Dlouhé čekání na krátkou práci
Český kurzarbeit nabírá zpoždění. Kvůli sporům v koalici hrozí, že se nestihne přijmout do listopadu. Kritizují to odbory i firmy.
redaktor
Kompromis jako výhra! Dohoda ke kurzarbeitu je upečená, takže dnes večer návrh schválíme na vládě, radovala se minulý týden ve středu ministryně práce Jana Maláčová. Ten den měl kabinet už počtvrté jednat o novele zákona o zaměstnanosti, která napevno ukotví do české legislativy stálou verzi dosavadních programů Antivirus.
Optimismus Maláčové se ukázal jako nemístný: i napočtvrté se ministři rozcházeli bez finální dohody. Ministryně financí Alena Schillerová se nechala slyšet, že by na vypilování tak důležitého zákona měla mít vláda víc času. Premiér Andrej Babiš dokonce naznačoval, že by se kvůli tomu programy Antivirus mohly prodloužit až do konce roku.
Pro byznys to nejsou dobré zprávy. Vládní brnkání na nervy podnikatelů a firem může mít dalekosáhlé důsledky. Firmy, jimž strádá byznys kvůli pandemii čínské chřipky, totiž řeší podstatnou otázku: pomůže vláda s výplatami mezd pro aktuálně nepotřebné nebo ne stoprocentně využité zaměstnance i po skončení Antivirů, nebo je načase začít plánovat propouštění?
Pomoc za 18 miliard
Programy Antivirus spustila vláda na jaře v reakci na lockdown velké části ekonomiky. Byznys je hodnotí jako jedno z nejúspěšnějších opatření: celkem díky nim stát pomohl na 800 tisícům zaměstnanců v 57 tisících firem. Erár to vyšlo přibližně na 18 miliard korun. I díky Antiviru se tak Česko dál může chlubit jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Ta se i na konci léta držela na 3,8 procenta.
Původně bylo v plánu ukončit podporu podniků se závěrem léta. Dočasné programy pak měl nahradit takzvaný kurzarbeit, který proslavilo především Německo. „O kurzarbeitu jsme s vládou a dalšími sociálními partnery jednali celé léto,“ popisuje viceprezident Svazů průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Co se podařilo předjednat s ministerstvem práce a sociálních věcí, ovšem narazilo na odpor Aleny Schillerové. Vláda tak Antiviry prodloužila do konce října.
Jak by měl kurzarbeit po česku vypadat? Podle poslední dohody, o níž informovala Maláčová, by zaměstnanci mohli v případě poklesu zakázek firmy dostával od státu až 70 procent čisté mzdy (maximálně ale do výše průměrné mzdy); zbytek by doplácel zaměstnavatel. Firma v potížích by podporu mohla využívat až rok a nevyužité lidi by mohla nechat doma až čtyři z pěti dnů v týdnu.
O čem se vláda přela, není úplně jasné. Podle Rafaje jednání drhlo především kvůli stanovení výše státní podpory, délce jejího poskytování a také v otázce, zda mají firmy z těchto příspěvků platit zdravotní a sociální pojištění. „Řada změn, které se rýsují, nabourává koncept vypracovaný se sociálními partnery,“ stěžuje si Rafaj.
800 tisíc zaměstnanců obdrželo podporu v rámci programů Antivirus57 tisíc firem využilo možnosti příspěvku na mzdy18 miliard korun činily dosud náklady Antiviru pro státní rozpočet
Volná inspirace Německem
Vláda od začátku avizovala, že hlavní inspirací pro kurzarbeit je Německo. Nakonec ale Jana Maláčová přišla s vlastní českou verzí, která se od té německé v několika zásadních ohledech liší. A to bohužel k horšímu, tvrdí zástupci firem.
Nejvýznamnějším rozdílem je podle Zuzany Ferianc z poradenské společnosti Baker McKenzie způsob aktivace kurzarbeitu. „V Německu funguje tak, že zákon stanoví určité obecné podmínky. Pokud má podnik ekonomický propad a tyto podmínky splní, podá žádost na úřad práce o podporu. Úřad je vyhodnotí a v případě schválení ji začne vyplácet,“ popisuje Ferianc.
Česká verze ovšem podle představ ministerstva práce má vypadat jinak. „Podle posledního návrhu se počítalo s tím, že k aktivaci kurzarbeitu je potřeba nařízení vlády,“ říká Zuzana Ferianc. Právě to narazilo na největší kritiku. Zatímco v Německu stačí splnit konkrétní parametry poklesu byznysu, v Česku podle zástupců firem může hrozit, že se kurzarbeit změní v politický nástroj.
Další odlišnosti pak spočívaly v konkrétních parametrech nastavení kurzarbeitu. S ohledem na to, že se ještě budou měnit, je ale zatím na jejich hodnocení ještě příliš brzy.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
Jan Němec