Evropský parlament minulý týden doplnil poslední štempl pod klimatický balíček. Několik let projednávaná norma, která má prostřednictvím regulací udělat tečku za klimatickými hříchy Evropanů a nasměrovat starý kontinent k bájné uhlíkové neutralitě, je díky souhlasu většiny europoslanců definitivně schválena.

Podporu přísné regulaci emisí v dopravě rozhodně není možné nazvat drtivou. Její zastánci zvítězili v europarlamentu v poměru 340 ku 279 hlasům. Přesto ale nejde o nečekaný výsledek; tento poměr sil byl v poslední době stabilní.

Auta nikdo nezakazuje

Překvapivé nejsou ani novinové titulky, které zaplnily mediální prostor po oznámení výsledků hlasování. Jejich hlavní sdělení spočívalo – stejně jako pokaždé, když bruselský plán na eliminaci škodlivých emisí postoupil o krok dál v legislativním procesu – v informaci o zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035.

Pomiňme také skutečnost, že slova o zákazu jsou nepřesná. Jak s oblibou upozorňují „proklimatičtí“ europoslanci, ve skutečnosti se o spalovacích motorech v klimatickém balíčku nepíše. „Zakazujeme, aby auta vypouštěla emise, ne konkrétní technologii,“ dalo by se zobecnit jejich alibi.

Opravdu zajímavé na klimatickém balíčku z hlediska vlivu na budoucnost evropského automobilového průmyslu je, že paradoxně vlastně žádný mít nebude. Pokud totiž něco dnes skutečně dělá starosti šéfům evropských automobilek, je to jiná norma, jejíž výsledná podoba – na rozdíl od klimabalíčku – ale zatím ještě jasná a daná není: Euro 7.

Nová pravidla, která mají stanovit přísnější emisní limity pro vozy vyráběné v Evropě, vznikala paralelně s balíčkem. Jejich dopady na byznys by ale evropské automobilky pocítily podstatně dřív: podle plánu už od roku 2025. Uvedení do praxe by výrobce dotlačilo k ukončení výroby aut na benzin a naftu ještě dříve, než jak to nakazuje klimatický balíček.

Nesplnitelné limity

Euro 7 se sice zaměřuje na jiné emise – namísto oxidu uhličitého chce srazit objemy vypouštěných oxidů dusíku nebo pevných částic. I tyto limity jsou ale u aut se spalovacími motory, či přinejmenším u jejich významného podílu, prakticky nesplnitelné. Vyžadovaly by masivní investice například do vývoje kvalitnějších katalyzátorů. Ty se ale na tak krátkou dobu nevyplatí, a lepším řešením tak je levnější modely na benzin nebo naftu nevyrábět a raději peníze utratit za urychlení přechodu k elektromobilům.

Lobbisté klíčového odvětví evropského průmyslu spolu s částí politiků stále bojují za zmírnění limitů navrhovaných pro Euro 7, ani tady se ale jejich šance na úspěch nezdají velké. Je proto otázkou, zda by nebylo prozíravější patrně předem ztracenou bitvu odpískat a soustředit se na jinou, ještě nebezpečnější hrozbu příštích let – čínské automobilky, které místo diskusí elektromobilitu pragmaticky přijaly za svou a svými auty se chystají dobýt i Evropu.