Jen dělal, co uměl

Při léčbě onemocnění tuberkulózy inspiroval celý svět. Česko si letos připomíná nedožité sté narozeniny lékaře Karla Stýbla. Bez jeho schématu léčby by zemřely stovky tisíc lidí. Přes nezpochybnitelné úspěchy v lékařství ale zůstal velmi skromným člověkem, jenž podle svých slov „jen dělal, co uměl“.

Stýblo se narodil v roce 1921 jako pátý syn strojníka ve Vilémově na Vysočině. Původně chtěl být učitelem, ale při přijímacích zkouškách jej zradil hlas, a tak šel na medicínu. Spolužáci na něj vzpomínají jako na aktivního studenta, který se živě zajímal o dění kolem sebe. Zatímco spousta mediků jen ležela v učebnicích, Stýblo velmi pozorně sledoval politické dění, dění na škole a ve společnosti.

Měl charisma a své okolí dokázal nadchnout pro věc. Často byl ale také tichý a přemýšlivý. Již během studií projevoval značný zájem o člověka a choroby, které ohrožují lidstvo jako celek. Jenže jeho aktivita se mu mohla stát osudnou. Jako vysokoškolák se zúčastnil manifestace kvůli uzavření škol po tragické smrti Jana Opletala v roce 1939 a tehdejší německý okupační režim poslal jeho a další stovky vysokoškoláků do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen v Rakousku. Odsud už, podobně jako řada jeho vrstevníků, nemusel odejít živý.

Vlastní zkušenost

Informace o Karlu Stýblovi během umístění do koncentračního tábora jsou kusé. On sám se k němu v budoucnosti příliš nevyjadřoval. Pamětníci tvrdí, že si nechtěl připomínat těžké chvíle. Ten, komu záleželo na lidském životě, totiž musel při pozorování hrůz v táboře trpět nejen vlastním osudem, ale zejména osudem druhých. Stýblo se tam nakazil tuberkulózou.

Vědcem na zkoušku

Akademie věd v rámci projektu Otevřená věda umožňuje středoškolákům vyzkoušet si vědeckou práci

Akademie věd v rámci projektu Otevřená věda umožňuje středoškolákům vyzkoušet si vědeckou práci

Jeho stav se však postupem času zlepšoval a onemocnění se mu i přes hrůzné podmínky a nedostatečnou zdravotní péči podařilo překonat. Tato nemoc však nasměrovala jeho další kroky. Tuberkulózou se začal více zaobírat. Velmi pečlivě sledoval další nakažené v táboře. Díval se, jak nemoc některým vůbec neublíží, ale jiné naopak velmi rychle usmrtí (viz box). Jakmile se dostal na svobodu, měl jasno, že se v oboru medicíny chce dále zabývat právě tuberkulózou.

V padesátých letech absolvoval pobyt v Edinburghu u známého bojovníka proti tuberkulóze – lékaře sira Johna Wenmana Croftona. Od něj převzal zejména pečlivost. To, že se stav pacientů s TBC lepší, totiž nemusí znamenat vyléčení. Podle dostupných pramenů dokonce Karel Stýblo stál za povinnými preventivními plošnými prohlídkami v pojízdných autobusech v šedesátých letech.

Časem Stýblo získal velké mezinárodní renomé a stal se jedním z hlavních představitelů boje proti tuberkulóze. V sedmdesátých letech obdržel pozvání vedoucího tuberkulózní jednotky Světové zdravotnické organizace a odjel do Nizozemska, kde se stal ředitelem vlastní výzkumné jednotky.

Tam se mu povedlo provést řadu významných výzkumů v zemích s nízkým i vysokým výskytem nemoci. Díky tomu mohl porovnávat a přenášet příklady dobré praxe. Zároveň velmi pečlivě sledoval země, v nichž se tuberkulóza šířila rychleji než jinde. Často si pokládal otázky: Proč právě tady? A v čem je to zrovna v tomto státě tak odlišné?

V roce 1968 se měl vrátit zpět do Československa. Měl však obrovské štěstí. Těsně před nástupem do letadla byl upozorněn, že právě v tuto chvíli vojska Varšavské smlouvy obsazují jeho rodnou zemi. Do letadla nenastoupil a zůstal v zahraničí. I nadále se věnoval zejména pomoci chudým, nerozvinutým zemím, kde TBC řádila ve velkém. V roce 1979 se stal ředitelem Mezinárodní unie proti tuberkulóze.

Díky tomu mohl rozjet velké testovací projekty v obzvláště problematických státech, jako byly Tanzanie, Malawi, Mosambik a Nikaragua. Odzkoušel zde svou navrženou strategii DOTS (directly observed treatment short course), jež spočívala v pečlivém sledování užívání léků u nemocných.

Podstatou strategie byla intenzivní přímo řízená nemocniční léčba, po níž následovala ambulantní fáze, kterou již pacient s TBC mohl absolvovat z domova. Tam na něj měsíc dohlížel zdravotnický pracovník. Celková doba léčby trvala dvanáct měsíců. Výsledkem však byl plně vyléčený pacient, který již TBC neroznášel dál.

Délku léčby později zkrátilo na osm měsíců vyvinutí účinného antibiotika Rifampicin. Lék byl však velmi drahý a pro chudé státy těžce dosažitelný. I v tomto případě ale přišel Stýblo s řešením. Upozornil Světovou zdravotnickou organizaci, že řešení ohnisek tuberkulózy má celosvětový význam. Aby přesvědčil politiky bohatých zemí, zdůrazňoval důkladnou kontrolu léčby.

Cílem bylo, aby se s drahými pilulkami neplýtvalo. Musely být zcela spotřebovány. A aby se zamezilo vzniku rezistence na antibiotikum, kombinovalo se s dalšími dostupnými léky. „Ukázalo se, že Stýblo byl génius v přesvědčování vlád. Dokázal jim vysvětlit, že tuberkulóza je hlavním ekonomickým problémem a také problémem veřejného zdraví. Dokázal je také přesvědčit, že diagnostiku a léčbu lze zvládnout prostřednictvím běžných zdravotnických služeb, bez speciálních tuberkulózních ambulancí a služeb,“ napsal o Stýblovi průkopník v léčbě tuberkulózy sir John Wenman Crofton.

Věděl, co dělat

Stýblo prokázal, že k účinnému boji s tuberkulózou je nutné naplnit několik předpokladů. Místní vláda se musí zavázat, že chce potlačit šíření onemocnění, a zodpovídat za tuto léčbu. Pacienti mají mít nárok na důkladné mikrobiologické vyšetření. Mají mít přístup k účinné léčbě. A to vůbec nejdůležitější: tato léčba bude dozorována zdravotníkem, přísně sledována a hodnocena.

V roce 1993 publikoval ekonom Světové banky Christopher Murray výsledky studie, podle níž je Stýblova strategie nákladově efektivní. A v témže roce ji přijala coby mezinárodní standard v boji proti TBC i Světová zdravotnická organizace. V roce 1998 byl Stýblo navržen na udělení Nobelovy ceny, ale již se jí nedočkal. Třináctého března 1998 v nizozemském Haagu zemřel. Z dokumentů vyplývá, že až do smrti komunikoval s českými kolegy z oboru a aktivně se zajímal o situaci v rodné zemi.

Vědci dosud přicházejí s inovacemi léčby TBC a na trh se dostávají i nové léky. Stýblovu strategii se však medici učí dodnes. Celosvětově působící KNCV Tuberculosis Foundation dokonce uděluje Cenu Karla Stýbla lékařům, vědcům a dalším odborníkům, kteří významně přispějí k boji proti onemocnění.

Česká republika si nyní nedožité sté narozeniny uznávaného lékaře připomíná mimo jiné vydáním speciální poštovní známky. „Kromě samotného pana Stýbla je na známce Petriho miska s kulturou bakterií, které způsobují TBC. Modrý kruh může být vnímán i jako pohled do mikroskopu. Můžeme ho však vnímat také jako obraz planety Země, jako svět, který Stýblova metoda úspěšně vyléčila,“ uvedl mluvčí České pošty Matyáš Vitík.

„O tomto muži, který se narodil v Čechách a naprosto zásadně ovlivnil boj proti tuberkulóze po celém světě, se mluví velmi málo. Rozhodně přitom patří k těm, na něž bychom měli být velice hrdí,“ poznamenává profesorka Martina Koziar Vašáková, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti.