V rámci výzkumného projektu CEVEMA pod Českou zemědělskou univerzitou se tým vědců pokouší vyvinout model cenotvorby vepřového masa, a přinést tak chovatelům transparentní nástroj, jaká cena je vlastně férová. Součástí projektu je i predikce cen a z historických dat je patrné, že dosud měli autoři poměrně přesný odhad. S mírnými výkyvy se jak predikční, tak reálná cenová křivka v zásadě překrývají.

Pro letošní březen to už neplatí. Vědci předpověděli prudký pokles a cenu 105,11 eura za sto kilo jatečně upraveného těla (JUT), což je jednotka, ve které se cena vepřového obvykle uvádí. Má to logiku, cena masa po Novém roce standardně klesá a růst začíná zase až s Velikonocemi a startem grilovací sezony.

Evropa navíc už téměř rok a půl bojuje kvůli omezením vývozu do Číny z důvodu výskytu prasečího moru s nadbytkem vepřového. Čeští chovatelé tak byli nuceni maso prodávat za podnákladové ceny.

Podle monitoringu Evropské komise však místo toho cena vystřelila nahoru a v polovině března stálo sto kilo JUT v Česku 168,70 eura. Nadto se očekává omezení exportu největšího evropského vývozce Španělska. Právě tamní nízké ceny tuzemské chovatele mnoho měsíců drtily.

Slovy prezidenta Agrární komory Jana Doležala by za normálních okolností byl pro chovatele čas „otevřít šampáňo“. Jenže poté, co Rusko odstartovalo válku na Ukrajině, není na potravinovém trhu stejně jako na dalších trzích normální prakticky nic a vysoké ceny neveselou situaci chovatelů nijak nezlepšily.

Evropa přiznává: V krmivech nejsme soběstační

Přetlak masa přitom alespoň zatím přetrvává a představitelé Komise i české vlády ujišťují obyvatelstvo, že zásobování Evropy potravinami je zajištěno. „V současné době v EU nedostatek dodávek potravin nehrozí,“ prohlašuje rezolutně místopředseda Komise Valdis Dombrovskis.

V Česku se debata obvykle omezuje na míru soběstačnosti v jednotlivých komoditách a přicházejí varování, že domácí produkce nestačí pokrýt spotřebu v zelenině, ovoci, drůbeži, mléčných výrobcích nebo právě vepřovém mase.

Na druhou stranu však tuzemští zemědělci produkují nadbytek mléka, hovězího či obilí, a dokud funguje otevřený trh, nemusel by to být problém. Podle ­Dombrovskise je klíčové zabránit vývozním omezením a zatím to nevypadá, že by se k tomu jednotlivé státy chystaly. Výjimkou je orbánovské Maďarsko, které zavedlo administrativní překážky pro export obilí, sóji či slunečnicových zrn. Tamní vláda si vymínila, že ho v případě potřeby může zastavit.

I Komise přiznala jedno slabé místo, a to je dostupnost bílkovinných krmiv. Právě krmiva vyvolávají růst cen nejen vepřového masa, ale pod tlakem jsou i chovatelé drůbeže, skotu, a vedle samotného masa tedy i cena vajec, mléka a mléčných výrobků. Podle Doležala tvoří krmiva až sedmdesát procent nákladů chovatelů prasat. Dalších 25 procent dělají náklady na energie, které vlivem omezených dodávek plynu do Evropy ze strany ruského Gazpromu prudce po­dražily už před začátkem války.

Shutterstock.com

Podle situační zprávy o krmivech ministerstva zemědělství za rok 2020 se v Česku vyrobilo 2,8 milionu tun krmiv, přičemž spotřeba byla 2,6 milionu tun. Čistě matematicky by tedy Česko bylo soběstačné. Podle mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého je však třeba dovážet některé suroviny do krmných směsí, jako je sója, rostlinný olej, slunečnice či některá aditiva. „Akutní nedostatek krmiv asi nehrozí, ale problém je cenová dostupnost. Ceny jsou určovány globální poptávkou, která je extrémně nervózní kvůli Ukrajině, a ceny vyletěly do neuvěřitelných výšin,“ říká Doležal.

Komise tak poněkud paradoxně zavedla podporu na skladování vepřového masa. Cílem je, aby ho producenti ne­uváděli na trh, cena se ještě více zvedla a chovatelé drcení drahými vstupy a ve srovnání s nimi stále ještě neúměrnými nízkými cenami neukončili podnikání.

Mimochodem, právě závislost Španělska na krmné kukuřici z Ukrajiny je důvodem očekávaného poklesu tradičně vysokých exportů masa z této vepřové velmoci. Podle německého odborného serveru Top Agrar tamní chovatelé kvůli nedostatku a vysokým cenám krmiva dokonce porážejí prasata před dosažením jateční váhy. Problémy představuje i doprava krmných směsí, kterou značně prodražil růst cen pohonných hmot.

Producenti hnojiv zastavují výrobu

Vedle obavy z nedostatku stojí za růstem cen krmiv ještě jeden důvod, který se však dotýká veškeré rostlinné produkce. Již několik měsíců prudce podražují průmyslová hnojiva. V nich je evropská soběstačnost na osmdesáti procentech a EU stejně plánovala jejich spotřebu prudce snížit v rámci svých ekologických ambicí. Výroba hnojiv je ovšem vysoce energeticky náročná a závislá na cenách zemního plynu. Ten slouží jako energetický zdroj, stejně jako surovina pro samotnou výrobu a tvoří až devadesát procent variabilních nákladů. Ceny plynu na evropské burze se pohybují kolem sto eur za megawatthodinu, což je pětinásobek toho, co před rokem. Ve dnech po vypuknutí války se však v určujícím nizozemském obchodním hubu dostaly až na 227 eur za megawatthodinu.

Lovosická továrna Lovochemie z holdingu Agrofert kvůli vysokým cenám plynu na přelomu roku již dvakrát omezila výrobu. Nešlo o jediného producenta, už na podzim srazil kvůli cenám energií výrobu hnojiv německý gigant BASF. Podle listu Handelsblatt se ke stejnému kroku odhodlala také norská Yara či rakouská skupina Borealis. To vede k poklesu nabídky a dalšímu tlaku na růst cen hnojiv a následně krmiv a všech potravin. Výroba zatím pokračuje normálně v SKW Piesteritz, které jsou rovněž součástí Agrofertu. Rentabilita výroby ve Wittenbergu se však přehodnocuje každý den.

Jan Brož

Méně energeticky náročná jsou draselná hnojiva. Ta se získávají úpravou draselných solí, které se těží. Dvojka a trojka světového trhu s potašem (uhličitanem draselným), společnosti Uralkali a Belaruskali, jsou však ruská a běloruská. Společně obvykle zajišťují třetinu světového trhu. Jejich produkty se v současnosti vzhledem k uzavřenosti černomořských i pobaltských přístavů a ke skutečnosti, že mnoho námořních dopravců je obezřetných i před přístavy ruskými, nemají jak dostat nejen do Evropy.

Na evropském trhu nehrály Uralkali a Belaruskali sice zase tak důležitou roli, jsou ale klíčovými dodavateli do Indie, Brazílie či Číny. Nedostatek hnojiva na takto velkých trzích může vést k poklesu úrody, což vyvolává další tlak na růst cen zemědělských komodit. Zvlášť Latinská Amerika je potenciálním dodavatelem krmiva do Evropy. Dovozům však brání jak možný nedostatek vlivem nižších výnosů po výpadku ruských a běloruských dodavatelů hnojiv, tak tradiční evropský odpor vůči geneticky modifikovaným plodinám. Že to povede třeba i ke zdražení kávy, je už jen drobnost.

Ze situace profitují zbylí evropští producenti. Německý výrobce draselných hnojiv – světová čtyřka K+S, která v letech před energetickou krizí neprocházela zrovna dobrým obdobím – oznámila za loňský rok rekordní růst tržeb o 32 procent a EBITDA o 262 procent. Jako důvod příznivých výsledků uvedl koncern růst cen hnojiv, stejně jako poptávky po nich. Pro letošek očekává další růst zisku z loňské necelé miliardy eur až na 1,9 miliardy, a tedy nejlepší výsledek v historii. K+S však uvedla, že výpadek východoevropských dodavatelů vlastními silami nahradit nedokáže.

Evropa slevila z Green Dealu

V obavě před nedostatkem a dalším zdražováním se Komise odhodlala k ještě před pár týdny nemyslitelnému kroku a slevila z požadavků Green Dealu. Pro letošní rok umožnila výjimku, a zemědělci tak mohou osít krmnými či potravinářskými plodinami plochu, která byla vymezena do klidu.

Podle ministerstva zemědělství bylo v loňském roce do úhoru vyčleněno v Česku celkem 6,7 tisíce hektarů. Na nich sice mohou zemědělci už dnes pěstovat plodiny prospěšné pro půdu, nesmějí je však sklízet či odvážet. V rámci výjimky bude moci výpěstky spásat dobytek nebo je budou moci sedláci sklidit. U některých rostlin bude také povoleno použití pesticidů, což lze označit za další ústupek z evropských zelených plánů.

Jan Brož

Opatření podle Doležala může mít význam z celoevropského hlediska, v českých podmínkách však bude dopad minimální. Připomíná, že necelých sedm tisíc hektarů není ani procento z celkem tří milionů hektarů orné půdy v Česku. Prezident Agrární komory tak požaduje ještě důslednější stopku evropským zeleným ambicím, především dvouletý odklad povinnosti převést do mimoprodukčního stavu tři procenta půdy. To by mělo začít platit od příštího roku. „Chceme, aby se to dva roky neřešilo anebo aby se tam pěstovaly dusík vázající plodiny, tedy hrách, čočka, sója, což může představovat nahrazení bílkovin v jídelníčku lidí, ale i výkrmové základy,“ říká Doležal.

Komise také vyčlenila 500 milionů eur pomoci pro zemědělce postižené krizí. Na Česko z balíku připadá zhruba 270 milionů korun, přičemž stát může tyto prostředky navýšit až o 200 procent. To by měla v brzké době řešit vláda. „Členské státy si také mohou zvolit sektory, které jsou nejohroženější, za Českou republiku se přikláníme k sektoru prasat a jablek a vnímáme také obtížnou situaci v sektoru drůbeže,“ uvádí mluvčí ministerstva Bílý. O tom, zda se tím podaří zastavit léta trvající úpadek „nesoběstačných“ odvětví, který odstartoval dávno před válkou a který nedokázaly zastavit ani dosavadní miliardové podpory, lze pochybovat.

Zatím však jde věřit prohlášením politiků, že zásobování Evropy potravinami je zajištěno. Některé zboží může po omezený čas chybět, a to i třeba vlivem panických nákupů, jako se to děje u slunečnicového oleje v Německu a Británii. Podle varování dodavatelů může chybět také třeba med. „Ukrajina je nejvýznamnějším importérem medu na tuzemský trh, tamější med tvoří zhruba polovinu dovozových medů Česka. Stejně tomu je i v případě EU, do které ročně exportuje více než padesát tisíc tun medu,“ vysvětluje Milan Špaček z firmy Medokomerc, největšího zpracovatele medu v Česku. Podle něj jsou dodavatelé nuceni pokrývat výpadek nákupem méně kvalitních a dražších medů z Asie. Neobjevují se však náznaky, že by regály obchodů měly zůstat úplně prázdné. Jaká cenovka bude na produktech uvedena, je už jiná otázka.