Celá republika v uplynulých týdnech sledovala zdánlivě marný boj stovek hasičů a dalších záchranářů s rozsáhlým požárem v Českém Švýcarsku. Těžko si představit, že by se sebral obyvatel Brna nebo jiného města a jel s hašením pomáhat. Přesto se tisíce Čechů do pomoci zapojily: prostřednictvím sbírky na pomoc obcím a obyvatelům, které požár přímo či nepřímo zasáhl. Jen pár hodin poté, co v národním parku vzplanuly plameny, se přes platformu Donio vybraly tři miliony korun. Ale tím to neskončilo. V polovině srpna evidovala platforma více než devět milionů korun od bezmála 8,6 tisíce dárců.

Právě v humanitární pomoci jsou Češi opravdovými mistry. Ať už jde o povodně, tornádo, nebo jiné pohromy a tragické události. Jakmile Putinovo Rusko napadlo Ukrajinu, spousta Čechů okamžitě začala do sběrných míst nosit léky a další zdravotnický materiál, dětskou výživu, plenky, hygienické potřeby a jiné nezbytné věci. Tuzemské humanitární organizace tak díky podpoře českých dárců doručily na Ukrajinu stovky tun humanitární pomoci, ale také vojenského vybavení. „Dárcům patří velké poděkování, jsme rádi, že nečekají, až pomůže někdo jiný,“ řekla nedávno například Miroslava Jirůtková z Českého červeného kříže.

Česko přitom od počátku ruské agrese patří mezi země, které se snaží Ukrajině pomáhat v rámci svých možností co nejvíce. Důkazem jsou i peníze, které české domácnosti poslaly. A není jich rozhodně málo. Na konci června celková částka výrazně překročila čtyři miliardy korun. Nejvíce poslali lidé organizaci Člověk v tísni – téměř dvě miliardy korun. Ukrajinské velvyslanectví od dárců obdrželo 1,3 miliardy.

„Vlna solidarity v prvních týdnech fungování sbírky byla enormní a je pochopitelné, že podpora dárců se postupně snižuje. Ukrajinci ale naši pomoc budou ještě nějakou dobu potřebovat, a proto jsme rádi, že na sbírkovém účtu peníze stále přibývají, i když pomalejším tempem,“ uvedla pro Aktuálně.cz Kristýna Bardová, mluvčí organizace Post Bellum, která od dárců zatím získala více než 330 milionů korun.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Ukrajina není jedinou zemí, které solidární Češi pomáhají. Když na podzim 2019 vypukly v Austrálii rozsáhlé požáry, které až do jara 2020 postihly nejen tamní obyvatele, ale zejména jedinečnou australskou přírodu, vyvolalo to mimořádnou vlnu solidarity po celém světě. Výjimkou nebyla ani Česká republika, tisíce lidí se rozhodly finančně pomoct prostřednictvím Zoo Praha.

Do konce července poslalo bezmála 18,5 tisíce osob 23 271 246 korun. „To je opravdu neuvěřitelný výsledek,“ okomentoval částku ředitel zahrady Miroslav Bobek. I když nejvíce peněz dorazilo zkraje roku 2020, peníze přibývají do současnosti. Pražská zahrada je zčásti využila na bezprostřední pomoc pro popálená zvířata, ale především jako podporu na záchranu vzácných druhů.

Konto Míša

Solidární finanční pomoc má v zemi už poměrně dlouhou tradici. Letos v květnu tomu bylo přesně třicet let, co do tehdejšího Československa doputoval Leksellův gama nůž, načež ho převzalo oddělení stereotaktické a radiační chirurgie v Nemocnici Na Homolce a 26. října 1992 byl novou technologií odoperován první pacient. Za bezmála třicet let provedli lékaři na Homolce 24 tisíc operací Leksellovým gama nožem. Vyšel na tehdy závratných sto milionů korun, byl pořízen z první porevoluční veřejné sbírky na konto Míša a stal se teprve osmým přístrojem v Evropě. Nemocnici ho tehdy propůjčila Nadace Charty 77.

Konto bylo pojmenováno po třináctiletém Míšovi Budínském ze slovenského Martina, který v roce 1989 částečně ochrnul po krvácení do mozku kvůli cévnímu onemocnění. Další krvácení mohlo ohrozit jeho život. Pomoci mu mohl právě zákrok gama nožem, který ozařováním pomáhá při léčbě nádorových onemocnění či lézí v mozku.

Gama nůž byl tehdy dostupný ve Stock­holmu, takže bylo zapotřebí získat na léčbu potřebné prostředky. Díky sbírce organizované právě Nadací Charty 77, kterou inicioval tehdejší švédský velvyslanec v Praze Lars Aake Nielsson, se nakonec podařilo shromáždit velké množství peněz nejen na Michalovu operaci, ale také na nákup Leksellova gama nože pro Československo. Po­dle zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha sbírka svým rozsahem a dynamikou předčila zřejmě i proslulý crowdfunding na obnovu požárem zničeného Národního divadla.

Profimedia.cz

Zákrok gama nožem, který je zkonstruován speciálně pro operace v oblasti hlavy, spočívá v jednorázové aplikaci vysoké dávky záření přesně zacílené do chorobného ložiska, takže okolní tkáň zůstane ušetřena. Původní gama nůž pořízený ze sbírky dnes už na Homolce není. V roce 2009 jej nahradil modernější model Perfexion a v roce 2019 ještě novější typ Icon, který nemocnice pořídila z vlastních zdrojů za dvacet milionů korun.

„Před výměnou gama nože v roce 2009 jsme léčili kolem 800 pacientů ročně. Nový typ Perfexion nám umožnil tento počet okamžitě zvýšit o 200, takže poslední dekádu léčíme více než tisíc pacientů ročně. Celosvětový průměr je přitom kolem 300 pacientů ročně,“ řekl primář oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce Roman Liščák. „Jen v loňském roce jsme touto metodou ošetřili117 1 pacientů, což je historicky nejvyšší počet nemocných, a to i navzdory omezením spojeným s pandemií,“ dodal.

Unikátní operace

České zdravotnictví stojí za výraznější připomenutí. Mnozí Češi mají sice ne­dobré zkušenosti například s tím, že musejí dlouhé hodiny čekat před ordinací na banální prohlídku nebo na pohotovosti na zdánlivě jednoduchý zákrok, když jde ovšem o náročné, složité operace včetně transplantací nebo o péči o předčasně narozené děti, patří tuzemští specialisté a další zdravotnický personál k absolutní světové špičce – pokud se nenacházejí na úplném vrcholu.

Česká republika je například světovou jedničkou v počtu vykonaných robotických operací v oboru cévní chirurgie a už zmiňovaná Nemocnice Na Homolce je světovým průkopníkem a jedinou nemocnicí v Česku, kde se robotické cévní operace dělají. V srpnu 1999 zde lékaři provedli první vyšetření pacienta pomocí pozitronové emisní tomografie. Šlo o vůbec první využití této metody nukleární medicíny v postkomunistické Evropě.

Pracoviště na Homolce si po celou svou 23letou historii stále udržuje tuzemský primát v počtu provedených vyšetření a objemem poskytovaných služeb pořád patří k největším v Evropě. Ročně tu lékaři vykonají více než osm tisíc vyšetření, loni jich bylo dokonce téměř devět tisíc. Nejčastějším důvodem vyšetření jsou přitom onkologická onemocnění.

K nejlepším zemím na světě patří Česko rovněž u přežití kojenců. Míra úmrtnosti poklesla za posledních dvacet let o více než polovinu. „Kojenecká úmrtnost v České republice dosahuje dlouhodobě velmi nízkých hodnot. Její trvalý pokles pozorujeme od počátku osmdesátých let minulého století, kdy byla přerušena téměř dvacetiletá stagnace,“ uvedl před časem v jedné ze souhrnných hodnotících zpráv Ústav zdravotnických informací a statistiky.

Pavel Baroch

Na soukromé zlínské oční klinice letos na jaře zase provedli unikátní operaci, která vrátila zrak dvacetileté studentce ze Znojemska. Zákrok spočíval v dočasné umělé rohovce, odstranění šedého zákalu pomocí laseru a implantaci umělé čočky. Zkušený primář Pavel Stodůlka, který zákrok provedl, upozornil, že operace se tímto způsobem uskutečnila poprvé na světě. Poslední květnová kontrola navíc potvrdila, že byla úspěšná. Studentku přitom zrakové potíže trápily už od dětství. V posledních letech se její stav zhoršoval, až přestala vidět úplně.

Za uplynulých třicet let se díky pokrokům v medicíně, ale i změnou životního stylu razantně snížil počet úmrtí na infarkt myokardu. I tak jsou ale kardiovaskulární nemoci pro Čechy stále největší hrozbou. „S nadsázkou říkám, že nejlepší místo, kde dostat infarkt, je Česká republika. A není to tak daleko od pravdy,“ uvedl před časem v jednom z rozhovorů profesor Aleš Linhart, předseda České kardiologické společnosti. Dodal, že po celé republice jsou strategicky rozmístěna kardiocentra – v každém kraji minimálně jedno.

„Fungují 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a po celý rok. Je v nich dostupná služba intervenčních kardiologů. Pacienty s jasnými příznaky do nich záchranná služba směruje rovnou. Ta síť je skvěle organizovaná. Začalo to už před více než dvaceti lety sérií studií, které organizoval profesor Petr Widimský. Prokázal, že tato intervenční léčba je daleko efektivnější než ředění krve podáváním léků. Proto to tak dobře funguje,“ poznamenal profesor Linhart.

Vysokou úroveň českého zdravotnictví potvrdila rovněž koronavirová pandemie, i když to bylo mnohdy za cenu nesmírného fyzického i psychického vyčerpání zdravotních sester a dalšího personálu. „Sestry a další zdravotničtí pracovníci, kteří se spolupodílejí na ošetřovatelské péči, byli od nepaměti nepostradatelnou součástí celé společnosti, základním kamenem našeho zdravotnictví. Ačkoli se dříve vaše práce nedostávala každý den do televizních novin a byla neprávem ve stínu jiných, tato pandemie ukázala a je toho důkazem, že vaše práce je neocenitelná a má velký celospolečenský význam,“ složila jim loni poklonu Alice Strnadová, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání ministerstva zdravotnictví a hlavní sestra ČR.

Dodala, že sestry a další pracovníci vykonávají tu nejzásadnější a každodenní práci s pacientem. „Pomáháte lidem zvládat zdravotní potíže, bolest, jste jejich oporou jak ve zdraví, tak především v nemoci a v těžkých chvílích. Bez vás by české zdravotnictví nebylo tím, čím je a čím se dnes můžeme pyšnit,“ konstatovala Strnadová.

Nanoroušky i MHD

Během koronavirové pandemie se staly klíčovým ochranným prostředkem respirátory a roušky. Ve velkém se vozily z Číny, ale stále více Čechů postupně dávalo přednost těm českým – z nanovláken, jejichž příběh včetně světové expanze se před patnácti lety začal psát na Technické univerzitě v Liberci. V červenci 2004 obletěla celý svět senzační zpráva, že liberecká univerzita objevila technologický postup průmyslové výroby polymerních nanovláken a ve spolupráci s tamní firmou Elmarco i zařízení pro jejich výrobu – Nanospider.

Vedoucím univerzitního výzkumného týmu byl profesor Oldřich Jirsák.

„Nanovlákna jsou všude kolem nás od počátku světa, jenomže jsou tak malá, že je nevidíme. Lidé je objevili díky stále dokonalejším mikroskopům a desítky let je zkoumali v laboratořích. My jsme jen společně s kolegy přišli na to, jak je průmyslově vyrábět,“ uvedl profesor Jirsák v srpnovém rozhovoru pro online zpravodaj Technické univerzity.

„Během své práce na univerzitách i v průmyslu jsem se svými kolegy dosáhl i dalších vědeckých výsledků. Průmyslový postup výroby nanovláken je jedním z nich a možná se v budoucnu ukáže, že je nejvýznamnější. Nanomateriály jsou fenomén, který má obrovskou budoucnost, a možná ještě ani netušíme, jakou mají perspektivu. Pronikají do mnoha průmyslových odvětví, uplatňují se zejména v oblasti filtrace a v textilním, leteckém a automobilovém průmyslu, ve stavebnictví, ale už i v medicíně. Jde skutečně o kvalitativně nový materiál, který je velmi odlišný od všeho, co bylo do té doby běžně k dispozici, a čeká na další aplikace,“ dodal.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Česko vyniká i v jiných oborech. Byť Češi často nadávají na úroveň městské hromadné dopravy, mnohá zahraniční města nám ji závidějí. Vyniká především pražský systém metra, tramvají a autobusů, takže se MHD hlavního města pravidelně objevuje v desítce nejlepších na světě. Právě městská hromadná doprava české metropoli výrazně pomohla k tomu, aby ji britský magazín Time Out zařadil na šesté místo v anketě o nejlepší město světa, a dokonce na třetí příčku v anketě o nejkrásnější město. Praha se prosadila v konkurenci dvaceti tisíc měst. „Málokteré město vypadá tak dobře,“ uvedl britský novinář David Creighton.

Česká metropole je na předních místech také v jiných kategoriích a anketách, mezi nejlepší na světě patří dlouhodobě třeba pražská zoologická zahrada. A ještě jedno ocenění ze zvířecí říše: Česká republika je oceňována ve výcviku záchranářských psů, kteří například opakovaně pomáhali při hledání zavalených osob po zemětřeseních. Výborným „vývozním artiklem“ jsou rovněž čeští vojáci, kteří se úspěšně zúčastnili nebo účastní mnoha zahraničních misí a operací – ať už pod hlavičkou OSN, NATO, nebo Evropské unie. Ceněna byla například protichemická jednotka.

Abyste nezabloudili

V době letních dovolených je rovněž zapotřebí připomenout, že nejeden český turista dospěl v posledních letech v zahraničí k zajímavému poznání. Pro orientaci v neznámém prostředí intuitivně využije nejdříve aplikaci Google Maps. Ta funguje relativně dobře, pokud se cestovatel pohybuje po silniční síti. Kartografické schopnosti globálního technologického gigantu však končí za dveřmi automobilu a turista, který by se na ně spoléhal, riskuje bloudění nejen po rozlehlých horách, ale třeba i v příměstském lesíku.

V takovém případě se vyplatí pře­pnout na tuzemskou aplikaci Mapy.cz od Seznamu. Ta je v mnoha ohledech výrazně přesnější nejen než Google, ale i další mapové aplikace. Na rozdíl od nich zobrazují Mapy.cz nejen silniční komunikace, ale i lecjakou zapadlou pěšinku. Nebo třeba trasy elektrického vedení a další detaily, podle kterých se mohou především pěší turisté v krajině výborně orientovat. A to nikoli pouze v domácím prostředí, ale i v dalekém zahraničí.

Jak vysvětluje manažer Mapy.cz Martin Jeřábek, tuzemské mapy vznikají na základě podkladů sestavených vlastní kartografickou redakcí. Při tvorbě světových map využívají podkladů vytvořených komunitou OpenStreetMap. „Do těchto mapových podkladů může přispět prakticky kdokoli, kdo má potřebnou lokální znalost prostředí. Výsledkem je následně skutečnost, že v oblastech, kde je tato komunita aktivní, jsou dostupné podklady srovnatelně aktuální jako data, která připravuje naše profesionální kartografická redakce,“ vysvětluje Jeřábek.

O Mapy.cz se stará tým osmdesáti lidí, od vývojářů přes kartografy, datové analytiky až po marketéry a překladatele. Podle Jeřábka jde přitom v podstatě o nekomerční službu. „I když nějaké zisky máme, nejsou srovnatelné se zisky jiných produktů v portfoliu služeb Seznamu. Primární hodnota Mapy.cz pro Seznam.cz je však nepřímá, tedy uživatelé, kteří zůstávají dál v ekosystému Seznamu, a data, která lze využít v dalších produktech české internetové jedničky,“ říká Jeřábek.

Nabídka aplikace se přitom neustále rozrůstá, nedávno přibyla například upozornění na radary a tím plány týmu nekončí. „Velký potenciál ke zlepšení vnímám v rychlosti aktualizace báze komerčních subjektů, kam také směřují některé naše běžící aktivity,“ dodává Jeřábek. Mapy.cz jsou jen jedním z příkladů, že tuzemské IT firmy dokážou s daleko menšími prostředky nezřídka překonat nadnárodní korporace.

A přesto se občas v zahraničí vyplatí přepnout na mapy od Googlu. Funkci vyhledávání spojů veřejné dopravy totiž Mapy.cz zatím nemají. Ta od Googlu zdaleka není dokonalá a nabízená spojení jsou častokrát dost k ničemu. Ale přesto jsou nezřídka lepší než vlastní aplikace místních dopravců, pokud vůbec existují. Čech na dovolené v zahraničí marně hledající v telefonu čas odjezdu autobusu si uvědomí, jak dokonalou aplikací je domácí vyhledávač Idos.cz. Srovnání neplatí jen pro daleké destinace spadající do třetího světa, ale i mnoho zdánlivě vyspělejších zemí západní Evropy.

Idos.cz však není úplně bez kontroverzí. Aplikaci vyvíjí společnost Chaps, která je od roku 2017 stoprocentní dceřinou firmou Českých drah. Podle serveru zDopravy.cz zaplatil státní dopravce zakladatelům za Chaps 400 milionů korun. Panovaly ale pochybnosti, zda cena není přestřelená, a proti transakci vystoupil třeba i tehdejší premiér Andrej Babiš. Idos.cz přitom běží na portálu iDnes.cz, který spadá pod vydavatelství Mafra. To patří do svěřenských fondů bývalého premiéra, a objevuje se tak i kritika, že kontroverzní politik na digitálních jízdních řádech vydělává.

To však nic nemění na tom, že Idos.cz je skvěle fungující produkt. Uživateli nabídne nejrychlejší a nejsmysluplnější spojení ať už vlakem, autobusem, tramvají, nebo třeba přívozem. Obdobné služby jinde ve světě trpí řadou much, sice třeba vyhledají nejrychlejší spojení, ovšem s nesmyslným počtem přestupů. Takové patří k těm chytřejším, nezřídka nabídnou jen jakousi digitální podobu papírového jízdního řádu. A časy odjezdů navíc často ani nesedí se skutečností. Může se sice stát, že včas nepřijede ani spoj podle Idos.cz, aplikace však uživatele mnohdy informuje i o zpoždění. Podobně dobře přitom funguje i oficiální aplikace Českých drah. Kéž by bylo na státního dopravce alespoň zčásti takové spolehnutí jako na jeho digitální služby.

To jsou digitální vychytávky posledních let. Česko je však pravděpodobně jedinou zemí na světě, kterou lze zcela bezdatově skrz naskrz projít výhradně díky sledování symbolů na stromech. A to už 133 let. Tak stará je totiž proslulá turistická značka, o kterou už stejně dlouhou dobu pečuje Klub českých turistů (KČT). Propracovaný systém značených turistických tras nemá na světě obdoby.

„Délka pěších tras je více než 43,6 tisíce kilometrů, u cyklotras je to přes čtyřicet tisíc kilometrů,“ vypočítává v sídle KČT v centru Prahy Pavel Přílepek, jediný profesionální značkař. Ten se o rozsáhlou infrastrukturu samozřejmě nestará sám, k ruce má zhruba 1,8 tisíce značkařů dobrovolníků, kteří po dvojicích, vybaveni šablonou, štětci, speciálně vyvinutými barvami, kartáčem a malou pilkou na bující zeleň, ve tříletých intervalech všechny trasy procházejí a značení obnovují. „Značka se očistí, přetře a uvede do rozměru deset krát deset. Když totiž strom roste, značka se roztahuje,“ popisuje práci značkařů Přílepek.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Občas musí klub obnovit značky i častěji, třeba v případě těžby, přírodních katastrof, jako byla kůrovcová kalamita nebo aktuálně lesní požáry v Českém Švýcarsku. „V Hřensku budeme mít dost práce, komplikované je to i v tom, že po požáru nezůstalo vůbec nic, a tedy ani objekty, na které bychom mohli značky namalovat. Odhadujeme, že to bude několik desítek kilometrů tras, které bude třeba znovu označit,“ říká Přílepek. Značkaři coby znalci místního prostředí pomáhali při požáru s orientací i hasičům.

KČT získává na údržbu tras zhruba patnáct milionů korun ročně od ministerstva pro místní rozvoj a krajů, právě neočekávané přírodní události přitom náklady značně zvedají. O žádosti na devět milionů korun pro letošní rok přitom ministerstvo ještě nerozhodlo. „I ceny značkařského materiálu přitom letí nahoru,“ dodává Přílepek.

Turistická značka je ale i úspěšný exportní produkt, členové klubu jezdí značkovat trasy třeba do Saska, Banátu, a dokonce do okolí brazilského města Batayporã, které je spojeno s Janem Antonínem Baťou a dodnes v něm žijí potomci československých zakladatelů. Proto je také ve Zlíně směrovka do Bataypory a v Bataypoře zase do Zlína. KČT se také už několik let snaží zajistit turistickým trasám legislativní ochranu, zatím však nebyl úspěšný. „Po změně vlády opět doufáme, že se nám to podaří, a naše snaha trvá,“ dodává Přílepek. A mimochodem, KČT spolupracuje i s týmem tvůrců Mapy.cz. 

Klesající kriminalita

Kriminalita v Česku má dlouhé roky klesající tendenci. Potvrdil to i loňský rok, kdy policie registrovala 153 533 trestných činů, což bylo o 12 292 skutků méně než předloni. Celková objasněnost dosáhla úrovně 57,3 procenta, což je meziroční nárůst o jedno procento.

Rekordní transplantace

Chirurgové Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) loni vyměnili rekordních 542 orgánů. Překonali tím dosavadní maximum z roku 2019. Lékaři v IKEM loni transplantovali 306 ledvin, 143 jater, 41 srdcí, 39 slinivek, deset Langerhansových ostrůvků a tři tenká střeva. Celkem se v celé České republice v uplynulém roce transplantovalo 809 orgánů, což je meziročně o 44 více. V IKEM tak provedli asi 66 procent ze všech transplantací v Česku. V roce 2020, který byl poznamenán epidemií covidu, se uskutečnilo 495 transplantací.

*S přispěním Jana Brože.*