Vědci z Mendelovy univerzity na základě nového výzkumu zjistili, že divočáci dokážou poškodit až osmdesát procent nově vysazených stromů. Problém je o to zásadnější, že se nyní obnovují porosty po kůrovcové kalamitě.

Divočáci vytahují sazenice nejčastěji v prvních čtyřech týdnech po výsadbě. Přitom vůbec neřeší, o jaký druh dřeviny jde. „To si vysvětlujeme tak, že pro prasata je velmi zajímavá nakypřená půda. V té se jim dobře ryje a hledají tam něco zajímavého k žrádlu. Přitom pak nechtěně i vyryjí sazenici, o kterou jim vlastně vůbec nejde,“ řekl Hrotu profesor Jiří Kamler z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dodal, že takto postupují hlavně na polích. 

Vědci získali data z rozsáhlého dotazníkového šetření mezi vlastníky lesů, z vlastního průzkumu rozsahu škod v modelových oblastech a experimentů v oblastech s velkou prasečí populací. „Poškození výsadby je rozšířeným jevem a v silně postižených lokalitách může dojít k poškození až osmdesáti procent vysazených stromů,“ konstatoval profesor Kamler. 

Chytří a učenliví

Divočák podle něj nerozlišuje mezi sazenicemi nebo dřevinami. Stromy jednoduše vytáhne bez jakýchkoli stop poškození kořenového systému. Vědci zatím nedokážou vysvětlit, proč se to děje. Jednou z možností je, že jsou kanci prostě zvědaví. Divoká prasata přitom patří mezi velice chytré a učenlivé tvory. Další zajímavostí je, že čtyři týdny po výsadbě riziko poškození rapidně kleslo.

Podle profesora Kamlera se navíc míra poškození mění i v rámci jednoho území. „Prvně jsme se s tímto potkali ve Ždánickém lese a dnes je tam takových škod málo a naopak jinde se to zase nově objevilo,“ sdělil Kamler. Vypadá to tedy, že určitou roli hraje také návyk prasat se takto chovat.

„Setkali jsme se rovněž s názorem, že začátek masivních škod má souvislost s používanými substráty na pěstování sazenic v té době, které prasatům mohly vonět nebo chutnat. To se ale zpětně nedá ověřit,“ dodal vědec.

Na základě získaných údajů experti z Mendelovy univerzity odhadli, že škody způsobené divokými prasaty na sazenicích dřevin dosáhly jen v roce 2019 v celé České republice desítek milionů korun. Vědci doporučují pokračovat s redukcí divokých prasat, tedy jejich střílením, a také monitorovat a chránit čerstvě vysazené stromky, a to nejméně čtyři týdny po výsadbě.

Statisíce ulovených kusů

Kolik divokých prasat v české přírodě vlastně žije, není jasné. „Zjistit početnost jakéhokoli živočišného druhu ve volné přírodě na tak rozsáhlém území, jako je Česká republika, je téměř nemožné a půjde o velmi nepřesné odhady,“ sdělil Hrotu mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Dodal, že vhodným ukazatelem je v případě divočáků výše lovu. V posledních letech se ulovilo od necelých 150 tisíc prasat v roce 2018 až po rekordních 237 tisíc v roce 2019. Loni to bylo zhruba 182 tisíc.

Profesor Jiří Kamler z Mendelovy univerzity myslí, že jiná reálná šance na snížení početnosti divočáků než právě intenzivní lov neexistuje. „Těžko změníme to, že prasata se budou až do pozdního podzimu krmit v kukuřicích a že v zimě je teplo a neloví je velké šelmy,“ konstatoval Kamler.

Zásadní je podle něho dosáhnout toho, že uživatelé honiteb budou prasata skutečně intenzivně regulovat. „Dosud to totiž na mnoha místech vypadá tak, že se sice loví relativně hodně, ale zároveň jen tolik, aby v chovu zůstalo dost na příští rok, a tak to jde pořád dokola. Koncepční řešení, pokud by tedy stavy prasat měly být veřejným zájmem, je to, že státní správa dosáhne změny v uvažování a chování uživatelů honiteb. Systém na to máme, ale je obtížné definovat a kontrolovat cíle,“ řekl Kamler.

Ochrana sazenic

Podle ministerstva zemědělství není prase divoké na rozdíl od dalších druhů spárkaté zvěře hlavním problémem při obnově lesa. „Jeho potravní potřeby a návyky nejsou zaměřeny na rostlinnou potravu v podobě mladých stromků,“ upozornil mluvčí resortu Vojtěch Bílý.

S tím souhlasí rovněž profesor Kamler. „Zatím to není z celkového pohledu nějak strašné, ale je to jedna z příčin, které obnovu lesů zpomalují a prodražují. Z inventarizace nám to vyšlo zhruba na pět procent, a to je vzhledem ke ztrátám ostatními faktory snesitelné. Je ale riziko, že by se to mohlo rozšířit jak plochou, tak intenzitou, a proto se snažíme najít možnosti prevence a ochrany,“ uvedl.

Vědci se nyní snaží najít také prostředky, které by divoká prasata odpuzovaly. Zkoušeli už přírodní přípravky na bázi paprik, pepře nebo hřebíčku, který byl poměrně nadějný, ale drahý. Nyní je ve vývoji jiná levná a účinná látka, která má na divoká prasata repelentní účinky. „Zatím ji ale vzhledem k jednáním s případnými výrobci nemůžeme zveřejnit,“ dodal profesor Kamler.