Patří mezi nejzkušenější matadory evropské i nizozemské politiky, v níž se pohybuje desítky let, při vyslovení jeho jména si ale nejspíš každý vybaví především evropský boj proti klimatické změně.

Frans Timmermans se stal hlavní tváří ambiciózních plánů na dekarbonizaci starého kontinentu. Při svém tažení za bezemisní Evropou nehleděl napravo nalevo a proslul řadou výroků bez velké nadsázky hraničících s ekologickým fanatismem. Příklad?

Když loni na konci února Rusové vpadli na Ukrajinu, vysvětloval Timmermans v jednom z rozhovorů svůj vpravdě svérázný výklad příčin invaze. Putin napadl sousední zemi prý proto, že chtěl odvést pozornost od ochrany klimatu a sabotovat řešení klimatické krize…

U Čechů si ale eurokomisař nadělal spoustu nepřátel už dřív, v době evropské uprchlické krize. Stejně radikální jako v oblasti ekologie je totiž Timmermans také v otázce nacionalismu – považuje ho za jedno z největších světových zel. I proto patřil mezi nejtvrdší kritiky českého odmítání kvót na rozdělování běženců a volal po potrestání naší vzpurnosti.

Oznámení o jeho rezignaci na funkci eurokomisaře pro klima tak minulý týden u českých skeptiků kritizujících příliš zbrklý postup při zavádění zelené agendy, ohrožující stabilitu evropské ekonomiky, vyvolalo oslavy.

Pokud ale Timmermansovi kritici věří, že by odchod nenáviděné persony mohl zmírnit ambice Bruselu při snižování emisí, budou zklamáni. Jeho nástupce, Slovák Maroš Šefčovič, možná nepůsobí tak zarputile, ideologicky má ale k Timmermansovi hodně blízko.