného severního souseda a neúspěšných pokusů o jaderné smíření skrze výstavbu společné elektrárny v devadesátých letech. Za tímto účelem vyrobený a nikdy nevyužitý reaktor OPR1000 dnes zdobí areál podnikové univerzity nacházející se přímo uprostřed jaderných bloků. Možná je však přehnaná obezřetnost součástí korejské kultury. Stejně jako nutné skupinové foto, bez kterého by se v Koreji neobešla návštěva vůbec ničeho.

To může být pro korejského uchazeče, a v případě jeho vítězství i českého zadavatele, větší problém, než se na první pohled zdá. Z tuzemských jaderných kruhů léta zvyklých na ruskou technologii zaznívají už dnes obavy, že KHNP Čechy ke svému know-how nepustí. Jakákoli provozní komplikace v nové elektrárně by se tak neobešla minimálně bez komplikovaných konzultací napříč kontinenty, ne-li časově náročného, a tedy nákladného osobního příjezdu korejských expertů.

foto Shutterstock.com

KHNP si je handicapu zřejmě vědoma a s americkým a francouzským konkurentem se trumfují ve slibované míře zapojení českých firem. „Navázali jsme spolupráci s více než 160 českými podniky, s více než deseti z nich jsme podepsali memoranda o spolupráci. Nyní se snažíme zpevňovat vazby i s jejich subdodavateli,“ reaguje na podobné výtky šéf KHNP Čong. A faktem je, že na jedné z hlavních komponent dukovanské elektrárny bude v případě korejského vítězství opravdu napsáno Made in Czechia.

Vazby na Plzeň

Rozlehlým údolím se směrem k moři táhnou výrobní haly. Nejde o obvyklé krabice známé z předměstí českých sídel. Svou monstrózností je předčí snad jen Shin-Kori. Doosan Enerbility, dceřiná firma nejstarší korejské společnosti Doosan, až donedávna známá jako Doosan Heavy Industries, zde v závodě ve městě Čchangwon vyrábí vše, co je velké, těžké a zároveň to vyžaduje maximální přesnost. V jednotlivých halách tak vedle obřích jeřábů vznikají turbíny pro plynové, větrné i jaderné elektrárny, stejně jako parogenerátory a samozřejmě reaktorové nádoby pro korejské, čínské i americké zdroje.

Těch zde za dobu existence vyrobili celkem 24 a další právě vznikají. Víko reaktorové nádoby s otvory pro regulační tyče se aktuálně kompletuje v jedné z výrobních hal. Jaderných parogenerátorů vyrobili v Čchangwonu dokonce 124. Obří komponenty pak přímo z firemního přístavu odplouvají třeba na stavbu nových bloků Shin-Kori. Mohly by ovšem zamířit i směrem na Hamburk a pak po Labi do lovosického přístavu a dál už po zemi k Dukovanům.

foto Tomáš Novák týdeník HROT

Pozoruhodností je, že mnoho žhavých ocelových ingotů, ze kterých se později stanou obří průmyslové díly, se v prvním stupni zpracovává na obřím lisu od dnes už zaniklého výrobce TS Plzeň. Podle zástupců Doosan Enerbility jde o vůbec největší lis na světě.

S Plzní však spojuje Doosan ještě jedna věc. Pod korejskou společnost spadá od roku 2009 i plzeňský výrobce turbín Doosan Škoda Power. „Jednou z hlavních komponent jaderné elektrárny je parní turbína a ta se vyrobí v Doosan Škoda Power. Můžeme tím minimalizovat rizika spojená s transportem,“ prohlásil manažer Čcha Džu-hwan. Podle něj by Škoda Power mohla dodat turbínu i do pozdějšího bloku v Temelíně. Na rozdíl od reaktorové nádoby se tedy žádná turbína z Čchangwonu na Vysočinu nikdy nevydá, ale vyrobí se rovnou v Česku.

Levná elektřina bez domácích zdrojů

Jižní Korea je jen o něco málo větší než Česko a má pětkrát více obyvatel. Podle statistik Mezinárodní energetické agentury však spotřebuje 567,33 terawatthodiny elektřiny ročně, což je osmiapůlnásobek tuzemské spotřeby. Hlad tamního rozvinutého průmyslu, ale i domácností, libujících si v nejrůznějších technologických vychytávkách, po elektřině je extrémní.

Země přitom nedisponuje žádnými domácími energetickými zdroji. Většina elektřiny se vyrábí ze zkapalněného zemního plynu dováženého z Kataru. O toto LNG má kvůli válce s Ruskem eminentní zájem i Evropa a jeho cena nejspíš poroste. Nemalý podíl tvoří i uhlí importované z Austrálie, a jak nápadně zdůrazňuje profesor Čong Bom-džin, oficiálně se nevozí z KLDR. „Zdůrazňuji přitom slovo oficiálně,“ pomrkává. Navzdory nepříznivé výchozí situaci jsou však dle výpovědí běžných Korejců jejich účty za elektřinu i plyn nižší než v Česku, stejně jako ceny pohonných hmot.

Na tom má podíl rozvinutá a lokalizovaná jaderná energetika, která zajišťuje asi třetinu elektrické spotřeby. Z tohoto pohledu se jeví, že prezident I Sung-man měl téměř před sedmdesáti lety poměrně dobrý nápad, když se rozhodl vyslat Korejce na drahé studijní pobyty do USA.

Otázka je, zda je korejský model přenositelný i do středu Evropy. Ze všech uchazečů o jadernou zakázku včetně vyřazeného Rosatomu jsou kulturní diference největší. Ikonická betonová kopule se jistě jednou na Vysočině vyjímat může. Vedle dotažení v praxi neodzkoušeného konceptu APR1000 to však bude vyžadovat zbavení se zažitých zvyků a zvlášť hlubokou empatii na obou stranách.