Není to tak dávno, co agentura Bloomberg uveřejnila v názorové sekci článek komentátora Matthewa Winklera, který předpovídal, že skoro čtyřicetimilionová Kalifornie brzy předběhne svým HDP Německo a odsune ho na pomyslnou čtvrtou příčku. Samozřejmě, že Kalifornie není uváděna v mezinárodních žebříčcích států, ale srovnání mělo poukázat na to, že Německo, a před ním Japonsko, druhdy světová ekonomická dvojka, ve srovnání s Kalifornií ekonomicky zaostávají. Byť podle čerstvých údajů federálního Úřadu pro ekonomickou analýzu ještě Německo nepředběhla, nemá k tomu daleko, protože rychleji roste.

Abychom si to dali do kontextu: HDP Německa byl loni v přepočtu na dolary 4,5 bilionu, Japonska zhruba 4,2 bilionu a Kalifornie asi 3,9 bilionu. Přitom i když je Kalifornie nejlidnatější z padesátky států USA, má o 45 milionů obyvatel méně než Německo a o 85 milionů méně než Japonsko. Spousta Kaliforňanů je nakrknutá na vysoké daně, nedostupné bydlení a mnoho dalších problémů včetně masového bezdomovectví a kriminality (zvlášť v San Franciscu je situace ve srovnání s dobou před čtvrt stoletím tristní). Nicméně pokud jde o ekonomickou dynamiku, Kalifornie obě země dlouhodobě předstihuje a je nesrovnatelně bohatší v přepočtu na obyvatele.

Opět pro srovnání: HDP na obyvatele Kalifornie je s 99 120 dolary čtvrtý nejvyšší po státu New York, Massachusetts a Washington, a odstup za nejbohatším New Yorkem je zhruba 10 tisíc dolarů. Kdyby tyhle státy americké federace byly samostatné, pak by New York byl o pět tisíc dolarů na hlavu bohatší než Švýcarsko, Kalifornie asi o pět tisíc chudší, ale ve srovnání s Německem je její HDP na obyvatele o velmi vysokých čtyřicet tisíc dolarů vyšší. Japonsko se svým velmi slabým jenem zaostává za Kalifornií o neskutečných 66 tisíc dolarů.

Nedosti na tom, podle dat Mezinárodního měnového fondu by Japonsko bylo s HDP na obyvatele chudší než Slovinsko (!), a věřte nebo ne, i jen o pár příček nad Českem (33 tisíc dolarů proti českým 29,8 tisícům)

Miroslav Zámečník

Jasně, že přepočet na běžné dolary je poplatný tomu, jak si dolar stojí oproti ostatním měnám, ale tohle srovnání je stejně zarážející. 

Dokresluje skutečnost, že USA jako celek i jednotlivé státy jsou pěkných pár koňských délek ekonomicky napřed vůči Evropě, a vůbec si nedovedu představit, co by se muselo stát, aby se jejich náskok podařilo snížit. Není se co divit, že Američané se jako na soupeře, jehož je třeba hlídat a nad nímž si chtějí udržet převahu, dívají na Čínu, zatímco pohled na Evropu u nich vzbuzuje dílem soucit a dílem něco, co se blíží, třeba v případě Donalda Trumpa, pohrdání.

Amerika funguje jako laboratoř, kde různé státy mezi sebou soutěží o to, kdo přitáhne víc kvalitnějších investorů a kdo jim umete cestu vstřícnějším podnikatelským prostředím a nejrůznějšími pobídkami, vesměs vynalézavě konstruovanými. 

Tradičním rivalem, který cíleně odlákává firmy i jednotlivce z Kalifornie, je republikánský Texas, druhý nejlidnatější stát Unie, který má s třiceti miliony obyvatel ekonomiku velikostí blíží se Francii (2,6 bilionu dolarů oproti francouzským 3,1 bilionu), ale ta má 67 milionů obyvatel.

Zatímco Kalifornie uplatňuje u lidí s příjmem nad milion dolarů ročně mastnou přirážku 13,3 procenta, čímž se v kombinaci s federální daní z příjmů dostává asi 60  tisíc nejbohatších Kaliforňanů k mezní sazbě daně nad 50 procent, Texas neuplatňuje přirážku žádnou, dokonce si to dal v roce 2019 do své ústavy. Hádejte, odkud kam se lidé stěhují. 

Miroslav Zámečník

Totéž s mírným rozdílem platí u zdanění firemních příjmů, kde Kalifornie má přirážku 8,85 procenta, zatímco Texas ji nemá, ale u firem s obratem nad 1,23 milionu dolarů uplatňuje tzv. franchise tax (daň z obchodní marže), která v loňském fiskálním roce byla v malo- a velkoobchodě 0,35 procenta a u ostatních byznysů 0,75 procenta. Nižší jsou i sociální daně, obratová daň (sales tax) placená v obchodech, celkové zatížení je podstatně nižší.

Z něčeho stát, územní správní celky a municipality platit výdaje musejí, a tak ve srovnání s Kalifornií Texas uplatňuje poměrně vysokou daň z majetku, kolem 1,9 procenta z tržní hodnoty, což je zhruba dvojnásobek oproti Kalifornii. Ale protože v Texasu se staví, kdežto v Kalifornii brání rezidenční výstavbě rozšířený „nimbyismus“, jsou tržní hodnoty nemovitostí přes příliv obyvatel výrazně nižší, takže v posledku je nižší i průměrná placená dan z nemovitosti. 

Ekonomům se takhle nastavený daňový systém jako v Texasu libí, protože relativně nejméně deformuje ekonomické rozhodování. Poplatníkům také, a tak se stěhují. Nejen lidi, ale i velké firmy (a nejen ty, kterým velí Elon Musk). Texas je zkrátka jiný, chce růst, a tak méně daní a méně přerozděluje. Zda se jednou dotáhne na Kalifornii, to se teprve uvidí. Jeden by řekl, že je to univerzální recept na prosperitu.