Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Rubrika Tardis se u příležitosti kulatého výročí šla přeptat autora, jak to s tím Odysseem vlastně je. Nebo není. Nebo – posuďte sami.

Nevíte? Zavřete oči a dívejte se.

Kladu na svého čtenáře jediný požadavek, a tím je, aby věnoval celý svůj život četbě mého díla.

Ach jo. Bůh k vám mluví tolika hlasy, ale vy stejně nic neslyšíte.

Neexistuje žádné kacířství ani žádná filozofie, která by se církvi hnusila tak jako lidská bytost.

Kdybych to všechno vysvětlil sám, přišel bych o nesmrtelnost. Vložil jsem do té knihy tolik záhad a hádanek, že s tím profesoři budou mít co dělat ještě celá staletí a budou se hádat, co jsem měl na mysli. Což je jediný způsob, jak si zajistit nesmrtelnost.

Zítra – nebo v kterýkoli další den v budoucnosti – budu tím, na co se zakládá dnes. A dnes jsem tím, na co bylo založeno včera nebo v některém ze dnů předcházejících.

Génius nedělá chyby. Jeho omyly jsou záměrné a stávají se branami objevitelství.

Mysli si, že před něčím prcháš, a uteč do sebe. Ta nejdelší cesta, kterou si vybereš, je tou nejkratší cestou domů.

Psát anglicky je tím nejrafinovaněji se­strojeným mučením v odplatě za hříchy spáchané v našich minulých životech. Vysvětlení, proč tomu tak je, najdete při pohledu na anglofonní čtenářstvo.

Odysseus je symbolem veškerého irského umění; je to prasklá lupa v rukou sluhy. Národy mají své ego stejně jako jednotlivci a střízlivé Irsko je Irsko chcíplé. Vždycky jsem říkal, že až zemřu, budu mít slovo „Dublin“ vepsané v srdci. Ta země bývala jako stará svině, která žrala své mladé.

Jistě ano. Pokud se však mělo Irsko stát nějakým novým Irskem, muselo se nejprve stát evropským.

Bojím se těchhle velkých slov, ze kterých jsme všichni nešťastní.

Muž je ovládán přímkami intelektu, kdežto žena křivkami emocí.

Ať už je na téhle smrduté hromadě hnoje, které říkáme svět, nejisté cokoli, mateřská láska to není. A myslím si, že dítě by si při dosažení dospělosti mělo smět vybrat mezi matčiným a otcovým příjmením. Paternita je právní fikce.

Pindělí, krůterý, střevda, čtvrdek, páter a robota.