Německý pracovní trh se mění. Postupně mizí dobře placená místa pro kvalifikované pracovníky ve výrobě. Znamená to, že kdysi průmyslová velmoc začíná v globální konkurenci ztrácet dech.
Německý pracovní trh se mění. Postupně mizí dobře placená místa pro kvalifikované pracovníky ve výrobě. Znamená to, že kdysi průmyslová velmoc začíná v globální konkurenci ztrácet dech.
Nemovitostní portfolio pražské arcidiecéze se dál rozrůstá, teď už nabízí přes 280 bytů. Arcibiskupství stále sází hlavně na lesní prvovýrobu, uvažuje ale i o větrných elektrárnách.
Nemovitostní portfolio pražské arcidiecéze se dál rozrůstá, teď už nabízí přes 280 bytů. Arcibiskupství stále sází hlavně na lesní prvovýrobu, uvažuje ale i o větrných elektrárnách.
Hostem podcastu Pavla Štrunce byl ekonom Metropolitní univerzity a člen NERVu Dominik Stroukal. A mluvilo se hlavně o návrhu státního rozpočtu na příští rok, který o víkendu představila vláda. „Ministři si neudělali domácí úkol a nehledali, kde ušetřit u sebe. Není krize, ale ekonomika zpomaluje proti tomu, na co jsme byli zvyklí,“ tvrdí Stroukal. A dodává, že se budou muset zvyšovat daně, protože neexistuje jiný způsob, jak peníze do rozpočtu dostat.
Hostem podcastu Pavla Štrunce byl ekonom Metropolitní univerzity a člen NERVu Dominik Stroukal. A mluvilo se hlavně o návrhu státního rozpočtu na příští rok, který o víkendu představila vláda. „Ministři si neudělali domácí úkol a nehledali, kde ušetřit u sebe. Není krize, ale ekonomika zpomaluje proti tomu, na co jsme byli zvyklí,“ tvrdí Stroukal. A dodává, že se budou muset zvyšovat daně, protože neexistuje jiný způsob, jak peníze do rozpočtu dostat.
Přílišná přísnost Green Dealu dělá pravý opak zamýšlené podpory evropského vlivu na udržitelnost podnikání, tvrdí finančníci
Přísná ekologická pravidla Evropské unie brání investicím na rozvojových trzích. Plyne to z vyjádření Michaela Jongeneela, generálního ředitele nizozemské rozvojové finanční instituce FMO, jedné z největších evropských rozvojových bank. Vzniklou mezeru zaplňují čínské a blízkovýchodní skupiny, které žádnými podobnými omezeními netrpí.
„Současné požadavky jsou tak přísné, že možnost odchodu potenciálních klientů na rozvojových trzích k jiným zdrojům financování, například z východní Asie, je opravdu reálná," citoval Jongeneela list Financial Times.
Evropské rozvojové finanční instituce proto naléhají na Brusel, aby pravidla přepracoval. Měl by tak uvolnit proud zahraničních investic, které jsou v různých stadiích připravenosti. V realizaci jim brání ustanovení vyplývající ze souboru (převážně) ekologických pravidel, souhrnně známých jako Green Deal. Pikantní je, že realizace těchto investic by podpořila cíle unijní zahraniční a klimatické politiky, včetně oněch ekologických (například vývoj baterií a solárních farem).
Jongeneel popsal mechanismus, jímž pravidla EU přímé zahraniční investice znevýhodňují. Každá instituce, jež takové investice provádí, je musí prohnat eurovýpočtem, z něhož vyjde, nakolik jsou „udržitelné v rámci poměru zelených aktiv“, tedy jakou část aktiv banky lze považovat za šetrnou ke klimatu. Tento ukazatel stále častěji využívají institucionální investoři, kteří se snaží splnit ekologická, sociální a správní kritéria, známá pro změnu pod zkratkou ESG.
Finanční instituce musely kvůli loňskému zpřísnění pravidel značnou část svých investic přeřadt do nižší kategorie udržitelnosti. Znamená to, že čelí reputačním rizikům, která odrazují soukromý kapitál, řekl Jongeneel a dodal: „Záleží na flexibilitě investora, zda je ochoten nás vyslechnout a nechat si situaci vysvětlit.“
Uvedené zpřísnění podmínek paradoxně přináší problémy nejen soukromým investorům a finančím institucím, nýbrž i zájmům Evropské unie samotné. Brusel chce v letech 2021 až 2027 prostřednictvím svého programu Global Gateway mobilizovat soukromé i veřejné finanční prostředky ve výši 300 miliard eur na investice do infrastruktury ve třetích zemích. (Tato iniciativa má rovněž zajistit dodávky kritických materiálů pro přechod na „zelenou“ ekonomiku, jako je lithium a měď.)
To samo o sobě není nijak závratná suma. O investice do rozvojových zemí usilují i další světoví hráči. Země Perského zálivu oznámily přímé zahraniční investice do Afriky ve výši více než 53 miliard dolarů, zatímco Čína podle think-tanku American Enterprise Institute investovala přibližně 80 miliard dolarů do více než 40 zemí. Obojí jsou ovšem údaje pouze za loňský rok.
Chce-li Evropa investovat 300 miliard dolarů, znamená to, že by s uvedenými hráči tak tak držela krok – i ve chvíli, kdy by realizovala tento plán beze zbytku. Vychází však najevo, že při dodržení pravidel to ani zdaleka nebude možné.
Co to udělá s geopolitickou pozicí Evropy, není obtížné dovodit. Luuk Zonneveld, předseda Asociace evropských rozvojových finančních institucí (EDFI), varoval před nastavením ekologické laťky příliš vysoko. „Riskujeme, že investování se zpomalí do té míry, že se oslabí i vliv Evropy na standardy v rozvojových zemích, což fakticky zvrátí již dosažený pokrok.“
Je to pochopitelné. Když například do Afriky proteče z Evropy řekněme jen desetina investic z celkového objemu živeného z arabských zemí a Číny, není mnoho platné, že jsou tyto investice superčisté. Asi by zájmům Evropské unie i jejím ambicím stran udržitelnosti prospělo více, kdyby investic bylo podstatně více i za cenu obětování zmíněného vysokého stupně čistoty.
Jongeneelova stížnost kopíruje problém, jímž si již prošly investiční fondy. Zpřísnění kritérií EU pro nejekologičtější kategorii investic vedlo před rokem správce aktiv včetně BNP Paribas, BlackRock, Amundi a Pictet k tomu, že během necelých tří měsíců odstranili toto označení z fondů v hodnotě 175 miliard eur.
I pro tvrdé zastánce zelené linie to je ošemetné vítězství. Objem trhu se tak zmenšil o zhruba polovinu, což v praxi znamená, že celkový objem investic nerespektujících ekologická kritéria bude podstatně vyšší, než by byl bez řečeného zpřísnění těchto kritérií.
