Mileniály a generaci Z dnes trápí osamělost způsobená nedostupným bydlením. Vysoké ceny nemovitostí a nájmů je nutí opustit městská centra a hledat levnější možnosti na okrajích měst nebo dokonce v odlehlých lokalitách. V USA to často znamená stěhování z rozvinutých metropolí do zapadlých oblastí, kde je sice bydlení levnější, ale za cenu větší izolace. V dalších zemích to zase značí přesunutí se dál od velkých měst, kde mají tito lidé přátele a komunitu, do satelitních městeček s menšími možnostmi sociálních kontaktů. Zvláště pro mladé to může být až devastující.

Migrace do levnějších, ale odlehlejších oblastí má hluboké důsledky pro sociální život. Mnoho mileniálů a členů gen Z se ocitá v situaci, kdy žijí daleko od rodiny a přátel, což vede k pocitům osamělosti a izolace. „Když jde o samotu, často ji bereme jako problém jednotlivce. Jenže pak zanedbáváme vliv prostředí, v němž tento jednotlivec žije,“ upozorňuje pro web Business Insider Julianne Holt-Lunstadová, profesorka psychologie a neurovědy na Univerzitě Brighama Younga v americkém Utahu a přední výzkumnice vlivu osamělosti na lidské životy.

Sociální izolace je spojena s vážnými zdravotními problémy, včetně předčasných úmrtí. Průzkum, který provedla Holt-Lunstadová, uvádí, že právě osamělost a společenská izolace mají zdravotní dopady srovnatelné s kouřením 15 cigaret denně. Vědkyně zjistila, že život o samotě jako jediný rizikový faktor zvyšuje možnost předčasné smrti o 32 procent.

Jennifer Kentová z Univerzity v Sydney se zaměřuje na to, jak je lidské zdraví propojené s urbanistickým řešením místa pro život. Podotýká, že rostoucí náklady na bydlení vytlačují mladé lidi ze čtvrtí, které by mohly jejich osamělost zmírnit. „Lidé mají stále menší možnost rozhodovat, kde budou žít,“ říká Kentová. „Tato nejistota má zásadní dopad na jejich duševní zdraví a schopnost cítit se někde skutečně doma,“ dodává.

Prostředí se do vás otiskne

Klíčem ke zmírnění osamělosti je pocit sounáležitosti s komunitou a propojení s lidmi ve svém okolí. Drobné, nenápadné interakce, jako jsou rozhovory s obsluhou v kavárně, zdravení se sousedy na chodbě nebo povídání se známými v parku, hrají zásadní roli při budování pocitu bezpečí a sounáležitosti. Takové „slabé sociální vazby“ mohou mít na duševní pohodu velký vliv.

Sdílené prostory jako parky, komunitní centra nebo pěší zóny, jsou klíčem k tomu, aby lidé mohli tyto interakce zažívat. „Prostředí, ve kterém žijeme, je zásadní pro podporu sociálních vazeb,“ vysvětluje Kentová. Ideální jsou místa, která jsou bezpečná, atraktivní a snadno přístupná. Projekty, jako je iniciativa v Barceloně, která omezuje automobilovou dopravu a přidává zeleň do městských čtvrtí, prokazatelně zlepšují duševní zdraví obyvatel. Očekává se, že tyto změny sníží počet návštěv u psychologů a užívání antidepresiv o 13 procent.

Erin Peaveyová, odbornice na design zdravého prostředí z architektonické firmy HKS, zdůrazňuje význam míst, která nejsou ani domovem, ani prací či školou, ale slouží k neformálnímu setkávání lidí. „Jako matka jsem si uvědomila, jak obrovský vliv má okolní prostředí na to, co je pro mě dostupné a co není,“ říká Peaveyová. Její architektonické a urbanistické návrhy zahrnují vytvoření zelených, přístupných a zajímavých veřejných prostor s prvky, jako jsou lavičky, umělecká díla nebo kavárny s dlouhou otevírací dobou.

Problémem však zůstává, že taková prostředí bývají drahá. Studie organizace Smart Growth America ukázala, že domy v takzvaných „procházkových“ čtvrtích velkých amerických měst jsou o 35 procent dražší a nájmy o 41 procent vyšší. Pro mladé lidi, kteří se teprve snaží osamostatnit, jsou tyto lokality často finančně nedostupné.

A jsme zpátky u krize bydlení

Krize dostupnosti bydlení výrazně omezuje možnosti mileniálů a členů generace Z bydlet tam, kde by chtěli. Stále více mladých dospělých žije delší dobu u rodičů, protože náklady na první vlastní bydlení jsou pro ně nepřekonatelnou překážkou.

Mnoho z nich je nuceno dojíždět na velké vzdálenosti, což ještě více prohlubuje izolaci. Rodiny s malými dětmi, které hledají větší bydlení, bývají vytlačeny z měst na předměstí, protože v městských oblastech je nabídka větších bytů nedostatečná. Developeři totiž dávají přednost výstavbě menších, výnosnějších bytů.

„Rodičovství může být izolující zkušeností, obzvlášť v oblastech, které nejsou hustě osídlené a kde chybí společné prostory pro rodiny,“ říká Peaveyová. Podle ní by bylo dobré pamatovat na to, že lidé nebyli stvořeni k tomu, aby vychovávali děti sami. „Byli jsme zvyklí na společnou péči o děti v malých soudržných komunitách. Myslím, že jsme se nechali přesvědčit, že to zvládneme sami, což není pravda,“ uzavírá.