Komentář: Platy jako v Německu – reálný cíl, nebo naprostá sci-fi?

V rámci oslav 17. listopadu by neměla zapadnout víra v lepší ekonomické zítřky pro Česko, které již několik let bojuje s poklesem reálných mezd a poměrně nízkým nebo žádným ekonomickým růstem. Za této situace si premiér Petr Fiala řekl o hlasy voličů slibem, že na úrovni platů doženeme Německo. Co by to pro ekonomiku znamenalo a jsou podobné sliby založené na reálném základu? 

„Já potřebuji osm let a budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy. A už nebudeme žádná montovna,“ řekl Fiala v České televizi s tím, že čtyři roky je málo. V tu chvíli se řadě ekonomů musel přímo zatajit dech. Takto razantní růst životné úrovně by neměl oporu snad v žádné zemi v historii. Podobné věci trvají desítky let, proti tomu strategie MPO, aby Česko bylo v roce 2040 mezi 10 nejlepšími ekonomikami EU, vypadá jako příčetný plán. 

Komentář: Fialova příliš bujná fantazie. Němce a Rakušany nedoženeme ve mzdách ani za dalších 35 let

Prohlášení premiéra Fialy, že za jeho vlády budeme mít do několika let mzdy srovnatelné s těmi v Německu nebo v Rakousku, je víc než mimo realitu. Vždyť v posledních pěti letech se zaostávání Čechů za těmito zeměmi ještě více prohloubilo a Češi jsou na tom vůbec nejhůře ze všech zemí OECD 

Prohlášení premiéra Fialy, že za jeho vlády budeme mít do několika let mzdy srovnatelné s těmi v Německu nebo v Rakousku, je víc než mimo realitu. Vždyť v posledních pěti letech se zaostávání Čechů za těmito zeměmi ještě více prohloubilo a Češi jsou na tom vůbec nejhůře ze všech zemí OECD 

Zaprvé si musíme definovat, jaké ekonomické prostředí je potřeba, aby podobný růst mohl být doručen. Růst reálných mezd o desítky procent ročně je totiž často dlouhodobě těžko udržitelný. Ekonomiky s vysokým růstem obvykle zažívají nízkou výchozí úroveň mezd (je snadnější růst z nízké základny), rychlou modernizaci nebo industrializaci, či se jedná o státy s velkými investicemi do produktivity (technologie).  

S ničím podobným současné Česko rozhodně počítat nemůže. Namátkou vyjmenuji některé z našich problémů. Reforma vzdělání je příliš pomalá a bude trvat, než se řádně implementuje, reforma stavebního zákona a jeho digitalizace uvízla na půl cesty, demografický vývoj je negativní, pro nás hospodářsky silné Německo se svým automobilovým průmyslem se již delší dobu potýká s výraznými problémy a o obecně nízké přidané hodnotě české hospodářství se toho pak napsalo již hodně. Na čem by se tedy ten růst ekonomiky o desítky procent měl zahájit, je mi tedy skutečně záhadou. 

Komentář: Produktivita práce v Česku – ztracená dekáda v zemi, která zabloudila

Nacházíme se uprostřed velké strukturální změny. Jak z toho ven, abychom obstáli? 

Nacházíme se uprostřed velké strukturální změny. Jak z toho ven, abychom obstáli? 

Za druhé, dosavadní vývoj a hospodářská data. V tomto směru data Eurostatu hovoří poměrně jasně. V roce 2000 pobíral bezdětný průměrně vydělávající Čech v čistém 17 procent sumy (eurový přepočet), kterou tehdy vydělávali Němci. V loňském roce to již bylo 44 procent. Tímhle tempem bychom se tedy měli dostat na stejný výdělek zhruba kolem roku 2075. Ale radši zpátky do bližší budoucnosti. V příštím roce se očekává růst reálných mezd kolem čtyř procent, v roce 2026 pak o tři procenta.  

Současný ekonomický model Česka se vyčerpal a nepřináší podmínky pro dynamický ekonomický růst. Za čtyři roky bude těžké ekonomiku výrazněji přestavět. Bez strukturálních reforem a investic do inovací a modernizace hrozí spíše stagnace mezd, zatímco inflace nadále snižuje jejich reálnou hodnotu. Sečteno a podtrženo, tohle z mého pohledu zrovna na velké dohánění nevypadá. Spíš to na mě působí, jako takové to klasické „slibem nezarmoutíš“. 

Autor je hlavním analytikem Argos Capital