Olympijské hry 2022 si čínský prezident Si Ťin-pching zrovna za rámeček nedá. Vyšlo během nich najevo, že politický tlak neumí sám o sobě přes noc vygenerovat dostatek špičkových sportovců, aby to stačilo na ovládnutí světové scény. Na jednu medaili potřebují Číňané sto milionů lidí, ktežto Norové necelých sto padesát tisíc. Stejně tak se zjistilo, že většině lidí nevyhovuje podávat špičkové sportovní výkony – či se z nich dokonce radovat – v koncentračním táboře. To je pro čínské vedení špatná zpráva, protože budování koncentračních táborů mu jde, ať už pro Ujgury z důvodu podvracení republiky, nebo pro olympioniky ve jménu „nulového covidu“.

Přesto Číňané na olympiádě jednoho velkého úspěchu dosáhli, a to ještě dřív, než ten cirkus pořádně začal. Okolo zahajovacího ceremoniálu sice patřilo nejvíce pozornosti setkání čínského prezidenta s Vladimirem Putinem, ale neméně pozoruhodná byla přítomnost argentinského prezidenta Alberta Fernándeze.

Argentinec v Pekingu právě podepsal oficiální přistoupení své země do čínského projektu známého jako Iniciativa pásu a cesty (Belt and Road Initiative, BRI). Získal tím přístup k miliardám dolarů investic; zemi, která již devětkrát v řadě vyhlásila státní bankrot, naposledy v roce 2020, zní taková řeč velmi lákavě. Plíživá ztráta suverenity, kterou to s sebou nese, zde má roli příslovečného kabátu, jenž je zkrátka dál než košile.

Žádné překvapení

Stejně rád musel být i čínský prezident. Uplynulý rok nebyl jeho zahraničněpolitickým cílům nijak milostivě nakloněn. Vztahy se Spojenými státy a jejich klíčovými spojenci, Austrálií a Británií, jsou na bodu mrazu. Jeho vlastní ostrá proticovidová politika mu hrozila mezinárodní izolací. Příležitost hlouběji prosazovat čínské zájmy v Latinské Americe mu musela přijít vhod, fakticky i jako diplomatické vítězství.

Fernándezův krok nebyl vyloženě překvapením. První kroky ke včlenění Argentiny do BRI položila již administrativa jeho přímého předchůdce. Prezident Mauricio Macri se zúčastnil prvního fóra na to téma v Pekingu již v květnu roku 2017. Pokud se ptáte, proč se obchodnicky založený konzervativní politik upnul k čínským komunistům, část odpovědi nabízí jméno Donalda Trumpa. Tehdejší vládce Bílého domu uvalil nepěkná cla na dovoz hliníku a oceli do USA z Argentiny a dalších zemí a argumentoval přitom jejich údajnou měnovou manipulací.

Číňané však měli argentinská želízka v ohni ještě dříve. V roce 2015 povolila tehdejší administrativa prezidentky Cristiny Fernández de Kirchner výstavbu čínské stanice pro sledování vesmíru v provincii Neuquén na jihozápadě Argentiny. Ve Spojených státech to tehdy nadzvedlo nejedno obočí kvůli možnosti strategického vojenského využití stanice.

Kromě toho je tu turistický ruch. Nejenže by Argentina – jako každá země v jejím postavení – ráda viděla více čínských turistů, nýbrž je tu i její pozice odrazového můstku pro rostoucí počet cestovatelů do Antarktidy. V době před pandemií jich podle serveru The Diplomat rychle přibývalo spolu s nárůstem obliby zážitkové turistiky.

Podpis dohody o včlenění Argentiny do BRI má přinést investice v celkové výši asi 23,7 miliardy USD, těsnější propojení bankovních systémů obou zemí, bilaterální spolupráci v oblasti energetiky, informačních technologií, zelených iniciativ a školství – na co si vzpomenete. Největší rybou by měl být společný projekt výstavby jaderné elektrárny Atucha III na okraji provincie Buenos Aires v hodnotě asi osmi miliard dolarů.

Daniel Deyl

To všechno se týká dohod na mezi­státní úrovni, z argentinského pohledu na úrovni federální. Číňané však v posledních letech byli stejně aktivní o úroveň níže: spolupracují s jednotlivými provinciemi. Pěkný příklad nabízí chudá provincie Jujuy vysoko v Andách, na hranicích s Bolívií a Chile.

Čínské peníze a technologie tam vybudovaly jednu z největších latinskoamerických solárních elektráren. Stovky tisíc panelů pokrývají tamní poušť; v celém hlavním městě hlídají čínské bezpečnostní kamery vládní budovy; v továrně na ukládání dat hučí čínské servery. Proč to všechno? Pod tamními solnými jezery a nehostinnými horami leží žíly mědi, lithia a zinku, surovin nutných v první řadě do baterií pro elektromobily čínské výroby.

Levné čínské peníze

Jen v roce 2019 cestovalo do Číny nejméně osm brazilských guvernérů a čtyři viceguvernéři; s Argentinci to bylo podobné. Všichni se ucházeli o investice – a často úspěšně. Příklad provincie Jujuy ukazuje, že žádná oblast není pro Číňany tak odlehlá, aby nestála za pozornost. Gabriel Márquez, výkonný ředitel centra pro lithiový výzkum a vývoj v Jujuy, to pro agenturu Bloomberg popsal s lakonickou nadsázkou: „Tady je guvernér chudé argentinské provincie, který má telefonní číslo na Si Ťin-pchinga.“

V devadesátých letech Argentina přijala ústavu, která dala provinciím větší prostor pro řízení vlastních ekonomik a navazování mezinárodních vazeb. Jujuy, 900 mil vzdálená od argentinského hlavního města Buenos Aires, se snažila řídit své vlastní vztahy se sousedy v Argentině, Chile a Bolívii. Když se pak na Latinskou Ameriku začala soustřeďovat čínská pozornost, v Jujuy byli připraveni.

Dlouhodobá investiční ofenziva na celostátní i regionální úrovni vysvětluje, proč Číňané předstihli Američany v roli největšího obchodního partnera nejen Argentiny, nýbrž (s výjimkou Kolumbie, viz graf) všech velkých latinskoamerických zemí. Dobře to ilustruje epizoda, jež se odehrála v sousední Brazílii ještě za Trumpovy vlády v srpnu roku 2019.

João Doria, někdejší podnikatel a tehdy čerstvý guvernér provincie São Paulo, se snažil oživit „svoji“ ekonomiku. Otevřel tedy první zahraniční obchodní zastoupení své provincie – v Šanghaji.

Několik dnů před odjezdem do Číny se narychlo přihlásila delegace ze Spojených států a vyzvala Doriu, aby se vyhnul čínským investicím, zejména do bezdrátové sítě 5G. Doriu, který nebyl v té věci zcela rozhodnut, to naštvalo. „Řekl jsem jim, že to rozhodnutí není ve federální pravomoci, nýbrž v mé, regionální,“ řekl později Doria (mimochodem, ostrý kritik prezidenta Jaira Bolsonara, Trumpova spojence) listu Financial Times.

Američané to pochopitelně neradi vidí, ale kombinace generacemi zažitého antiamerikanismu s vidinou levných čínských peněz se mění jen obtížně. Mauricio Claver-Carone, prezident Inter-American Development Bank (a dříve Trumpův hlavní poradce pro Latinskou Ameriku), říká, že Čína nabízí levnější úvěry, ale za pochybných podmínek. „To poslední, co latinskoamerické země potřebují, je spoléhat se na tajné smlouvy a netransparentní aktéry, jako jsou čínské státní společnosti,“ cituje jej Bloomberg.

Takové obavy jsou „problémem prvního světa“, namítá pro týž zdroj Oliver Stuenkel, profesor mezinárodních vztahů z Nadace Getúlia Vargase v São Paulu. „Opravdu si nemůžete dovolit luxus přemýšlet o potenciálních negativních důsledcích někdy ve vzdálené budoucnosti, pokud musíte čelit velmi naléhavému problému, jejž máte přímo před sebou.“ Lze předpokládat, že podobně smýšlel i Alberto Fernández, když se po boku Si Ťin-pchinga usmíval do objektivů. Až půjde do tuhého, on už u toho nebude.