Éra ekologizace uhlí skončila
Vlastníkům uhelných elektráren se kvůli brzkému konci nevyplatí investovat do jejich ekologizace, míní Martin Kafka z Metrostav DIZ, který se na mnoha projektech očištění tuzemského uhlí podílel
redaktor
Stavitel tunelů, mostů, dálnic a železnic Metrostav se díky převzetí společnosti DIZ Bohemia stal v posledních pěti letech významným dodavatelem technologických celků pro energetiku. Dceřiná firma nedávno přejmenovaná na Metrostav DIZ se podílela i na projektech čištění spalin z tuzemského uhlí, u čehož byl i současný vedoucí oblasti energetiky Martin Kafka. Éra ekologizace uhelných kotlů v Česku podle něj však už skončila, což je do jisté míry důsledek tlaku na rychlé odstavení uhelných elektráren. Firma se chce nyní zaměřit na miliardové projekty zařízení pro energetické využití odpadů.
Jen za posledních pět let jsme měli řadu projektů po celé republice, ať už šlo o snížení emisí oxidů síry, oxidů dusíku a rtuti v teplárně Trmice, výměnu elektrostatických odlučovačů za látkové filtry, snížení emisí rtuti a intenzifikace odsíření v elektrárně Tušimice, nebo o další podobné zakázky v teplárně Plzeň a na elektrárnách Počerady, Prunéřov či Ledvice. Největší a nejvýznamnější referencí je však určitě nové odsíření elektrárny Mělník I. V podstatě šlo o dvě etapy a dvě zakázky v hodnotě 1,170 miliardy a 525 milionů korun. Z mého pohledu se jedná o nejlepší odsíření u nás. Zejména pak z hlediska plnění emisních parametrů síry a prachu. Použité technologie se staly mnohdy vzorem i pro ostatní provozovatele pro aktuální projekty intenzifikací odsíření a odprášení uhelných zdrojů.
V srpnu začaly platit nové limity emisí. Ty jsou obzvlášť přísné třeba ohledně oxidu dusíku nebo rtuti. Mnoho znečišťovatelů je však neplní a zažádalo si o výjimku. Proč to tak je? Narazili jsme v ekologizaci na technologické limity, nebo jsou za tím ekonomické důvody?
Kvalitní životní prostředí pro nás a naše děti by mělo být naší společenskou prioritou. Já osobně jsem vyrostl v severních Čechách prakticky pod komínem místních uhelných elektráren a z dětství si pamatuju inverzní smogové situace a zákazy vycházení. Je však pravda, že máme k dispozici naprosto špičkové technologie, které mohou plnit ty nejpřísnější limity na oxidy dusíku nebo síry, prach i rtuť. Ve všech těchto parametrech se dá pomyslný šroub utahovat velmi daleko, a významná technická omezení tedy nejsou. Nicméně provozovatelé zároveň museli položit na váhu investiční a provozní náklady a při zohlednění růstu cen emisních povolenek jim dává všem daleko větší perspektivu žádat o výjimky za cenu přiblížení horizontu ukončení provozu.
Ano, z našeho pohledu už žádný významný projekt ekologizace uhelné energetiky v blízké době v Česku nebude. A vzhledem k rozhledu za hranice, odklonu od uhlí a dekarbonizaci v Německu to vypadá, že se status quo udrží. Nebudou se dělat žádné velké projekty. Předpokládám, že se ještě dokončí ekologizace elektrárny Počerady, která už probíhá na bloku šest a my se na ní podílíme. Významné veřejné výběrové řízení na výstavbu látkových filtrů v elektrárně Prunéřov však bylo před pár dny zrušeno. Moc bych si přál, aby se to nestalo a my mohli dál pokračovat a rozvíjet naše know-how. Bohužel provozovatelé reagují na situaci logicky a jako odpovědní akcionáři spíš žádají o výjimky. Jejich motivaci chápu. Snížení emisí odjakživa znamená významné investice a zvyšuje provozní náklady. Pokud máte kotel se spalinovým systémem, který hodinově vyžaduje sto kilogramů aktivního uhlí při kilové ceně 2,5 až tři eura za kilogram a fond provozních hodin až sedm tisíc, tak v takovém případě se sám sebe ptáte, zda není lepší požádat o časově omezenou výjimku z limitů a neodstavit raději blok o pár let dříve.
I přes období, ve kterém se nyní nacházíme, není pro nás situace nijak překvapivá. Green Deal jsme už v počátku přijali jako fakt a na současný stav se připravili. Dnes se zaměřujeme především na ty nejvýznamnější, deseticiferné projekty v oblasti ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů, pozn. red.), kotlů na biomasu a plyn.
V současné době tu máme dvě zásadní výběrová řízení v oblasti energetického využívání odpadů v řádu miliard. Je to výstavba nového ZEVO Mělník a dostavba třetí linky v SAKO Brno. V rámci obou tendrů jsme podali v pozici generálního dodavatele žádost o účast. Věříme, že jsme po formální stránce všechna kritéria splnili a budeme moci podat nabídku a tyto projekty zrealizovat.
Aktuálně se jedná o malé plynové kotelny. Ty budou v jednotlivých lokalitách sloužit jako přechodné zajištění výpadků dodávek v teplárenství. Běží výběrové řízení na výstavbu plynové kotelny v lokalitě elektrárny Mělník. Jako generální dodavatel se chceme ucházet také o nové projekty paroplynových zdrojů. Ty ale neočekáváme dříve než v prvním kvartálu příštího roku.
To je spíš dotaz na zadavatele. Projekty paroplynových zdrojů jsou naplánovány, předpokládám, že se nyní intenzivně pracuje na zadávacích dokumentacích, aby byly nové zdroje uvedeny do provozu v termínech, kdy bude nutné nahradit stávající uhelné zdroje s ohledem na plány vlády nebo Evropy. Nepředpokládám, že zejména významná společnost jako ČEZ se od toho plánu odchýlí, tendry jistě poběží. Na druhou stranu, vypsané výběrové řízení ještě pro nikoho neznamená podpis smlouvy a zahájení stavby. Řada výběrových řízení skončila v šuplíku a mnoho jich bohužel v šuplíku ještě skončí. Účast v podobných výběrových řízeních je pro nás a naše partnery velmi nákladná záležitost, investujeme do nich nemalé částky a jakékoli zrušení je pak pro společnost po finanční stránce ztráta a pro náš vysoce odborný personál pracující na nabídkách velmi frustrující.
Jistě, nicméně dnes nám trh v Česku nabídl ojedinělé prostředí, kde konkurence de facto vymizela. Ani v Evropě není dnes neobvyklé, že se například do výběrového řízení na nové ZEVO nikdo nepřihlásí, nebo pokud ano, tak velmi malý počet uchazečů. Generálních dodavatelů, kteří jsou schopni dostát svým závazkům na takto velkých a komplexních projektech, je nyní poskrovnu. Řada z nich má finanční problémy, řada se odklonila od role EPC a chtějí dodávat jen vlastní klíčové know-how. Ani v případě zmiňovaných dvou tendrů na české ZEVO neočekávám velké množství uchazečů.
K tomu bych se nerad vyjadřoval, ale za nás mohu jako příklad uvést, že zejména obchodní podmínky, způsob financování a podmínky bankovních záruk jsou velmi tvrdé a drahé. Z vlastních zkušeností vím, že zahraniční koncerny bez stabilní lokální podpory a referenčních realizačních zkušeností v Česku nedostávají povolení se výběrových řízení účastnit. Naší výhodou jsou zkušenosti z místních úspěšně realizovaných projektů v energetice. Nejdeme cestou cílené orientace na cenu a neověřené technologie. Za vším jsou dlouholeté vazby, zkušenosti a kompetence v daném oboru.
Martin Kafka (41)
• Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci na Katedře energetických zařízení, kde se už tehdy setkal s významnými autoritami v oblasti energetického využívání odpadů a čištění spalin.
• V roce 2000 nastoupil do společnosti DIZ Bohemia. Prošel mnoha pozicemi až na post obchodně-technického ředitele.
• V roce 2017 přešel spolu s DIZ Bohemia do Metrostavu, který společnost koupil a později přejmenoval na Metrostav DIZ. Tam Martin Kafka dnes vede oblast energetiky.
• Volný čas tráví s rodinou, hraje golf a běhá na běžkách.