Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Filantropie v Česku se v posledních deseti letech významně proměňuje. Přibývá nejen drobných dárců, ale především se zřetelně začíná formovat první generace filantropů, kteří darují významné částky nebo zakládají vlastní nadace.
Způsobů, jak darovat peníze či majetek na dobrou věc, je spousta. Jedním z nich je pamatovat na dobročinné organizace v závěti. V rámci rubriky FinFocus jsme se zeptali některých zástupců nadací, filantropů a expertů na jejich zkušenosti s tímto trendem. Z jejich odpovědí vyplývá, že dnes už mezi dárce nepatří jen ti, kteří nemají blízké rodinné příslušníky. „Výjimkou nejsou ani takové případy, ve kterých zůstavitel myslel na svou rodinu i na jednu či více dobročinných organizací najednou,“ tvrdí ředitelka Nadace Dobrý anděl Šárka Procházková.
Jak připomíná Jan Kroupa, místopředseda Českého centra fundraisingu, v tuzemsku roste počet bohatých, kteří se zavazují odkázat významnou část svého majetku na dobročinné účely. „Prvním českým podnikatelem, který tak učinil, byl Martin Hausenblas, který odkázal 30 procent akcií svých firem dvěma místním nadacím a vyzval další úspěšné byznysmeny, aby se k němu přidali,“ říká. Hausenblas je momentálně na mateřské, jeho závazek ale stále platí, potvrdil Hrotu.
Podle Kroupy se teď navíc bude rozšiřovat škála dobročinných odkazů – k financím a nemovitostem se totiž přidají i akcie, dluhopisy, sbírky, patenty nebo třeba kryptoměny. Ne všichni ale vnímají dobročinné závěti pozitivně. Jedním z nich je Josef Podlipný, partner společnosti Fichtner Wealth Managers, která pomáhá českým byznysmenům spravovat svoje peníze.
„Předává se jen majetek. Žádné poslání, žádná vize,“ domnívá se. Podlipný nesouhlasí s tím, že by bohatí lidé, kteří mají děti, měli odkazovat veškerý svůj majetek nadacím. „Má snad každá nová generace začínat od nuly? Zachování majetku v rodině a jeho přerod v mezigenerační odkaz je mnohem smysluplnější cesta. Vůči rodině i vůči společnosti. Že je to možné, nám ukazují šlechtické rody,“ dodává.
V následujících řádcích si můžete přečíst, jestli se v Česku zlepšuje povědomí o darování části nebo celého svého majetku dobročinné organizaci prostřednictvím posledním vůle. Kromě zmíněných odpovídali například zástupkyně Nadace Agrofert nebo Nadace Simony Kijonkové.
Za naši nadaci musím říci, že jsme zatím zájem nezaznamenali, nicméně je to určitě dáno tím, jaké jméno neseme (společnost Agrofert řídil a vlastnil expremiér Andrej Babiš, který ji kvůli novele zákona o střetu zájmů převedl na dva svěřenské fondy – pozn. red.). Obecně mám ale pocit, že se povědomí o dobročinné závěti postupně zlepšuje, vím o několika neziskových organizacích, které dar touto formou obdržely. Pokud ale vím, nejednalo se o finance, ale spíše o nemovitosti nebo sbírky předmětů.
Darování ze závěti v Česku stále častější – rozhodně častější, než tomu bylo například před 10 lety. Myslím si, že je to tím, že se o smrti jako společnost nebojíme více mluvit a události posledních let (například tornádo na Moravě, covid-19 nebo válka na Ukrajině) nám ukázaly, že neziskové organizace mají v těchto případech nezastupitelnou a podstatnou roli.
Pro dárce, kteří odkazují svůj majetek na dobrou věc v poslední vůli, je pak určitě velmi hezký a hřejivý pocit, že z jeho smrti v budoucnu budou mít prospěch ti, kteří nějaký způsob pomoci potřebují, a že jeho majetek bude využit smysluplně. I já uvažuji nad tím, že část svého majetku v budoucnu odkážu mně blízké dobročinné organizaci.
Vnímám, že se v Česku toto téma začíná stále více otevírat, ačkoli osobní zkušenosti s tím zatím nemáme. Rádi bychom však tuto možnost chtěli nabízet novým donorům a více ji komunikovali.
Nedávno jsem měla totiž příležitost navštívit soukromé rodinné nadace ve Švédsku, kde je darování části nebo celého majetku prostřednictvím poslední vůle na dobročinné účely velmi rozšířené, zejména v oblasti podpory vědy a výzkumu. Co je zajímavé: přímí dědicové, kteří se rozhodnou v rodinné nadaci poté pracovat, dostávají pouze adekvátní mzdu za skutečně vykonanou práci. Nic více. Vzhledem k tomu, že i v Česku přibývá majetnějších rodin, věřím, že tento trend bude postupně přicházet i k nám.
S dárcovstvím ze závěti máme dlouhodobé zkušenosti. Dary ze závěti, ať již finanční nebo věcné, jsou již od počátků existence nadace významným zdrojem financování našich programů. Rozhodnutí obdarovat organizaci prostřednictvím odkazu v poslední vůli považujeme za projev nejvyšší důvěry a velmi si toho vážíme. Dar ze závěti je cestou, jak pokračovat v podpoře toho, co dárce považuje za důležité a podporuje již za života. A jsme opravdu rádi, že se o tuto možnost v posledních letech zajímá stále více lidí.
Povědomí je určitě větší, ale pořád v tom máme oproti jiným evropským zemím obrovské rezervy. Navíc nemáme k dispozici přesnější data o soukromém dárcovství jako takovém, což se nyní v rámci Rady vlády pro nestátní neziskové organizace snažíme alespoň částečně změnit. Dar ze závěti je ve filantropii špička ledovce a opravdu silné, životní rozhodnutí každého jednotlivce.
Například nevládní organizace ve Velké Británii či Holandsku mají více než čtvrtinu veškerých příjmů právě ze závětí (vycházím z informací Koalice pro snadné dárcovství, která se osvětě systematicky věnuje). Tradice darování je v těchto zemích silná a souvislost vidím i v tom, jak společnost pracuje s tématem umírání a vypořádáním důležitých přání na konci života. Naštěstí se mnoho organizací a lidí těmto tématům věnuje a vážím si i každého, kdo o svém rozhodnutí zapsat si organizaci blízkou svému srdci do závěti mluví veřejně a inspiruje tak ostatní.
Rozhodně v poslední době pozorujeme, že se povědomí o dobročinných závětech v Česku zlepšuje. Více se komunikuje v médiích, je řada pozitivních příkladů z praxe. A i když se medializují především velké a nádherné filantropické počiny v této oblasti, v poslední době se právě objevuje čím dál více odkazů ze závěti v běžném životě.
S první dobročinnou závětí jsme se setkali v roce 2017 a od té doby jsme byli součástí takřka dvaceti dědických řízení. Převládají závěti, jejichž pisatelé nemají blízké rodinné příslušníky, ale výjimkou nejsou ani takové, ve kterých zůstavitel myslel na svou rodinu i na jednu či více dobročinných organizací najednou. Považujeme tento akt za vyslovení ohromné důvěry – a vždy se snažíme s pozůstalostí nakládat s maximálním respektem.
Filantropie v Česku se v posledních 10 letech významně proměňuje. Přibývá totiž nejen drobných dárců, ale především se zřetelně začíná formovat první generace filantropů, kteří darují významné částky nebo zakládají vlastní nadace. Paralelně se postupně začíná proměňovat i svět dobročinných závětí, kterých bezpochyby rok od roku přibývá – řekl bych, že prakticky všechny zavedené a známé organizace už zkušenost s odkazem v závěti mají, některé každoroční.
A dokonce už do Česka dorazila „Giving Pledge“, tedy rozšiřující se skupina bohatých, kteří se zavazují odkázat významnou část svého majetku na dobročinné účely. Prvním českým podnikatelem, který tak veřejně učinil, byl Martin Hausenblas, který odkázal 30 procent akcií svých firem dvěma místním nadacím a vyzval další bohaté, aby se také přidali. Vím přinejmenším o jednom velmi úspěšném podnikateli, který jeho výzvu přijal, a tak optimisticky předpokládám, že budou aspoň další tři, o kterých nevím:).
S prodlužujícím se věkem dožití a neprodlužujícím se věkem dožití ve zdraví se dá předpokládat, že dobročinných odkazů v závěti bude přibývat také u lidí se středními příjmy, kteří často netuší, kolik budou potřebovat na péči o svou osobu ve stáří, takže pro ně může být jednodušší darovat až z toho, „co zbude“. Postupně se bude také rozšiřovat škála dobročinných odkazů: k financím a nemovitostem se přidají akcie, dluhopisy a cenné papíry, sbírky, pojistná plnění, kryptoměny, patenty, ochranné známky, autorská práva a další. Transfer majetku prostřednictvím závětí v nadcházejících několika desetiletích bude obrovský – snad se to bude významnou měrou týkat i těch dobročinných.
Vím o řadě závětí, teď ale situaci příliš nesleduji, protože jsem na mateřské. Každopádně můj závazek platí. Myslím si ovšem, že dobročinných závětí bude pomalu přibývat. Je to přece jen dobrá forma pomoci – i když člověk „zaklepe bačkorami“, tak by po něm mělo zůstat něco smysluplného. Je to navíc lepší, než svůj majetek „rozfofrovat“.
Po mé výzvě obdržela Nadace Via během jednoho roku asi 25 dobročinných závětí, tak si myslím, že padla na úrodnou půdu.
Povědomí o darování části nebo celého majetku dobročinné organizaci prostřednictvím poslední vůle se v Česku pomalu zlepšuje. Je potřeba si uvědomit, že rozhodnutí darovat ovlivňují dva faktory – subjektivní a objektivní.
Mezi subjektivní patří rodinná situace a vztah mezi objemem majetku a strukturou dědiců. Například lidé se mohou rozhodnout darovat, protože nechtějí předat celý majetek svým dětem a zatěžovat je tak jeho správou. Dalším záměrem je, že se chtějí odměnit společnosti. Objektivně takové rozhodnutí ovlivňuje samotný ekosystém pro darování – zda na tuto možnost upozorní odborníci z řad osobních bankéřů, notářů či přátel. Zásadní je také připravenost a důvěryhodnost, na které musí dobročinné organizace neustále pracovat.
Klíčovou roli v celém procesu hraje zlepšování a profesionalizace nadačního sektoru. Nadacím doporučuji implementovat Český nadační kodex, který nedávno publikoval Nadační fond Via Clarita. Jedná se o soubor doporučení pro dobrou a zodpovědnou správu filantropických organizací. Vznikl po vzoru Swiss Foundation Code a podíleli se na něm přední odborníci ve spolupráci se zástupci nadací a nadačních fondů. (společnost Emun pak veřejnosti zpřístupnila i svého Průvodce pro uspořádání vašeho nástupnictví – pozn. red.)
Vím o několika případech dobročinné závěti, ale nemám na to úplně dobrý názor, protože se předává jen majetek. Nepředává se žádné poslání, žádná vize, žádná hodnota spojená s tím majetkem. Přijde mi, že tvůrce bohatství volí tu nejjednodušší cestu. Prostě udělá závěť a někomu něco odkáže.
Uvedu příklad konkrétního člověka. Má dva dospělé syny. S manželkou se rozešli ve zlém, ale se syny nemá zpřetrhané vazby. On svým synům říká: „Nic po mně nezdědíte, všechno dostanou organizace Sue Ryder a Dobrý anděl.“
To dle mého dává synům nesprávný příklad. Mají se chovat stejně? Má každá generace začínat stále od nuly? Má vybudovat majetek a za života vybrat nějaké nadace, kterým jej předá? Nemělo by naopak stát za to, aby nastupující generace stavěla na základech toho, co se podařilo generaci před ní?
Co kdyby si otec sedl se svými syny, povídali si o tom, jak ten majetek vznikal. Že to nebylo vždy jednoduché. Že tomu obětoval kus života. Že mu to něco vzalo a něco se naučil. Co kdyby společně hledali cestu a účel, ke kterému jejich majetek může sloužit. Může být i filantropický. Aby i jejich děti a pokračovatelé měli šanci dělat třeba něco stejného, nebo podobného, co bude žít jako odkaz té rodiny.
Zachování majetku v rodině a jeho přerod v mezigenerační odkaz je dle mého mnohem smysluplnější a zodpovědnější cesta. Vůči rodině, ale i vůči společnosti. Šlechtické rody nám ukazují, že to je možné. Ale není to snadné. Musí se to odpracovat. A ne každý ho odpracovat chce, a tak sáhne po jednoduchém řešení – dám to pryč.
Michal Kříž, vedoucí externí komunikace Nadace The Kellner Family Foundation rodiny Kellnerových, a Barbora Báštěcká, mluvčí Nadace Abakus zakladatelů Avastu Pavla Baudiše a Eduarda Kučery, uvedli, že jimi zastoupené nadace nedostávají dary cestou dobročinných závětí.
