Největší český prodejce sypaných čajů, firma Oxalis majitele Petra Zelíka, musí bojovat s krizí na několika frontách. V zemích, kde nakupuje kávu a čaj, v destinacích, kam své výrobky vyváží, a také doma. A tady je boj nejtěžší. Firma je vyšachovaná z nejdůležitějších podpůrných vládních programů, klesly jí tržby na 30 procent a Petr Zelík se už podruhé ve své čajové kariéře ocitá na křižovatce. Ta první ho přivedla až na post tuzemské jedničky a není důvod, aby ho neposílila i ta druhá. Koneckonců když dokážete vysvětlil zákazníkům v Indii nebo Británii, že mají pít čaj z vaší továrny ze Slušovic, tak musíte mít talent od boha.

Čaj i káva jsou potraviny, tudíž se jich vládní nařízení vedoucí k uzavření v době nouzového stavu netýkalo. Otevřeno jsme sice mít mohli, avšak v téměř liduprázdných nákupních centrech, kde se většina prodejen nachází. Limitem byla navíc provozní doba, která byla vzhledem k nízké návštěvnosti zkrácena z obvyklých dvanácti hodin denně pouze na sedm. Kvůli tomu jsme v době nouzového stavu v našem maloobchodu zaznamenali tržby na úrovni necelých 30 procent dlouhodobého normálu.

Je to ve vyšších jednotkách milionů korun. Přesné vyčíslení budeme schopni specifikovat později. Neznáme případné úlevy na nájemném, které jsou dosud jen v minimu případů.

Bohužel se nás netýká vládní návrh na sanaci části nájmů pro uzavřené podnikatelské jednotky. Mohli jsme mít otevřeno, i když z objektivních důvodů při velmi nízkém obratu. Tady na masivní pomoc státu nedosáhneme. Zkusili jsme žádat o desetimilionovou půjčku v programu Covid II. Zde jsme ovšem narazili na druh našich produktů. Čaj a káva jsou plodiny pěstované mimo EU, a tudíž zde nepreferované, na jejich prodej se půjčka nevztahuje.

V Číně máme zhruba osmičku dodavatelů, z čehož čajových polovinu. Na celkovém procentu objemu zboží se Čína u nás podílí přibližně 30 procenty. Zprvu jsme měli o čínské dodávky obavu a hledali alternativy v jiných částech planety, především v Indii. Situace v Číně se však rychle stabilizovala a problémy v dodávkách jsme nestihli pocítit. V tento okamžik nám připlouvají tři kontejnery se zbožím z Číny, zatím bez problémů. V mezičase se „lockdown“ přemístil do jiných částí světa. Aktuálně je problém právě například v Indii, poměrně dlouho jsme čekali na vyplutí lodi s kontejnerem ibišku z nigerijského Lagosu.

Docházel mi kapitál z předchozího podnikání a zároveň nebyly rozběhnuté aktivity zde v Oxalisu. Ocitl jsem se tehdy na křižovatce a dostal nabídku od společnosti Teekane, abych jim vedl pobočku v Česku. Nakonec jsme se dohodli, protože nepožadovali přerušení mých podnikatelských aktivit. Tehdy jsem žil vlastně paralelním životem. V týdnu jsem řídil pobočku velké německé firmy a o víkendech přemýšlel, jak s Oxalisem.

Vidím tam zpětně dva důležité kroky. Jednak načasování, že jsem do nákupních center přišel včas, jednak způsob prodeje. Čaj jsme začali nabízet ve skleněných dózách, díky čemuž se nám dařilo vysvětlovat, co je to sypaný čaj. Lidé viděli jeho strukturu, cítili aroma a navykli si ho kupovat.

V Česku tehdy existoval fenomén čajoven, koneckonců i já jsem jednu měl. Ovšem v drtivé většině případů tyto podniky za běžných tržních podmínek nefungují. Možná ve vlastní nemovitosti, za nulový nájem, ve sklepě, s majitelem a jeho rodinou za pultem a tak podobně. Ale tržně to nešlo. Sedlo si tam deset lidí spolu, pili čaj, vydrželo jim to na pět hodin a utratili 80 korun. Vypadá to hezky, ale já jsem vystudoval Vysokou školu ekonomickou a bylo mi jasné, že pokud miluji čaj a chci se mu věnovat, má to smysl jen na komerční bázi. Pochopil jsem, že člověk musí jít za lidmi a v tomto případě lidé nepřijdou za ním. Proto padla volba na nákupní centra. Začal jsem bojovat u zákazníků o takzvané impulzivní nákupy. Ne že by přišli za čajem, ale nakoupí si své věci a čaj jim přijde pod ruku jako impulz, který právě dostali. Chápu, na co se ptáte, ale je to pro mě kompromis nutný k tomu, aby fungovala ekonomika.

Obchodní podmínky se daleko lépe dohadují pomocí osobního kontaktu. To je staré pravidlo. Ve většině případů mám s producenty přátelské vazby, a to je samozřejmě nedocenitelné. Oni si toho váží, a mohu se tak dostat ke specialitám, k nimž mají ostatní zavřené dveře.

Po spirále jsem se vrátil o nějakých 27 let zpátky, to máte pravdu. Teď už ovšem vycházím z předchozích zkušeností a zejména z lepší ekonomické situace. Ve Vodičkově ulici v Praze bych rád vybudoval něco jako české čajové centrum, kde by byla i jiná přidaná hodnota než jen samotný prodej. Vedle našeho stávajícího obchodu bych tak rád v nových prostorách veřejnosti nabídl školení, workshopy. Zval bych tam naše dodavatele z různých koutů světa a oni by představovali čajovou kulturu jednotlivých zemí, způsoby pěstování či zpracování čaje. Také bych rád veřejnost seznámil s čajovou mixologií, chystáme i seminář o párování čaje s jídlem a také srovnání profilů čaje a vína.

Naše ekonomika stojí na aromatizovaných čajích. Byli bychom rádi, kdybychom mohli ve větší míře prodávat čisté čaje, ale zákazníci na ně nejsou tolik zvyklí. Vlastně úplně nejprodávanější je segment, který nemá s čajovníkem jako rostlinou nic společného. Jde o sušené kousky, jako je jablko, ibišek, pomerančová kůra či šípek, které po zalití dávají nálev, jemuž se v Česku říká čaj, ale skutečný čaj to není. Co je zajímavé, tak druhou skupinou jsou zelené čaje aromatizované a až třetí jsou černé aromatizované čaje.

Co se týká zelených, mám oblíbené čaje z Japonska či Jižní Koreje. U černých volím nejraději první a druhou sklizeň z Darjeelingu z předhůří Himaláje. Pokud volím tělnatější a více tříslovinový čaj, sáhnu po Assamu z Indie.

Ve vlastní laboratoři vyvíjíme nové chutě a do čajů přidáváme různé ingredience. Vznikají tak jedinečné směsi klidně i se šesticí různých aromat. To se těžko napodobí a v Asii o tyto produkty sledujeme velký zájem.

Ten čajový základ vůbec nemusí pocházet z Indie. Třeba nejpopulárnějším čajem v Mumbaí je čaj, který nazýváme Mogo Mogo. Jeho základ pochází z Číny a jsou v něm různé tropické ingredience. Podařilo se nám trefit se do tamního vkusu. Náš distributor ho tam dodává lepším restauracím, na letiště a podobně. Je pravda, že Indie se brání clem proti dovozu čaje a jeho cena roste i tím, ale růst exportu je přesto razantní.

Založili jsme společný podnik Oxalis Cool Drink na výrobu ledových čajů a ledových káv během loňského roku. Našli jsme dovozce v Aténách, což nás těší, protože na jihu Evropy je spotřeba chlazených nápojů velká. Máme také ambice se dostat do velkých hotelových řetězců. Chlazené nápoje jsme přivedli na trh proto, že potřebujeme vykrýt z našeho pohledu hluchou sezonu, kterou léto je. Jdeme také moderní cestou, nápoje jsou přírodní louhované za studena a věřím, že budeme mít úspěch.

Petr Zelík (54)

• Vystudoval VŠE, začínal jako majitel čajovny v Sadové ulici v centru Zlína.

• Firmu Oxalis (čtyřlístek) založil v roce 1993.

• Pracoval paralelně jako ředitel české pobočky společnosti Teekane.

• V Česku nyní Oxalis provozuje 28 vlastních prodejen, dalších sedm pak na Slovensku. Síť dále doplňuje 30 franšízových provozoven.

• Čaje firma míchá a aromatizuje v závodě ve Slušovicích.