Ceny bytů už nějaký čas klesají. Nezdá se to dramatické, je to po pár procentech, ale děje se tak už i u nových bytů, kde se developeři i mnozí bankéři zaklínali, že v tomto segmentu ceny dolů nepůjdou. Bytů se prý staví málo a stavební práce i materiál brutálně podražily.

A opravdu ceny dlouho držely, přestože v zemích na západ od nás padaly jako hrušky. Jenže úroky jsou mocná čarodějka, a tak se nakonec opět potvrdila učebnicová poučka, že nic tak nesrovná nabídku s poptávkou jako cena peněz.

Levnější než loni

Je třeba vnímat, že reálná cena nemovitostí se narovnává mnohem výrazněji než ta nominální ve srovnávačích. K tříprocentnímu meziročnímu snížení průměrných cen nemovitosti je totiž nutné přičíst ještě těch téměř osm procent, o která rostou nominální mzdy. V poměru k příjmům tak jsou nemovitosti bratru o jedenáct procent levnější než loni.

A platí to i pro Prahu a nové byty, když se nedávné nabídky kuchyňských linek či parkovacích stání v ceně aktuál­ně mění ve skutečné slevy při prodeji. A především na trh vstupují výrazně levnější nabídky. Podle developerského portálu Flat Zone klesly v letošním druhém kvartálu ceny nově nabízených bytů o masivních čtrnáct procent.

A to může pokračovat, protože se bude stavět výrazně levněji. Nedávno zveřejněná statistika produkčních cen ukazuje, že po půl roce klesajících cen stavebních materiálů se poprvé od roku 2020 meziročně zlevňovalo. A zásoba připravených staveb s vyřízenými povoleními roste.

Posun hypotečních sazeb z méně než dvou procent na sazby kolem šesti procent se zkrátka nemohl neprojevit v cenách ani na našem hodně zabetonovaném trhu s velmi pomalu rostoucí poptávkou. Developeři nyní s nadějemi pohlížejí na mírné zlevňování hypoték a růst hypotečních úvěrů a čekají návrat nemovitostní bonanzy, až centrální banka v nejbližších měsících sníží své sazby a úroky z hypoték půjdou rychle dolů.

Čtyři procenta a dost

Přestože nejhorší období trhu mají zřejmě za sebou, neměli by to s tím optimismem přehánět. Hypotéky se už nejspíš nikdy nedostanou na úrovně, kde byly v roce 2020. Měnové autority po celém světě svůj omyl s nulovými a leckde i zápornými sazbami doplněnými kvantitativním uvolňováním rozhodně nebudou chtít opakovat. A u nás už vůbec ne.

Když to dobře půjde, mohou být hypotéky někdy na konci příštího roku kolem čtyř procent, ale o moc níže se nepodívají. Kupující budou také mnohem opatrnější než dříve, protože pochopili, že i ty cihly, které je měly účinně bránit před inflací, jsou toho schopny jen dost omezeně. Trh jistě brzy oživí, ale na růst cen bude třeba ještě nějaký čas čekat a pak bude mnohem pevněji provázán s růstem reálných příjmů domácností. S jeho přehříváním, jaké jsme zažili v několika minulých letech, je nadlouho konec.

Ceny se tak k nebeským výšinám, kdy u nás byly nemovitosti v poměru k příjmům téměř nejdražší na světě a developeři se topili v ziscích, jen tak nevrátí.