Ať už se prezident Petr Pavel rozhodne jakkoli, ať Roberta Fremra jmenuje ústavním soudcem, nebo nikoli, ani v jednom případě to nebude dobré řešení. Protože za současné konstelace už žádné dobré řešení neexistuje. Jen špatné a špatné. Jediným dobrým řešením by bylo, kdyby taková Sophiina volba vůbec nenastala, ale to už samozřejmě není možné.

Kauza Fremr znovu ukazuje, že se česká společnost ani téměř po 34 letech nedokázala vyrovnat s předlistopadovým režimem. Pokud bychom současnou situaci vztáhli na demokratickou první republiku, která vznikla v roce 1918, znamenalo by to, že by společnost řešila případné prohřešky významných českých činitelů z doby rakousko-uherského mocnářství ještě v roce 1952.

Úspěšná kariéra

Případ Fremr však vyvolává další otázky, například ohledně systému fungování prezidentova poradního týmu, a má tedy více než historickou rovinu. Zůstaňme ale napřed v „minulosti“. Základní otázka je samozřejmě nasnadě: má soudce, který rozhodoval mimo jiné o trestech pro uprchlíky z totalitní země do svobodného světa, což odporovalo mezinárodním konvencím, morální právo obléci si talár ústavního soudce? Anebo odpovědnost nesou spíše ti, kteří tyto paragrafy vymysleli, a soudci pak neměli jinou možnost, protože museli dodržovat platný, byť pokřivený zákon?

A je možné takové „morální selhání“ konkrétního soudce (respektive soudců) s více než třicetiletým odstupem posuzovat stále stejnou optikou? Fremr má navíc za sebou úspěšnou polistopadovou kariéru, byl i místopředsedou Vrchního soudu v Praze, nebo dokonce prvním místopředsedou Mezinárodního trestního soudu. Když si ho vybrala taková renomovaná instituce, není to dostatečná záruka, že se od své komunistické minulosti odstřihl a „vykoupil“?

Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová připomněla, že porevoluční zákonodárci rozhodli o kontinuitě soudců totalitního režimu, byť existovala možnost řešit selhání konkrétních osob. Bylo to rozumné řešení? Očistila se česká justice dostatečně? I Brožová totiž připustila, že existovali soudci, kteří se předlistopadovému režimu vzepřeli. Mimochodem: soudce Fremra a prezidenta Pavla spojuje členství v předlistopadové KSČ.

Utajovaný životopis

Proč se ovšem o Fremrově rozhodování podle komunistických paragrafů o nedovoleném opuštění republiky veřejnost, ale také prezident Pavel nebo většina senátorů dozvěděli až poté, co horní komora jeho kandidaturu odsouhlasila? Proč o těchto případech Fremr sám nepromluvil? Nepokládal to za podstatné, vytěsnil to ze své hlavy a svého životopisu právě proto, že na tuto část své kariéry chce zapomenout? A nemají podobné kostlivce ve skříni také další významní čeští soudci?

V této souvislosti se samozřejmě nabízí otázka, jak je možné, že si tyto okolnosti Petr Pavel, respektive jeho poradní tým, nezjistil s dostatečným předstihem. Prezidentská kancelář tak sebe sama dostala do situace, která nemá pozitivní řešení.