Stát buzeruje mladé podnikatele. My jsme raději začali v Asii, říká Nytra ze skupiny Purple

Je tvrdohlavý a když se mu něco nelíbí, tak to rovnou řekne. Kvůli tomu musel v 17 letech odejít z domu. Jeho rodiče se totiž rozváděli a on jim neměl problém sdělit, co si myslí o tom, jak se k sobě chovají. „Bylo to těžké období, ale zpětně na něj nahlížím tak, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Naučil jsem se o sebe starat už na střední škole,“ vzpomíná Jakub Nytra.

Jako student pomáhal třeba v kuchyni, aby si za vydělané peníze kupoval knížky o investicích nebo tradingu. Tato záliba ho pak dala dohromady s Davidem Kašperem a Filipem Řehořem, které také nadchl svět Wall Streetu. Všichni tři šli studovat na stejnou vysokou školu – a tam rozjeli svůj první byznys.

Začátky ale byly složité. Trojice zažila krušné chvíle a v jednu chvíli byla na hraně krachu. Teď je ovšem z Purple velká miliardová skupina, která zaměstnává kolem 250 lidí, působí ve více než sto zemích po celém světě a sdružuje 11 firem – brokery, platební instituci, vývojářskou společnost i venture kapitálový fond.

Ještě nedávno foundeři Purple s médii příliš nekomunikovali, zaměřovali se totiž zejména na asijské trhy. Situace se změnila, když skupina začala pronikat i do Evropy a Česka. „Musím se ale přiznat, že ani teď mi není veřejné vystupování příjemné,“ usmívá se Nytra. V rozhovoru také líčí, co všechno Purple dělá, do jakých startupů jeho venture kapitálový fond investuje a jaké zbytečné nesmysly stát řeší.

Jaká je vaše denní rutina?

Dříve jsem pracoval 24/7. Vstal jsem, hned jsem sáhl po mobilu a začal řešit neodkladné problémy. Dnes se to už snažím balancovat, abych byl co nejvíc doma. Ráno snídám s rodinou, kamarády či kolegy. Pak si dám krátkou meditaci nebo čchi-kung. 

Následně jdu do firmy, kde mám schůzky a různá jednání. Snažím se do toho dne nacpat i nějaké cvičení, takže jdu do fitka nebo si zasportuju venku. A večery už obvykle trávím s rodinou a mám klid. Během víkendů úplně vypínám práci, jsem se ženou a dětmi nebo s kamarády. Takže dneska už to mám sladěné, ale ještě pár let zpátky jsem byl od rána do večera v práci a pořád jenom něco řešil.

Takže jste našel svůj work-life balance.

Přesně tak. Pořád to není dokonalé, ale snažím se na tom neustále pracovat. Prvních deset let, kdy jsme začali podnikat, bylo tak náročných, že teď nastala potřeba přidat do života i nějaký prvek odpočinku. Je to důležité.

Hledám lidi hladové po úspěchu. Západ rezignoval, investujeme hlavně na Východě, říká Vojta Roček

Známý investor z Presto Ventures se snaží, aby lidé nebrali působení ve startupu jen jako klasický džob. „Měli by to vnímat jako investici nejen do svého života, ale i do firmy, která jim to jednou obrovským způsobem vrátí,“ říká v rozhovoru.

Známý investor z Presto Ventures se snaží, aby lidé nebrali působení ve startupu jen jako klasický džob. „Měli by to vnímat jako investici nejen do svého života, ale i do firmy, která jim to jednou obrovským způsobem vrátí,“ říká v rozhovoru.

V médiích jste dřív vůbec nevystupovali. Co se změnilo?

Je to jednoduché. Soukromí je jak pro mě, tak pro zbylé dva zakladatele opravdu klíčová věc. Dosud jsme neviděli důvod, proč něco vypouštět na veřejnost. Náš byznys totiž funguje primárně v cizině, prezentovat se na české scéně nám nedávalo smysl. Všichni jsme se navíc soustředili hlavně na práci, rodinu a koníčky, takže jsme si nechtěli honit ego nějakým povídáním do médií.

Situace se ale změnila. Teď už máme v Česku dost lidí, působí tu Purple Ventures, Purple Trading a další firmy z naší skupiny. Došlo nám, že když bude náš příběh známější, pomůže to jak nabírání dalších šikovných a schopných lidí do týmu, tak oslovování externích investorů. Těm chceme ukázat, v čem se odlišujeme od ostatních fondů. 

V čem se lišíte?

Nejsme jen investoři. To, co nás živí, je podnikání. Já, David Kašper a Filip Řehoř jsme před tím, než jsme založili skupinu Purple, podnikali. A po mnoha letech se nám podařilo mít nějaké dividendy a pořádné zisky. Tak jsme začali investovat do nemovitostí a startupů, které se nám líbily.  

Ale to nebylo ono, na nic jsme se nesoustředili pořádně. Naší vizí je přitom budovat něco většího, co je stabilní a zároveň diverzifikované. A do toho dobře zapadá venture kapitál. Proto jsme si řekli, že budeme investovat společně – uděláme si takový family office a dáme tomu nějakou strukturu. A tak v roce 2018 vznikl náš první fond, kam jsme poslali naše vlastní peníze a následně je investovali. 

Další věcí, která nás od ostatních odlišuje, je náš druhý fond. V něm jsme největším investorem, zároveň ale dáváme lidem možnost s námi koinvestovat. 

Krása mladistvého ducha

Co vás s Davidem Kašperem a Filipem Řehořem dalo dohromady?

S Filipem jsem se poznal už na střední škole ve Frýdku-Místku během tanečních. Zajímaly nás jiné věci než naše vrstevníky. Samozřejmě jsme občas řešili i záležitosti typických středoškoláků, zároveň ale u nás jela také linka byznysu a tradingu. Svět Wall Street nás prostě úplně nadchl. Takže jsme s Filipem začali chodit na různé semináře o akciích, forexu (směna cizích měn – pozn. red.) a tak dále. 

Na nich jsme se pak seznámili s Davidem. Zjistili jsme, že čteme stejné knížky, například od Roberta Kiyosakiho, hráli jsme i investiční hru Cashflow Quadrant. Navíc jsme pak všichni šli na brněnskou Newton College (dnešní Newton University – pozn. red.). A tohle všechno nás hodně semklo.

Vysoká škola se nám líbila, protože byla zaměřená spíš na praxi a vytvářela prostor pro podnikání u studia. To mi vyhovovalo, musel jsem se sám živit od 17 let, takže jsem si potřeboval najít nějaký způsob, jak si vydělat – a hlavně mít na to čas. Zprvu jsme zkoušeli tradovat, ale moc úspěšní jsme nebyli. Je to poměrně náročná činnost, která vyžaduje hodně soustředěnosti, práce a disciplíny. 

Takže jsme začali vyvíjet automatické nástroje na obchodování. V jeden moment jsme zjistili, že aby naše obchodní strategie fungovala dobře, potřebujeme kvalitního brokera. A jednoho dobrého jsme našli ve Spojených státech.

Jak ta spolupráce vypadala?

On za námi přijel do Prahy a chtěl, abychom tu pro něj otevřeli pobočku pro Evropu. My jsme z toho byli nadšení, přece jen nám v té době bylo kolem 20 let. Z následné komunikace jsme ale zjistili, že ho reálně zajímá jenom okamžitý zisk. Vůbec se nedíval na klienta jako na člověka, se kterým lze dlouhodobě spolupracovat, ale jen jako na něco, z čeho jde rychle vyždímat co nejvíc peněz. 

Nám se tahle strategie hrozně znelíbila, byli jsme z toho totálně znechucení. Tenhle svět investování prostě nechceme. Proč by měl být založený jenom na myšlence, jak co nejvíc oškubat lidi?

Co bylo pak?

Od začátku jsme chtěli budovat kvalitní platformu, na které mohou být naši klienti úspěšní. Tak jsme dali hlavy dohromady a Davida napadlo, že bychom si mohli udělat vlastního brokera. To přece nemůže být tak složité, ne? V tomhle byla ta krása našeho mladistvého ducha – nic není problém, všechno se dá vyřešit, bude to paráda.

Sehnali jsme první andělské investory, kteří nám pomohli se zakoupením licencí na software a s dalšími náležitostmi. Licenci jsme chtěli i v Česku, ale to bylo pro tak mladé kluky příliš složité, nákladné a nereálné. Tak jsme začali řešit spíš světový trh, soustředili jsme se i na copy trading (systém, díky kterému se finanční trhy otevřely i úplným začátečníkům – pozn. red.).

Dařilo se vám hned od začátku?

V té době jsme nebyli úplně vyzrálí podnikatelé. A najednou přišla těžká chvíle, kdy jsme museli propustit asi polovinu lidí z tehdy zhruba 40členného týmu. Byli jsme na hraně krachu. 

Ale změnili jsme strategii, upravili produkt, přenastavili partnerské vztahy s dodavateli. A postupně se nám podařilo byznys opět nakopnout. Navíc jsme pak našli skvělého byznysového partnera, se kterým jsme nastartovali expanzi do Asie úplně famózním způsobem a během krátké doby se dostali do pěkných čísel. Bylo to pro nás ponaučení, že některé věci prostě nejdou dělat tím nejjednodušším způsobem. Je potřeba postupovat s rozvahou.

Šíma a Ciffra: Nejlepší evropské firmy se rychle stávají americkými. Šanci máme jako jednotný region

V jedinečném rozhovoru s oběma zakladateli Depo Ventures se dočtete třeba o tom, proč startupisty nezajímají zaměstnanecké benefity, jaká je dnes role andělských investorů a proč by si Češi neměli hrát na to, že jsou lepší nebo silnější než jiné národy ve střední a východní Evropě.

V jedinečném rozhovoru s oběma zakladateli Depo Ventures se dočtete třeba o tom, proč startupisty nezajímají zaměstnanecké benefity, jaká je dnes role andělských investorů a proč by si Češi neměli hrát na to, že jsou lepší nebo silnější než jiné národy ve střední a východní Evropě.

Jak vypadalo rozjetí venture kapitálového fondu? Bylo také provázeno nějakými neúspěchy?

Myslím si, že jsme kiksy zažívali hlavně během začátků, tedy forexu. Teď se už do nových věcí nevrháme po hlavě. U forexu je to vlastně neuvěřitelně komplikované, protože člověk musí řešit licence, je tam problém s regulatorikou, s administrativou, je nutné sledovat různá podezření na praní špinavých peněz, a tak podobně. 

Venture kapitálový fond jsme začali budovat hlavně pro nás, takže jeho rozjíždění bylo jen postupné. Nechtěli jsme hned na začátku nastartovat obří dlouhodobý vehikl, kam hned narveme miliony eur. Bylo to spontánní – viděli jsme, že by se nám hodilo udělat pár strategických investicí do zajímavých startupů.

Ve venture prostředí tedy všechno šlapalo tak, jak má?

Trochu nás překvapilo, jak neuvěřitelně náročnou a drahou záležitostí je způsob, jakým se dělá due dilligence (předem domluvená hloubková prověrka nabývané společnosti – pozn. red.), když přicházejí limited partneři (kvalifikovaní investoři do fondu – pozn. red.). To, co vyžaduje zákon, je opravdu neskutečný opruz. Ale tyhle komplikace nás vždy posunuly o kousek dál. 

Asijský trh neodpouští

Co všechno teď Purple dělá?

Jsme rozdělení na dvě části. Pod Purple Holding patří české firmy, skupina Purple pak zastřešuje veškeré naše aktivity, i ty v cizině. Spadají pod nás firmy jako Purple Technology, Purple Trading, Purple Next, broker Axiory či platební instituce Walletory. Nedávno jsme také spustili Fintokei, což je takový akcelerátor pro úspěšné obchodníky. Zajímavostí je, že jsme tuto firmu založili nejprve pro Japonsko, až časem přerostla i do Evropy.

A samozřejmě ještě zmíním Purple Foundation, tedy naši dobročinnou nadaci. Před asi pěti lety jsem si totiž řekl: Fajn, splnil jsem si spoustu věcí, po kterých jsem jako mladý toužil – co teď? S Davidem a Filipem jsme se o charitativní činnost vždy zajímali a alespoň nějaký ten peníz na dobročinnost posílali i jako studenti, kdy jsme fakt neměli peníze nazbyt. Když se nám začalo dařit a těch darovaných peněz už mohlo být víc, chtěli jsme začít přispívat systematicky a organizovaně. Takže vznikla Foundation. 

Proto nyní máme jak byznysovou a venture kapitálovou větev, tak i tu charitativní. A vedle toho samozřejmě každý podporujeme to, co nám dává smysl – já třeba nadaci Psyres, která se věnuje podpoře výzkumu v oblasti využití psychedelik k účinnější léčbě deprese a dalších duševních onemocnění.

Proč jste začali působit v Asii – a některé firmy tam i přímo založili?

Souvisí to se začátky, kdy se nám ještě příliš nedařilo. Snažili jsme se získat licenci na Maltě, často jsme tam jezdili na obchodní jednání. Tehdy jsme tam potkali jednoho podnikatele, který hledal brokera, jenž by mu pomohl dostat se do Asie. Líbil se mu náš drive a nadšení – a také to, že jsme už měli vytvořený nějaký software.

Tehdy nastala ta pravá dřina. Asijští klienti jsou, co se týče kvality produktu, extrémně přísní. Museli jsme pracovat 24/7, abychom byli schopní naprogramovat věci, které svou kvalitou i rychlostí vyhoví například japonskému zákazníkovi. A byť jsou typické japonské webové stránky pro Evropany naprosto chaotické a nepřehledné, tak nám se na tomhle poli podařilo uspět. 

A vlastně i díky tomu se nám pak posléze začalo dařit i v Evropě. V Asii jsme se enormně soustředili na kvalitu produktu – a tohle smýšlení jsme převedli i na zdejší prostředí. Na asijském trhu se chyby neodpouštějí, je prostě nekompromisní. A to nám vyhovuje, tlak je vlastně dobrá věc – jak v životě, tak v podnikání.

Říkal jste mi, že jste byl v 17 letech vyhozen z domu a musel jste se začít starat sám o sebe, zpětně si ale říkáte, že vám to hodně pomohlo. Totéž teď zmiňujete i v případě asijského trhu. Vyhovuje vám, když je vůči vám prostředí, ve kterém se pohybujete, nepřátelské?

Asi to tak bude. Každopádně je tragikomické, že tehdy bylo jednodušší získat licenci pro fungování v Asii. Pro Evropu jsme ji jako mladí kluci nedostali, prý nám chyběly reálné zkušenosti. Podnikatelské prostředí je v Evropě velmi nehostinné, především v rámci finančního světa. Je to tady extrémně přeregulované a složité. A v Česku obzvlášť. 

Jak teď nahlížíte na situaci na českém startupovém a venture kapitálovém trhu?

Jsou tu velmi schopní lidé a foundeři s velkými ambicemi, kteří jsou schopní dělat skvělý a v mnoha případech i světový byznys. I proto hodně sázíme také na region střední Evropy, byť máme investice i v Asii nebo třeba Mexiku. Mimochodem – tam jsme vstoupili do skvělé firmy Toroto, která je takovou mojí srdcovkou. Pomáhá zalesňovat půdu, bojuje proti klimatické krizi a zároveň zlepšuje pracovní podmínky pro lokální obyvatele.

Ale zpět k vaší otázce. Teď se v Česku probírá ESOP (anglická zkratka pro systém zaměstnaneckých akcií – pozn. red.), což je skvělá věc, která přitáhne šikovné lidi a zároveň je tu udrží. Navíc tím, že tu firmu spoluvlastní, za ni dýchají a pracují mnohem efektivněji, protože se díky tomu všemu mohou v budoucnu stát velmi bohatými jedinci. I nám ve firmě se určitá forma ESOPu osvědčila.

Ve startupech se maká, šéf klidně umývá nádobí. Je to cesta, jak dohnat vyspělé země, říká Nosek z Unico

Čím složitější je inovace, tím je pro nás zábavnější, zdůrazňuje Vojtěch Nosek ze společnosti Unico. Byla to parta čtyř vědců, kteří byli nešťastní z toho, že se jejich práce špatně dostává do praxe. A tak vznikl nápad rozjet firmu, která propojuje soukromý a akademický sektor.

Čím složitější je inovace, tím je pro nás zábavnější, zdůrazňuje Vojtěch Nosek ze společnosti Unico. Byla to parta čtyř vědců, kteří byli nešťastní z toho, že se jejich práce špatně dostává do praxe. A tak vznikl nápad rozjet firmu, která propojuje soukromý a akademický sektor.

Bohužel se na to stát dívá krátkozrace. Pořád se člověka snaží cpát do zaměstnaneckého poměru, aby ho pak mohl maximálně zdanit. To ale nevytváří dobré klima pro podnikání. Je sice hezké, že se otevírá koinvestiční fond financovaný z veřejných prostředků, stát by nicméně měl spíš vytvořit prostředí, kde nebude buzerovat mladé začínající podnikatele a házet jim klacky pod nohy. Vždyť to pro něj bude investice do budoucna.

Takže teď stát není přítelem podnikatelů?

Člověk by neměl mít strach z úřadů, podnikání by mělo být radost. Vždycky, když se má zavést něco dobrého, tak stát vymýšlí, jak co nejvíc podnikatele vyždímat. Třeba u zaměstnaneckých akcií by chtěl, aby tam bylo povinné i sociální a zdravotní pojištění. Takový ESOP pak ztrácí na atraktivitě. Přitom to stačí udělat jednoduše – inspirovat se v USA, Velké Británii a dalších státech, které už tento systém implementovaly. 

Bohužel se ale Česko v cizině neinspiruje, takže je tady všechno příliš komplikované a nedá se tu udělat nic pořádně. A pak všichni odcházejí do zahraničí. Je potřeba, aby stát zaručil dobrý systém zaměstnaneckých akcií a zároveň umožnil vznik nových fondů. Teď je to všechno velmi komplikovaný proces. 

Proč se stát těmto nápadům brání?

Dám za příklad situaci, která mě nedávno nadzvedla ze židle. Skoro od začátku našeho fungování máme ve firmě saunu a fitko. Podle mého názoru je dobré, když se člověk zrelaxuje, zacvičí si – pak se mnohem lépe soustředí. 

Politici se ale rozhodli, že jakmile je v nějaké firmě sauna nebo fitko, tak se musí začít zjišťovat, jaká je běžná tržní cena takového zařízení, sledovat, kdy kdo takový benefit využívá, a při překročení určitého limitu na zaměstnanecké benefity musíme odvést zdravotní a sociální odvody z teoretické hodnoty těchto vstupů. 

Snažíme se starat o naše kolegy, stát nás ale potrestá tím, že musíme zavádět nesmyslné procesy, které stojí spoustu času i peněz. Proč se tu řeší takové nesmysly? Stát věci nezjednodušuje, jen je postupně komplikuje. V Česku jsou přitom šikovní lidé  – co se týče inovací, mohli bychom být evropskou velmocí. Brzdí nás ale současná byrokracie. A vlastně to souvisí i s naším vlastním příběhem. Abychom uspěli, museli jsme jít do ciziny a až pak se vrátit do Česka. Takhle by to nemělo fungovat. 

„Za mě dobrý“

Do jakých startupů investujete? Jaké obory vás přitahují?

Primárně nás zajímají technologické věci. Nicméně mě, jak jsem už lehce nastínil, velmi oslovilo Mexiko. Baví mě tamní krajina i lidi, které jsem tam potkal. V Mexiku se dřív hodně drancovala příroda pro zisk. A již zmíněný startup Toroto dělá velkou reforestaci, vrací řeky tam, kde vyschly, a tak dále. Reálně to vypadá, že se stane jednorožcem, ostatně jeho služeb už využívá i Coca-Cola nebo holding Grupo Modelo, pod který patří například pivo Corona.

Dále máme v jedničce investici do psychoterapeutické platformy Hedepy, což je podobně skvělá věc, protože nabízí psychoterapeutické služby on-line a dělá tak péči o duši mnohem dostupnější. Vypíchnu také Campiri, což je platforma na pronájem karavanů. Rád cestuji, takže je pro mě tato investice zajímavá, zároveň dává byznysový smysl. 

Co druhý fond?

Ve dvojce se už zaměřujeme hlavně na region střední Evropy, protože tu vidíme hodně zajímavých příležitostí. Myslím si, že budoucnost tu mají zdravotnické technologie, fintech a zakázková ekonomika. Chceme investovat do věcí, které mají potenciál a současně můžou zlepšit kvalitu života lidí. 

Kupříkladu jsme nedávno vstoupili do firmy Delta Green, která zapojuje domácnosti do jakési obří virtuální baterie. Těm, které jsou vybaveny fotovoltaikou, baterií, tepelným čerpadlem nebo elektromobilem, dokáže uspořit nebo vydělat i tisíce korun ročně. 

Investovali jsme rovněž do startupu Get Moments, ten je taky docela zajímavý. Lidé na koncertech či sportovních utkáních hromadně natáčí na své telefony. A Get Moments vytváří z těchto záběrů pro každého z fanoušků personalizovaný sestřih. Sice si myslím, že pravý zážitek je zúčastnit se těchto akcí bez mobilu, ale když už se to děje, tak by ten výsledek měl být co nejlepší.

Zde bych rád zmínil, že chceme mít naše portfolio co nejpestřejší. Šéfem Purple Ventures je Jan Staněk, ale o tom, kam budeme investovat, probíhá diskuze vždy v rámci celého týmu. Nikdo si tu nehoní ego a neprosazuje za každou cenu svoje nápady. Chceme vytvořit něco s přesahem, proto je potřeba brát v potaz názory různých lidí.

Raketový Lakmoos klonuje respondenty. Valíme dopředu, říká startupistka a akademička Zahradníčková

„Raketa“, kterou hledá každý venture kapitálový investor. Brněnský Lakmoos vytvořil 10 milionů digitálních Čechů, kteří odpoví na každý průzkum a nikdy se nenaštvou. Startup už získal dvě investice a chce dál růst. „Máme snad nějakou jinou možnost?“ říká jeho zakladatelka Kamila Zahradníčková.

„Raketa“, kterou hledá každý venture kapitálový investor. Brněnský Lakmoos vytvořil 10 milionů digitálních Čechů, kteří odpoví na každý průzkum a nikdy se nenaštvou. Startup už získal dvě investice a chce dál růst. „Máme snad nějakou jinou možnost?“ říká jeho zakladatelka Kamila Zahradníčková.

Jak jsou teď ty fondy velké?

Aktuální hodnota tržního portfolia prvního fondu je zhruba 23 milionů eur (přibližně půl miliardy korun – pozn. red.). Ale je to jen orientační suma, protože dokud neuděláme nějaký exit, tak je to nějakým způsobem pouze virtuální částka. Nějaké exity už ovšem chystáme. 

Do druhého fondu chceme vložit 15 až 20 milionů eur, zbytek peněz by pak měli poskytnout naši limited partneři. Celková velikost je plánovaná na nějakých 40 milionů eur (přes 925 milionů korun – pozn. red.). Už teď jsme někde v polovině, ten fond by se mohl krásně zaplnit do roku a půl až dvou let. Za mě dobrý. A i kdyby se to nenaplnilo celé, tak nevadí. Primárně nám jde o správu našeho investičního portfolia. 

Kolik celkem máte zainvestovaných startupů?

V prvním fondu jsme teď na 24 startupech.

Druhý fond je otevřen i externím investorům. Často se mluví o tom, že se Češi bojí investovat, zvlášť pokud jde o rizikové projekty. 

Ano, jsme národ, který nejvíc investuje do cihly a betonu, přičemž má averzi k riziku. Jasně, určité investice do nemovitostí nebo pozemků smysl dávají, portfolio Čechů by ale mělo být rozmanitější. 

Každopádně dnes už ta nedůvěra k venture kapitálu postupně mizí, situace se obrací k lepšímu. Je to i díky tomu, že společnost bohatne. Čím víc zde bude úspěšných firem, které se prosadí i na světovém trhu, tím víc tu bude i bohatých lidí, kteří budou podporovat místní byznysové prostředí. A pak tu bude vznikat stále více skvělých projektů.

Bohužel zde ale zatím úplně chybí fondy, které by se zaměřovaly na investice sérií A a B. Pokud tak chce český startup získat kapitál v těchto kolech, musí se dívat po zahraničních fondech. Což je škoda. Bylo by dobré, kdyby něco takového vzniklo i v našem regionu. 

Aspirujete na takový fond vy?

Zatím ne, my se teprve postupně vyvíjíme. Původně jsme ani nezamýšleli, že budeme mít regulovaný fond otevřený ostatním limited partnerům, chtěli jsme spíš dělat vlastní správu kapitálu. Ale uvidíme, jaká bude situace za dva roky nebo třeba pět let. Teď se soustředíme například na exity z prvního fondu, takže by byla škoda předbíhat. 

Jaké jsou teď vaše další plány?

Díváme se hlavně na dlouhodobou stabilitu a příjem. Nehoníme se za tím, aby byl každý rok rekordní, jde nám spíš o udržitelnost a diverzifikaci. Jsme takovými hledači příležitostí, což znamená, že když nás něco zaujme nebo nadchne, tak do toho jdeme. Primárně nás ale baví fintechy, ty nás prostě přitahují. 

Čeští vědci vyvíjí speciální mikroskopy, které by mohly pomoci porazit rakovinu

Světelné mikroskopy brněnské společnosti Telight umožňují zkoumat i živé organismy. „Můžeme tak dobře studovat, jaký vliv mají rakovinné organismy na ostatní buňky, jak se pohybují nebo jak svou hmotu při pohybu přelévají,“ vysvětluje ředitel firmy Petr Jaroš.

Světelné mikroskopy brněnské společnosti Telight umožňují zkoumat i živé organismy. „Můžeme tak dobře studovat, jaký vliv mají rakovinné organismy na ostatní buňky, jak se pohybují nebo jak svou hmotu při pohybu přelévají,“ vysvětluje ředitel firmy Petr Jaroš.