Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Původně to byl kravaťák, kterého zajímaly hlavně akcie a finance. Pak ale začal chápat, že peníze a majetek jsou dvě odlišné věci. I proto se nakonec našel v bitcoinu. „Je decentralizovaný a svobodný. Má úplně jinou povahu než všechno, co jsem kdysi znal. A to mě zaujalo,“ říká Štěpán Uherík, finanční ředitel české společnosti SatoshiLabs.
V antiutopistickém románu Atlasova vzpoura z roku 1957, který napsala rusko-americká spisovatelka Ayn Randová, kladou vlády stále větší zátěž na podnikatele, a to prostřednictvím vyšších daní, regulací a konfiskací majetku. V americkém Coloradu ale existuje útočiště, kde se kreativní jedinci a inovátoři mohou izolovat od okovů společnosti – takzvané Galtovo údolí.
Nachází se tu soběstačná komunita, která se nezapojuje do žádných obchodů s vnějším světem, a je tu jediná banka, která drží výhradně zlato a stříbro. Nejsou tu žádné daně ani pravidla, kromě jednoho – všichni, kdo zde žijí, musí složit následující slib: „Přísahám na svůj život a svou lásku k němu, že nebudu nikdy žít pro druhé, ani žádat, aby oni žili pro mne.“
Text této přísahy – v neonovém provedení – je i v pražském sídle společnosti SatoshiLabs. Ta vytvořila Trezor, tedy první hardwarové zařízení na světě, díky němuž lze bezpečně uchovávat bitcoin i další kryptoměny. Vývojáři z Trezoru navíc světu představili nové bezpečnostní standardy, které dnes využívají i ostatní kryptoměnové peněženky.
Proč ale byla řeč o Galtově údolí? I bitcoin má totiž potenciál vytvořit prostor, který bude stoprocentně svobodný, říkají jeho propagátoři. Před asi sedmi lety si to uvědomil rovněž Štěpán Uherík, finanční ředitel SatoshiLabs. Předtím ho přitom bitcoin vůbec nezajímal. „Byl jsem kravaťák, kterého lákaly hlavně akcie a finance,“ vzpomíná.
V té době ale narážel na různé ekonomické problémy. „Začal jsem chápat, že peníze a majetek jsou dvě odlišné věci. Peníze jsou papírky, které postupně ztrácí na hodnotě, majetek je pak něco, co tu hodnotu drží. Hledal jsem proto něco, co můžu držet svobodně,“ popisuje.
V nemovitostech ani akciích se nakonec nenašel, protože o ně prý může kdykoliv přijít. „U bitcoinu tohle neplatí. Je decentralizovaný a svobodný. Má úplně jinou povahu než všechno, co jsem do té doby znal. A to mě zaujalo,“ říká v rozhovoru pro Hrot. Tehdy kývl na nabídku, aby se stal finančním ředitelem v SatoshiLabs. A ve společnosti je už sedmým rokem.
V rozhovoru dále probíráme i roli hackerů v testování Trezoru nebo vůdčí pozici Čechů v bitcoinové komunitě. A trochu si zaspekulujeme o člověku, který se skrývá – nebo skrýval – pod legendárním pseudonymem Satoshi Nakamoto.
Od mládí mě lákaly investice, fascinovaly mě kapitálové trhy. A vždy mě zajímalo, jak vzniká bohatství. I proto jsem do byznysu vkročil už ve svých 14 letech – tehdy jsem přemluvil sestru, abych mohl podnikat na její jméno. Pak jsem začal pracovat jako investiční analytik. A v roce 2016 mě jeden kamarád seznámil s Markem „Slushem“ Palatinem, zakladatelem SatoshiLabs.
Ne. A Markovi jsem tehdy řekl: „Bitcoin pro mě aktuálně není zajímavý, to je nějaká alternativa.“ Byl jsem kravaťák, kterého lákaly hlavně akcie a finance. Bitcoinu jsem přišel na chuť až po roce diskuzí.
Bitcoin ekonomicky vyřešil problémy, na které jsem v té době narážel.
Tehdy jsem začal chápat, že peníze a majetek jsou dvě odlišné věci. Peníze jsou papírky, které postupně ztrácí na hodnotě. Majetek je naopak něco, co tu hodnotu drží. Původně jsem si myslel, že se za majetek dají považovat akcie nebo třeba nemovitosti. Ale pak jsem si začal uvědomovat roli geopolitiky.
Je tu totiž nějaký dluhový cyklus, který trvá i 60 let. Na světě jsou pořád války a různé konflikty. Tak jsem si kladl otázku: „Je tady vůbec něco, co můžu držet svobodně a nezávisle?“ Nemovitost to není – ta je v katastru a můžou mi ji kdykoliv sebrat, ostatně s tím Češi mají historické zkušenosti. Peníze ztrácí na hodnotě. A akcie jsou v depozitáři, takže mi je můžou taky vzít. Nechci tím ale říct, že jsou akcie a nemovitosti špatná aktiva. Jsou ale zkrátka náchylná na kontrolu a možnost zabavení. U bitcoinu tohle neplatí. Je decentralizovaný a svobodný. Má úplně jinou povahu než všechno, co jsem do té doby znal. A to mě zaujalo.
Je to tak. Poté, co jsem propadl bitcoinu – v té době jsem ještě studoval práva –, mi Marek řekl: „Mám takovou malou firmičku, nic velkého. Pojď k nám dělat šéfa financí, nezabere ti to moc času. Bude to zábava.“ A já šel. Upřímně řečeno, nebral jsem to jako obří příležitost. Ve světě financí mi už ale lezli krkem ti namyšlení kravaťáci. Všechno tam je naleštěné, velikášské, ovšem realita je úplně jiná. V Markovi jsem naopak poznal chlapa, který je nesmírně skromný a hrozně chytrý, ale na nic si nehraje. Uvědomil jsem si, že právě s takovým člověkem chci pracovat. A v SatoshiLabs jsem nedávno oslavil svůj sedmý rok.
Rozhodně stavím rozdíl mezi bitcoin a kryptoměny. Nemám nic vůči kryptoměnám, bitcoin je ale prostě něco jiného. Vznikl jako reakce na velkou finanční krizi v roce 2008, a to na silných filozofických základech: „Pojďme dát lidem sílu proti centrálním bankám“. Bitcoin tu je navíc proto, aby posílil jednotlivce. Neslouží k tomu, aby pomohl ke zbohatnutí nějaké firmy nebo instituce. Bohužel tohle se u kryptoměn děje často, mnohdy na nich vydělají jen jejich tvůrci. Bitcoin na to šel opačně, protože měl na počátku téměř nulovou hodnotu.
Pro mě je navíc klíčové, že bitcoin má odraz ve fyzickém světě. Funguje na reálné elektřině, reálných těžebních mašinách a další infrastruktuře. Stojí kolem něho také velká komunita, což u kryptoměn nevidíme. Ale pokud někoho zajímají kryptoměny, proč ne. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří na nich začali, spálili se, a pak utekli k bitcoinu. Osobně mě ale velmi mrzí podvodné kryptoměny, tedy různé finanční pyramidy a Ponziho schémata. Kalí to vody digitálních peněz, lidé pak hází bitcoin a tyto podvodné kryptoměny do jednoho pytle.
Mezi bitcoin a kryptoměny kladu dělítko.
Jednoznačně. Je obrovské štěstí, že právě Česko je centrem bitcoinové scény. Podle mě se stává jednou za sto let, že u nás vznikne obor, ve kterém Češi diktují pravidla zbytku světa. My v SatoshiLabs vytvořili první hardwarovou peněženku. A v Česku vznikl i první bitcoinový automat. Češi nastavují standardy, které od nich svět – v přímém přenosu – opisuje. Nevím, možná to souvisí s historií. Dlouho jsme tu měli komunismus, lidé nevěří vládě, chtějí svobodné peníze. Ale spíš se domnívám, že je Česko centrem bitcoinu proto, že je tu pár chytrých hlav, které kolem sebe vytvořily bitcoinovou komunitu.
Myslím si, že v Česku jsou hlasy ekonomů spíše pozitivnější než v jiných státech. Ale určitě máte pravdu v tom, že je tu spousta lidí, kteří tvrdí jiné věci než já. Já tohle můžu posoudit hlavně z pohledu bank, protože jsem to tam zažil na vlastní kůži. Ještě před pár lety nebyl bitcoin vůbec žádné téma. Pak přišla fáze popírání nebo spíš neuvědomění si příležitostí. Všichni se bavili jen o možných rizicích. A dnes je situace úplně jiná – některé banky otočily o 180 stupňů.
To samé pozoruji v případě České národní banky. Ta nejprve tvrdila, že se do bitcoinu montovat nebude a zároveň ho nebude ani regulovat. Šlo o zcela zdravý názor. Pak ČNB začala bitcoin zkoumat. A teď už tam je i odvaha se jím zabývat. Takže ekonomický mainstream už určitě vnímá bitcoin jako standardní aktivum.
Vůbec. Každopádně na různých bitcoinových akcích pravidelně potkáváme i lidi z ČNB nebo z Národní banky Slovenska – těch ještě víc. Nebudu jmenovat, ale jedná se o fanoušky bitcoinu, kteří chápou jeho potenciál. Věřím, že jde o závan otevřenějšího smýšlení i v těchto konzervativních institucích. Nemyslím si však, že by bylo dobré, aby státy začaly nakupovat bitcoin. On pro ně nevznikl. Určitě by to pro ČNB nebyla špatná investice, bitcoin má ale patřit lidem, ne institucím.
Investice by to byla dobrá, ale jakákoliv přehnaná koncentrace bitcoinu u některé instituce mi přijde špatná. Bohudíky je už ten trh tak velký, že by ČNB nemohla skoupit významný počet bitcoinů. Víte, když si ho pořizují instituce, tak i sebemenší výkyv vede k mediálním zkratkám a pochybnostem. Pro bitcoin to není dobré.
Co se týče zdanění, proti němu nic nemám. Já jsem jenom pro, aby někdo nastavil jasná pravidla. Nedávno jsem byl v Senátu, měli jsme tam nějaké aktivity v rámci České kryptoměnové asociace. A senátoři měli dotaz, co od nich vlastně potřebujeme. Já jim řekl, že vůbec nich. Nepotřebujeme dotace, subvence ani slevy na DPH. A nepotřebujeme ani pomoc s expanzí – SatoshiLabs působí na 140 trzích. My pouze chceme „nalajnovat“ hřiště. Tedy mít jasná pravidla a vědět, že se Česká republika nestaví k bitcoinu negativně. Nedával bych bitcoinu vůbec žádné výjimky – ať se daní jako akcie.
A co se týče regulací, tam je to trochu složitější. Z podstaty jsem v tomto ohledu spíš anarchokapitalista, takže podle mého názoru regulace obecně škodí trhu. Ale chápu, že žijeme ve světě, kde se stala standardem. Pokud to bude něco rozumného, vadit mi to nebude. Co mi ale vadí, jsou pokusy o omezení svobody.
Myslím tím nejrůznější návrhy, které díkybohu neprošly. Šlo třeba o plán, aby se musela každá kryptoměnová peněženka identifikovat, stát by tak mohl vytvářet seznamy jejich uživatelů – a věděl by, kolik kdo vlastní kolik bitcoinů. Tohle považuju za pokus o omezení svobody každého z nás. Navíc nevěřím, že by podobné kontroly vyčistily trh od podvodníků. Ve snaze chytit malé zlodějíčky bychom omezili zbývajících 95 procent lidí, kteří nemají se zločinem nic společného. Je to podobné, jako by chtěl stát začít kontrolovat, kolik kdo má u sebe hotovosti. Cash je je jedna z mála věcí, která dává lidem svobodu utrácet dle libosti, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Bitcoin je v tomto ohledu podobný.
Já si nemyslím, že je potřeba, aby všichni lidé kupovali bitcoin nebo ho měli rádi. Naprosto respektuji, když někomu dávají větší smysl penzijní fondy nebo stavební spoření. Nepovažuji to za nejrozumnější tah, ale nechci do toho nikomu mluvit. Co mě ale mrzí, jsou tendenční argumenty proti bitcoinu. Tyto fámy jsou nesmyslné a nepravdivé, už dávno jsou vyargumentovány, přesto se ve veřejné diskuzi stále objevují. Proto se snažíme lidi edukovat skrze naše mediální výstupy i různé eventy. A říkáme jim: „Nebojte se, pojďte za námi, my vám všechno vysvětlíme.“ A musím říct, že lidí, které nadchl bitcoin, pořád přibývá.
Když mi někdo řekne, že má nějaké volné peníze a chtěl by je zhodnotit, tak mu určitě nedoporučím, aby si jako první koupil bitcoin. To nedává smysl. Vždy se lidí ptám, v co věří, v jakém žijí světě, jaký je jejich světonázor. Vysvětluji jim, že žijeme v nejisté době, svět se rychle mění, jsou tu určité geopolitické záležitosti a peníze můžou – i díky dluhovým cyklům – rychle ztrácet svou hodnotu. Podle mě je proto rozumné diverzifikovat svůj majetek. Nemít ho jen na jednom místě nebo v jedné měně, ba ani v jednom jediném státě. A bitcoin je část toho puzzle, které by si měl každý sestavovat.
Dvěma způsoby. Zaprvé jde o ekonomické důvody. Vadí jim, že jejich peníze ztrácí na hodnotě, a zjišťují, co se s tím dá dělat. Postupně zabrouzdají až k bitcoinu a zjistí, že mu sice nerozumí po technické stránce, ale dává jim ekonomický smysl.
A pak je tu druhá sorta lidí, která zjistí, že bitcoin je technicky unikátní věc, a právě to je nadchne. Jsem si jistý, že kdybychom věděli, kdo je Satoshi Nakamoto (jméno či pseudonym osoby nebo skupiny, která navrhla a vytvořila protokol pro bitcoin – pozn. red.), tak by dostal Nobelovu cenu. Bitcoin je vynález, který vznikl za 40 let soustavného vývoje na poli kryptografie. Spojil přitom do té doby neslučitelné technologie.
Těžko říct, myslím si ale, že to byl spíš jen jeden člověk, který již nežije.
Jdu na to pragmaticky. Pokud by měl někdo k dispozici peněženku s tolika bitcoiny, tak by už na ně dávno sáhl nebo by s nimi nějakým způsobem pohnul. Každý má bohužel svoje ego a takhle obrovský úspěch prostě s člověkem zamává. Případně je možné, že ten člověk už spáchal sebevraždu, protože genialita s sebou často nese i určité psychické potíže.
Zkusím to vysvětlit úplně jednoduše. Každý z čtenářů Hrotu používá telefon. V něm je spousta aplikací, mobil navíc pořád s někým komunikuje prostřednictvím zpráv nebo e-mailů, je připojen k internetu. Takže prostředí telefonu není úplně bezpečné, protože se v něm neustále něco děje. Trezor je takový počítač do kapsy, který má jediný účel: od všeho se izolovat a vytvořit chirurgicky čisté prostředí, v němž může probíhat tajné generování privátních klíčů.
Rozhodně bych nikomu nedoporučil, aby nosil Trezor po kapsách. Je dobré si ty privátní klíče nastavit v klidném a bezpečném prostředí. Je přitom hodně zajímavé, že si spousta lidí myslí, že jsou bitcoiny uložené v tom Trezoru.
Ale ono tomu tak není. Trezor zkrátka komunikuje standardem, který jsme mimochodem vymysleli my, respektive majitelé SatoshiLabs. BIP 39 vznikl v České republice a pak ho převzal celý bitcoin. Místo šíleného privátního klíče plného jedniček a nul, které si není možné zapamatovat, jsme začali generovat anglická slova. Těch může být 12, 20 nebo 24. Takže to, co bylo původně určeno pro počítače a IT techniky, jsme převedli do lidské řeči. A tím nekončíme. Myslím si, že správa privátních klíčů je naší misí. Chceme je dělat stále účinnější a přitom jednodušší.
Přesně tak. Ochrana proti hackerům je v podstatě zajištěná díky matematické složitosti systému, protože je prakticky nemožné prolomit 12 až 24 náhodně vygenerovaných slov podle standardu BIP39. Pravděpodobnost úspěšného útoku je astronomicky malá. Dáváme navíc k dispozici i možnost extra bezpečnostní vrstvy, kde člověk může kombinovat slova, celé věty a speciální hesla.
My jsme pragmatici. A hackerům říkáme: „Tady to máte, bušte do nás! Zkuste rozbít náš kód a dostat se k těm bitcoinům!“ Každý den se o to pokouší stovky lidí a zatím se to žádnému z nich nepodařilo. Takový přístup nese ovoce. Párkrát za celou historii firmy se objevily menší anomálie, které jsme díky tomu ihned opravili a tím zase zvýšili laťku bezpečnosti. Náš největší konkurent funguje spíš na certifikátech. Podle nás to ale nevypovídá o reálné bezpečnosti, protože to akorát tvrdí nějaká instituce. My máme faktický důkaz, že je náš produkt bezpečný. A věřím, že se žádnému hackerovi nepovede Trezor rozbít.
Asi dva miliony. Celosvětově jsme – co do počtu prodaných kusů – dvojkou na trhu. Možná bychom byli jedničkou, během dvou velkých bitcoinových cyklů v roce 2017 a 2021, kdy lidé chtěli hojně nakupovat bitcoiny, nám ale došel sklad. A několik měsíců jsme neměli co prodávat.
Není to tím, že bychom neuměli naplánovat skladování – i když je v našem segmentu složité přesně plánovat poptávku. Máme ale zásadu, že nebereme investorské peníze. Nechceme přijít o naši svobodu. Naše konkurence ovšem v té době naraisovala skoro tři miliardy korun, aby si mohla doplnit zásoby. Je to samozřejmě relevantní, byť agresivní strategie. A proto nejsme jedničkou. Pro nás je nicméně cennější, že nám nikdo nediktuje, co můžeme a nemůžeme dělat s našimi produkty. Sedíme tady v našem baráku a sami se rozhodujeme, co bude s naším byznysem.
Ano, to je pravda. Vývoj čipů je ale úplně jiná disciplína. Samotný vývoj je totiž velice komplikovaný a trvá dlouho. Proto je kapitálová náročnost výrazně vyšší. Navíc jsme chtěli získat zkušenost práce s penězi externích investorů. Ti naši jsou nám ale hodnotově velmi blízko, což hrálo při rozhodování výraznou roli.
USA a Evropa jsou pro nás těmi největšími trhy, to je jasné. Hodně zajímavá je pro nás i Jižní Amerika nebo Austrálie. Občas mě až překvapuje, do jakých zemí se naše Trezory dostávají. Samozřejmě ale dodržujeme blacklist oblastí, kam nemůžeme dodávat. Jde o státy, na které jsou uvaleny mezinárodní sankce.
Jsem rád, že se ptáte na SatoshiLabs jako celek. Dnes už nejsme jen Trezor, nýbrž skupina více firem – patří k nám ještě Invity (aplikace pro jednoduchý a bezpečný nákup, prodej a správu bitcoinu), Tropic Square (vyvíjí nový typ bezpečnostního mikročipu) a Vexl (nabízí anonymizovanou směnu bitcoinu). Co se týče Trezoru, tam je naše mise jasná. Začali jsme vytvářet rodinu Trezor Safe produktů – dva už jsou venku, další je na cestě. Není žádným tajemstvím, že je chceme dělat ještě intuitivnější a přitom žádným způsobem neomezit svobodu, kterou bitcoin poskytuje. Dnešním hlavním nosičem je mobil, takže ten je aktuálně naším největším tématem.
V rámci Invity začínáme propagovat novou mobilní aplikaci, která má umožnit velice jednoduchý nákup bitcoinu. Appka bude zároveň lidi vzdělávat, aby si nakonec pořídili i Trezor, protože ten je pro bezpečnost jejich bitcoinů naprosto klíčový. Vexl teď expanduje po světě. A s Tropic Square chystáme konečně uvedení nového bezpečnostního mikročipu.
V žádném případě, mobilům nelze věřit. Naší vizí je, že by mobil sloužil jen jako takový náhled do peněženky. Vždycky bude potřeba nějaký hardware, my jen chceme, aby šlo komunikovat i mezi Trezorem a mobilem, protože obrazovka telefonu je pro většinu lidí příjemnější.
